OV KSČM Svitavy

Dr. Milady Horákové 501/25

568 02 Svitavy

 

Kontakty:

tel.: +420 734 430 348

tel.: +420 725 646 060

e-mail: ov.svitavy@kscm.cz

Předseda OV:

Josef Bohatec

KSČM SvitavyAktuality

Aktuality

Trapné fobie a obtěžující zlozvyky

Trapné fobie a obtěžující zlozvyky

(26.7.2017) autor: Pavel Kováčik

Každý máme nějaký ten zlozvyk. Někdo rád čokoládu, jiný kávu a našli bychom spoustu jiných, v podstatě nevinných závislostí. Mnohým se můžeme zasmát, jiné nás obtěžují. Některé však v poslední době zaujaly odborníky. Úplně nový trend je nasměrován v závislosti na telefonech. Sluchátko v uchu a mluvící člověk na ulici, v autě a práci, to už všichni známe. Někteří telefonisté si přidali novou fobii, strach z všudypřítomných odposlechů. Proto před budovami či v jejich uzavřených venkovních prostorách vidíme telefonující lidi, a to ve strachu, aby je někdo neodposlouchával. Tento nový jev je spíše pro zasmání, nežli abychom jej brali vážně. Nejsou však sami. Zdárně jim sekundují kuřáci. Ti nesmí kouřit v restauracích a hospodách, proto kouří a diskutují venku a je jim úplně jedno, že nad jejich hlavami bydlí lidé, kteří by rádi měli otevřené okno, klid a nejsou nadšeni ze stoupajícího cigaretového kouře ani z hlasité diskuse. Ta zvláště o víkendu bývá dlouho do noci. Zákon vyhnal kuřáky z hospod, ale kdo pomůže lidem, kteří chtějí spát a bohužel bydlí v blízkosti restaurací? Můžeme si položit řečnickou otázku, co bude v zimě? Obě skupiny, ať už telefonisté či kuřáci budou mít ztížené podmínky své existence. Že by jim zaměstnavatel či hospodský postavil vyhřívaný stan? Ovšem pozor, ti první by měli opět obavu z odposlechů a ti druzí by řešili problém, zda ve stanu lze kouřit a nepostihne-li je stejné opatření jako v restauracích. Jaké je tedy řešení? Zbavit se svých obtěžujících fobií a zlozvyků a ponechat si jen ty snesitelné pro okolí.

Privatizace vodárenství byl akt národohospodářské stupidity

Privatizace vodárenství byl akt národohospodářské stupidity

(25.7.2017) autor: PZ, 24.7.2017

Ve světové i naší ekonomice se znovu a postupně obnovují problémy, které vedly k relativně nedávné světové krizi a z ní pramenící recesi. Žijeme si podle novinových zpráv a tvrzení politiků snad nejlépe v historii, ale na druhé straně se nám na tomto tvrzení něco nezdá.

 

Ilona Švihlíková

 

Někteří odborníci poukazují na fakt, že produktivita práce u nás stagnuje, v mnoha oborech, včetně vědy upadáme, ceny nemovitostí rostou do závratných výšin, a přesto se nestaví. Bývalý ministr průmyslu označuje živnostníky za parazity, předseda senátu jim chce zdvojnásobit daně a bývalý ministr financí je likviduje, jak může. Přesto se nám vše zdá normální. Co by vlastně měli vítězové budoucích voleb v České republice udělat, aby tento nijak zvláště příznivý stav alespoň trochu zvrátili? Na tyto a další otázky jsme se zeptali ekonomky Ilony Švihlíkové a konzultanta a manažera se specializaci na adaptivní organizaci Adriána Podskľana.

V současné době je veřejnost bombardovaná názory, že se všeobecně obyvatelé Česka mají nejlépe v celé historii a nejspíše to tak zůstane. Na druhé straně mnoho ekonomů zastává názor, že jde o tanec na palubě Titaniku. Za současnou skutečnost budeme v blízké budoucnosti muset tvrdě zaplatit. Jaký scénář vidíte jako nejpravděpodobnější?

