KSČM

PF 2017

Všechna přání už byla řečena, předsevzetí se dávají, my Vám  přejeme hodně zdraví, klid, pohodu, štěstí v kruhu nejbližších a všem lidem dobré vůle mír.

Ať je rok 2017 úspěšný a spokojený.

Upřímně OV KSČM Svitavy

Příprava na Silvestra

tak by se dalo nazvat setkání Levicového klubu žen ve Svitavách, které se uskutečnilo 28.prosince v odpoledních hodinách.

Přítomné, kterých se sešlo opravdu hodně, si nejdříve poslechly vánoční verše, podbarvené koledami, pak je předsedkyně,Ludmila Šmídová,seznámila s plněním úkolů a hospodařením, mimochodem, svitavský LKŽ si vede velmi dobře, a následovala živá beseda. Samozřejmě, že se hlavně diskutovalo o tom, co se ve Svitavách podařilo, ale také o tom, co je ještě třeba udělat, a to je úkol pro městské zastupitele za KSČM.Ti se opravdu snaží a aktivita žitavských žen jim velmi pomáhá.

A protože to bylo setkání ještě ve vánoční atmosféře, nechyběly ani drobné dárky, které všem přítomným udělaly radost.

Společným přáním d roku 2017 pak bylo zdraví, pohoda a štěstí, což asi chceme my všichni.

Z p í v á n í pod vánočním stromem

to je tradice, která se dodržuje už několik let ve Svitavách. Základní škola na náměstí Míru, která se na zářící strom dívá svými okny, každoročně připraví vánoční písně a koledy, které pak početnému obecenstvu předvede.

V tento předvánoční čas se otevírají lidská srdce a ukazuje se, že je to také čas pomoci. Letos to byl velký dar pro žákyni této školy, Denisku, která je dlouhodobě nemocná a potřebuje pomoc. Společnými silami se vybrala značná finanční částka a zároveň se posílaly dárky, které maminka ani nemohla pobrat.

Vedle krásných písní to bylo další pohlazení po duši, když si lidé dokáží pomáhat a přejí si jen vše dobré.

I my se k nim připojujeme, ať jsou vánoční svátky pohodové, veselé a šťastné.

                                                Josef Bohatec, Lidmila Kružíková

Mikulášská zábava v Moravské Třebové

Také v Moravské Třebové se letos 17. prosince uskutečnila tradiční Mikulášská zábava. Připravena byla kulturní taneční vložka a bohatá tombola. K tanci a poslechu hrála skupina DOMINO Miloše Beyera. Večerem prováděl moderátor Václav Opasek. V průběhu zábavy se sálem pohybovala i čertice v podání Hany Horské.

Předvánoční setkání ve Svitavách

Zářící stromeček, usměvavé tváře, výborné domácí občerstvení a dobrá nálada, tak by se mohlo charakterizovat předvánoční posezení ve Svitavách, které proběhlo 16.prosince.

Jako tradičně si kulturní program(vánoční poezii) připravili členové Lidového divadla, přijel za námi i Jiří Klapka, který vyprávěl o svých zážitcích z návštěvy Ruska i padesáti ročnících Puškinova památníku, a zpíval, tak jak to on umí.

Přišla za námi i poslankyně Květa Matušovská s malou Zuzankou, poděkovala všem za práci a popřála příjemné svátky a šťastný vstup roku 2017. A pak už se rozproudila živá zábava, K.Matušovská odpovídala na otázky a my jsme si užívali Zuzanku. Jirka Klapka byl také v obležení, přítomní chtěli vědět, jak to v Rusku vypadá, zkrátka bylo stále o čem povídat.

Všichni jsme si prožili i slavnostní okamžik, když po vystoupení Lidového divadla předal Jiří Klapka z funkce předsedy České asociace rusistů z.s. a ČeskoSlovenské scény kolektivu Čestné uznání za tvůrčí a organizátorskou činnost při inscenování ruské dramatiky. Ocenění bylo předáno k 70.výročí vzniku Lidového divadla. Všichni jsme byli dojati a velmi nás to potěšilo.

Bylo tor příjemné odpoledne a podvečer, „nanečisto“ jsme si prožili Vánoce a teď už se budeme připravovat na ty opravdové.

Fórum společenských věd informuje ...

15. prosince 2016 byla v naší elektronické edici odborných textů

FÓRUM SPOLEČENSKÝCH VĚD (ISSN 2336-7679)

uveřejněna

stať Dimitrije Chomy

„K historii našich všedních dnů“.

