Vytvářejí robotickou ekonomiku s levnými stroji, jež nepožadují mzdu ani zdravotní péči
Někde ve vaší budoucnosti je robot. Ne nějaký z těch roztomilých malých, práci šetřících automatů jako vysavač „Roomba“. Vzdálena tomu, aby vás chránila před prací navíc, je tahle nová vlna robotů vnesena na vaše pracoviště, aby chránila podnikové bossy před tím, aby vás platili za to, že pro ně pracujete.
Ach tak, možná si myslíte - ne na moje pracoviště, já nejsem tovární dělník - mám vysokoškolský diplom a pracuji hlavou, takže žádný směšný přístroj, vykonávající mechanické úkoly, mi práci vzít nemůže.
Ale pozor, tohle jsou „myslící mašinky“, napěchované složitými nervovými sítěmi a superrychlými algoritmickými počítači, jež operují v synchronizaci a fungují mnohem víc jako shluk specializovaných buněk v lidském mozku. Tyhle inteligentní roboti mají rychle se rozvíjející schopnost pozorovat, číst a sebevzdělávat, a dokonce mohou vyrábět a učit další roboty.
Nejen že vytlačují dělníky z masa a kostí z továrních montážních linek, ale miliony z nich jsou teď umisťovány do odborných, řídících, tvůrčích a dalších povolání, o kterých se dříve předpokládalo, že jsou jistou doménou vysoce vzdělaných, lépe placených lidí . . . možná dokonce i vás.
Aby bylo jasno, nejsou to roboti, kdo vám bere práci, ale podnikoví šmelináři, spekulanti.
Vytvářejí robotickou ekonomiku, aby tak vytlačili vás i mne nepříliš drahými stroji, jež nepožadují vyšší mzdy nebo zdravotní péči, neberou si nemocenskou ani dovolenou a neorganizují odbory, neženou se do soudních sporů, nevolí prodělnické politiky.
Má to být plutokratická utopie, tvořená podnikovými elitami a pro ně - a oni na to tlačí tvrdě a rychle, v naději, že my lidé nepovstaneme dřív, než bude příliš pozdě.
Vaším nepřítelem nejsou roboti, ale podnikoví bossové, bankéři a různí podražci, kteří vlastní roboty, a pro všechny z nás, kterým hrozí, že budou odhozeni, je nejvyšší čas se vzbouřit proti jejich společensky destruktivní chamtivosti.
V letošním roce si připomínáme již 75. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V odborné literatuře i novinových článcích, které popisují atentát minutu po minutě, pozorný čtenář může narazit na jméno Bedřicha Záleského. Kromě stručného sdělení, popisujícího jeho náhodné svědectví na místě atentátu, se však příliš mnoho nedozvíme. Jeho životní příběh je však velmi zajímavý a to také proto, že jde o osobnost z našeho regionu.
Narodil se 18. června 1913 v Nedošíně čp. 14 v chalupnické rodině, vyučil se zedníkem a pracoval sezónně u místních stavitelů. V letech 1934–1936 vykonal vojenskou službu u pěšího pluku 30 ve Vysokém Mýtě a dva roky poté nastoupil k uniformované státní policii v Jablonci nad Nisou, kde byla tehdy zřízena policejní škola. Krátce byl zařazen v oddílech Stráže obrany státu (SOS), ale po záboru pohraničí nacistickým Německem působil na nové hranici ve Dvoře Králové, který se stal pohraničním městem. Po rozpuštění oddílů SOS byl přidělen na stanici policejního komisařství v Praze-Libni. Dne 27. května 1942 byl mimo službu, ve stejnokroji, ale neozbrojený. Vracel se domů tramvají poté, co si na úřadě vyzvednul poukaz na dětskou výbavičku, protože jeho rodina čekala své první dítě. Jednalo se o známou tramvaj č. 3, která projížděla ulicí V Holešovičkách právě v okamžiku atentátu na třetího muže nacistické říše R. Heydricha. Jelikož byl jako policista vyzván, aby atentátníky pronásledoval, vydal se za Kubišem, který mezitím nasedal na kolo. Bedřich Záleský však rychle zjistil, že se jedná o akci odboje a tak bez snahy Kubiše dohonit využil situace, vzdálil se z místa činu, nastoupil do tramvaje č. 14 a odjel. Doma se svěřil svým blízkým, aby se připravili na nejhorší. Záleský byl hledán několika fonogramy, rozhlasem, výhružnými výzvami a dokonce byl společně s dalšími policisty postaven do řady, ale svědky atentátu naštěstí nepoznán.