Příspěvek reaguje na jeden ze způsobů zkoumání historie, jenž v současné době zaznamenává takříkajíc renesanci. Týká se zejména mapování historie převážně na základě života tzv. obyčejných lidí. Autor toto mapování nahlíží ve spojení s knihou Každodenní život v Československu 1945/48-1989, jež vyšla v r. 2015. Přitom ji porovnává s osobními životními zkušenostmi i poznatky pedagoga na VŠE v Praze, kde léta působil.

Uvedenou stať najdete na adrese

http://forum.klubspolved.cz/

nebo na ni přejdete přímo zde.

Daňové úniky se šetří

Snaha progresivně zdanit firmy a v důsledku toho zařadit do vyššího daňového pásma především největší a nejbohatší světové korporace je jistě sympatická.

   Je však obtížné si představit, jak by v této snaze mohla uspět jedna země Evropy, navíc jen střední velikosti a prostředního významu. Pokud by jedna země zvedla takovým firmám daně, začnou vyhrožovat odchodem a vynasnaží se, aby své účetnictví optimalizovaly tak, že taková země od nich na daních neuvidí skoro nic. Legálních nástrojů, jak si to zařídit, mají přehršel.

   Když těsně před koncem roku 2014 propukl skandál po zjištění, že stovky velkých korporací využívají Lucembursko jako daňového ráje, vznikl v Evropském parlamentu zvláštní výbor, který měl tuto kauzu zmapovat. Jmenoval se právě „zvláštní výbor“ a nikoliv „výbor vyšetřovací“, aby nehrozilo, že obviní někoho konkrétního.  

   Poté, co tomuto zvláštnímu výboru skončil šestiměsíční mandát, navázal na jeho činnost další zvláštní výbor, který ukončil svoji práci letos v srpnu a formuloval řadu nezávazných doporučení.

   Mezitím se ovšem letos v dubnu provalil obří skandál v Panamě. Proti němu byla lucemburská aféra jen drobnou lokální záležitostí.

   Téměř neprodleně vznikl výbor pro prošetření daňových optimalizací či přímo podvodů, o kterých unikly milióny utajovaných dokumentů. Tento nový výbor se pustil do práce s velkou vervou. Bude třeba mu držet palce. Jeho vyšetřování totiž vůbec nebude jednoduché.

  Jak oznámil eurokomisař Pierre Moscovici, který má celou věc na starosti, mandát výboru bohužel není takový, aby dovoloval pouštět se do vyšetřování jednotlivých států, které fungují jako daňové ráje. O skutečné pravomoci výboru se zřejmě odehraje ještě nemálo bitev.

  V každém případě to vypadá, že až v naší zemi výrazněji zdaníme velké korporace, z jejich daňových přiznání zjistíme, že vlastně u nás nic nevyrábějí. A se zeměmi, jako je vzdálená Panama, která díky nim hospodářsky jen kvete, žádný vyšetřovací výbor nemá zatím mandát si popovídat.

Konečně věcný spor

Naše politika je plná zástupných témat a debaty se točí kolem problémů, které kromě samotných diskutujících stěží koho zaujmou.

   Není divu, že v takovém prostředí se staly klasické politické souřadnice typu pravice a levice pro mnoho lidí  nesrozumitelnými. Namísto pojmů, vůči kterým by se měli politici vymezovat, se kupí nadávky, kterými se ohazují jako blátem. 

   V důsledku toho nevíme sice přesně, o co kterým politikům a celým stranám jde, bezpečně však víme, kdo to schytal jako populista, kdo je  vlastizrádce a kdo ubohý xenofob. Je radost pracovat s takovým ideovým materiálem.

   Zdá se, že se z bahna pomluv a osočování přece jen můžeme ještě vynořit. Cestu k tomu ukázalo snad poslední zasedání širšího vedení ČSSD.  Opět vytáhlo do popředí zcela zásadní téma - zdanění osob a firem.

   Postavilo ho způsobem, ke kterému se musí vyjádřit Andrej Babiš, tedy šéf preferenčně nejsilnější politické strany.

   Toto téma je důležité už proto, že pomůže Babišovi a hlavně jeho voličům uvědomit si, zda je ANO strana levicová, anebo pravicová. Pro bývalé sympatizanty ČSSD a KSČM, kteří v posledních volbách svůj hlas pro ANO odevzdali, by to mohla být informace docela zajímavá.

   Ať už věcný spor kolem daňové politiky vyhraje kdokoliv, přispěje k tomu, aby se lidé lépe zorientovali a zjistili kdo hájí čí zájmy.

   Evropa je stále více rozdělena mezi země, ve kterých je relativně vysoké zdanění firem doprovázeno slušnými mzdami zaměstnanců.

Druhou výraznou skupinu tvoří země, kde firmy požívají výhod nízkých daní a jejich zaměstnanci nevýhod mizerných platů.

   Podle všech statistických ukazatelů patříme jednoznačně do druhé skupiny, i když naším velkým úspěchem je, že třeba Bulhaři jsou na tom ještě hůře.

   Pokud by volby nevedly k ničemu jinému, než k poznání, kdo nás na kterou stranu Evropy programově táhne, určitě nebudou zbytečné.

Znepokojení akademici

Tento týden byla zveřejněna Deklarace z Namuru. Najdeme pod ní  čtyřicítku zvučných jmen profesorů z předních evropských a několika amerických univerzit.  

   S odvoláním na solidaritu, demokracii a další nejvyšší evropské hodnoty požadují podepsané osobnosti, aby se skončilo s neprůhlednými praktikami, které doprovázejí projednávání smluv o obchodu a investicích.

   Petice mimo jiné reaguje na skutečnost, že až dosud projednávané obchodní smlouvy neobsahují prakticky nic, co by bylo schopno bránit rozmáhajícím se daňovým únikům a vzkvétajícím daňovým rájům. Proto se požaduje, aby do nich byly zahrnuty paragrafy zaručující, že velké korporace nebudou moci donekonečna minimalizovat výši odevzdaných daní. Podobné smlouvy mají naopak ukotvovat povinnost soukromých společností informovat o všem, co může zajímat daňové úřady.

   Autoři deklarace odmítají, aby úmluvy o obchodování a investicích jakkoliv zasahovaly do sféry veřejných služeb, což by mohlo vést k jejich výprodeji.  

   Přední akademici se nedomnívají, že evropský soudní systém je natolik nekompetentní, že by bylo zapotřebí nahrazovat ho za každou cenu jinými instancemi pro rozsuzování sporů mezi státy a korporacemi.

   Je otázka, nakolik politika vyslyší hlas univerzitních kapacit z Oxfordu a Cambridge přes Paříž a Madrid až po Řím, Budapešť, Berlín a Barcelonu.

   První vlaštovku už bychom měli. Na svém včerejším zasedání schválil výbor pro zaměstnanost a sociální věci Evropského parlamentu usnesení, které požaduje, aby Evropský parlament neudělil souhlas k podpisu obchodní smlouvy CETA.

   Výsledek hlasování výboru ovlivnilo především stanovisko naprosté většiny přítomných evropských socialistických a sociálně demokratických poslanců.

Budou se posílat složenky?

Když Miroslav Kalousek rozesílal v roce 2010 jako místopředseda strany TOP 09 složenky o tom, kolik ze státního dluhu připadá na každého občana, skvělo se na nich číslo 121 000 Kč.

   Pokud by usoudil, že tento šprým byl tak dobrý, že by ho měl před příštími volbami zopakovat, musel by už urgovat od každého občana zhruba 160 000 korun.

   Jako nejzadluženější země Evropy je již léta prezentováno Řecko.

V přepočtu by měl každý Řek včetně kojenců podle Kalouskovy metody poslat do státní kasy v Athénách nějakých 800 tisíc korun.

   Obvykle se nám tvrdí, že Řekové se až po uši zadlužili kvůli příliš vysokému počtu státních úředníků a až neskutečně rozmařilým starobním důchodům. Málo se mluví o tom, že reformy, které jim byly naordinovány, z nich dělají rozvojovou zemi, aniž by se schodek státního dluhu výrazněji snižoval.

   Řeči o nezodpovědných Řecích úplně z pozornosti vytlačily situaci v Itálii. Po výsledcích referenda, které vedly k odstoupení premiéra, se pozornost možná upře k italskému státnímu dluhu. Je už tak vysoký, že každý obyvatel Apeninského poloostrova by měl zaslat do Říma šek v přepočtu na zhruba 900 000 korun.

   Než začneme kritizovat zbytečnou rozmařilost italského sociálního státu a lomit rukama nad luxusní životní úrovní italských penzistů, mohli bychom se podívat do Spojených států.

   S výjimkou nejbohatšího zlomku obyvatelstva tam životní úroveň stagnuje, otevřeně se hovoří o propadu středních vrstev, sociální zajištění je ve srovnání i s méně rozvinutou Evropou rudimentální.

   Pokud by měl Donald Trump invenci Miroslava Kalouska, určitě by už začal rozesílat varovné složenky. Každý Američan včetně kojenců dluží podle této metodiky státní kase ve Washingtonu něco přes milión a půl. Svým způsobem vlastně pořád platí: co Američan, to milionář.