V květnu 1945 se se zbraní v ruce zapojil do Pražského povstání v bojích o rozhlas, za což obdržel dvě pochvalná uznání. Po skončení války se odstěhoval zpět do Jablonce nad Nisou a dále vykonával službu policisty, v šedesátých letech se natrvalo vrátil do Nedošína. Byl činný v Osadním výboru Nedošína, v MěV KSČ v Litomyšli, ve Svazu invalidů a Svazu dobrovolných hasičů. Vedl litomyšlskou organizaci Svazu protifašistických bojovníků a v 90. letech byl předsedou místní organizace KSČM v Nedošíně. V květnu 2004 zemřel v Litomyšlské nemocnici ve věku 91 let.
poslanec PS PČR za KSČM Zdeněk Ondráček bude zítra 26. 10. hostem vysílání ČRo Plus, pořadu Pro a proti. Jeho oponentem bude Jiří Dienstbier (ČSSD).
Debatu vysílá ČRo Plus od 09.30 hodin.
poslanec PS PČR za KSČM a místopředseda ÚV KSČM Jiří Dolejš bude zítra 17. 10. hostem pořadu Duel Jaromíra Soukupa Speciál TV Barrandov.
Pořad vysílá TV Barrandov od 21.20 hodin.
předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip bude zítra 17. 10. hostem pořadu Rádia Impuls.
Pořad vysílá Rádio Impuls od 18.00 hodin.
poslanec PS PČR a vedoucí kandidát KSČM pro volby do PS PČR ve Středočeském kraji Stanislav Grospič bude dnes 16. 10. hostem předvolební debaty České televize.
Debatu vysílá ČT 24 od 20.00 hodin.
Luže, Chrast, jednotlivé části Chrudimi, to jsou jen některá z dalších míst předvolební štafety kandidátů za KSČM v Pardubickém kraji.
Dopoledne krásně svítilo sluníčko, po obědě se zatáhlo, ale odpoledne v Chrudimi už bylo příjemné babí léto. A příjemní byli i všichni kandidáti – Václav Snopek, Květa Matušovská,Jitka Šimková, Josef Bohatec, Milan Mňuk, Otakar Kovařík, který pyšně představil svou novorozenou dcerušku Aničku, Roman Harmat, Miloš Drhlík, Petr Žampach, Vladimír Krátký. Na chrudimské náměstí je přišel podpořit i předseda KV KSČM Pardubice Jan Foldyna, příliš se nemluvilo, všichni se rozešli po městě, rozdávali materiály, ale hlavně diskutovali s občany.
Dá se říci, že většina byla kandidátům příznivě nakloněna, lidé se zajímali především o to, jak budou naši poslanci, pokud budou zvoleni,prosazovat volební program, který je pro těch víc jak 9 milionů občanů. Určitě to bylo zajímavé odpoledne, důležité však je, aby šli lidé k volbám a podpořili KSČM.
Kandidáti za KSČM Pardubického kraje objížděli 11.října Moravskotřebovsko a odpoledne se zúčastnili mítinku v Moravské Třebové. Tentokrát počasí přálo nezmokli jsme, byly připraveny balonky a sladkosti, na které se těšily děti, dospělí pak dostávali předvolební materiály a diskutovali s přítomnými kandidáty. Lídr,stávající poslanec a kandidát Václav Snopek, dvojka, také poslankyně a kandidátka Květa Matušovská, ale i ostatní, Josef Bohatec, Milan Mňuk, ten velice vtipně reagoval na současnou situaci okolo másla a přítomným ženám předával malé misečky s touto potravinou, což se setkalo s velkým ohlasem, Roman Harmat, Miloš Drhlík, Antonín Vyšohlíd, ti všichni hovořili o tom, co by chtěli změnit, budou – li zvoleni. Přítomní poslouchali, ale také se ptali, byla to taková neformální beseda nejen s občany Moravské Třebové, ale i z okolí. Členové MěV KSČM v čele s předsedou Josefem Odehnalem akci velmi dobře zajistili, připravili i malé občerstvení. Pozdravit účastníky přišel i starosta města, dr. Miloš Izák /ČSSD/, což bylo příjemné, ČSSD a KSČM totiž pracují v Moravské Třebové v koalici.