Ilona Švihlíková
: "Já si na výroky typu „žijeme v nejlepším z možných světů“ apod. dávám pozor, protože to nemá moc co dělat s analýzou, ale spíš s propagandou. Je pravda, že současná konjunkturní situace je příznivá. Vidíme to i na trhu práce, vidíme to na mzdách, na počtu volných pracovních míst atd. Samozřejmě, že každá konjunktura, i ta v EU, která dnes probíhá, jednoho dnes skončí. Kvůli tomu nemusíme hned načrtávat katastrofické scénáře, i když, pravda, ty vždy vyvolají zájem publika. Spíše jde o to, že se nám ve světové ekonomice znovu kupí, resp. se znovu obnovily, problémy, které vedly k Velké recesi a že samotná Česká republika by měla tento pozitivní čas využít pro stále častěji zmiňovanou změnu svého hospodářského modelu. A s tím placením – on je hodně problém, kdo to nakonec zaplatí. Velmi často, spíše téměř vždy, neplatí ten, kdo se o krizi přičinil, či ji přímo způsobil, ale běžní občané. Což jen tak mimochodem dál podrývá legitimitu systému."

Adrián Podskľan: "Podle informací zveřejněných na svobodném monitoru je v Česku již 70 tisíc bezdomovců a 1 milión lidí ohrožených příjmovou chudobou. „Česká“ ekonomika patří od dubna 2017 mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP, což není nic pozitivního a vychází to ze skutečnosti, že „Česko“, ale mimo jiné také „Slovensko“, nemá kontrolu nad ekonomikou. Ta nám totiž, jak říká světový ekonom prof. Milan Zelený, už dávno nepatří. Stali jsme se jen subdodavateli a montovnami pro zahraniční podniky a podnikatele. V případě Česka fakticky kolonií Německa. Tedy země, která podle ekonoma George Friedmana během patnácti let zlikvidovala konkurenci v celé Eurozóně. Z toho vyplývá, že nikoliv my, ale právě obyvatelé Německa se zřejmě mají po ekonomické stránce nejlépe v celé historii. Mnoho našich občanů jim k tomu přispívá svou levnou prací. Osobně tedy v žádném případě nemohu souhlasit s tvrzením, že se obyvatelé Česka a Slovenska mají nejlépe v celé historii. Navíc podle The Bloomberg Innovation Index, Česko a ani Slovensko nepatří mezi pokrokové země. To znamená, že při zohlednění skutečnosti, že pracovních míst v důsledku modernizace, digitalizace a robotizace ubývá rychleji, než jich nově vzniká. Když k tomu připočteme, že naši ekonomiku nemáme pod kontrolou, nečeká obyvatele Čech ani Slovenska po ekonomické stránce pozitivní budoucnost vzdor současnému nedostatku pracovních sil. Zůstává nám jen malá naděje, že se probudíme a naskočíme na vlastní cestu k národnímu bohatství. Příklady známe. Bratři Baťové a jejich spolupracovníci to kdysi dokázali. Žijeme prostě v nejistotě a stagnace se nejspíše stala na příštích 50 let normální."

Myslíte si, že současnou relativně vysokou životní úroveň v porovnání s dobou nedávno minulou má na kontě rozvoj průmyslu a služeb, podnikání jako takové nebo neustálé zadlužování?


Ilona Švihlíková: "Otázka je, čí úroveň myslíte. Obecně zásadní roli hrají technologie, které přispívají k rostoucí produktivitě práce. Ta zase přináší další výzvy a úkoly, které jsou nyní obzvláště aktuální. Vezměme například otázku zaměstnanosti v éře automatizace. Zadlužování je pro vyspělé země typické jako „pohon“ od 70. let, kdy význam úvěrů v ekonomice silně roste. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je „přebití“ kupní síly, která trpí stále horší pozicí práce (mezd) vůči kapitálu (zisku). Zadlužování a také tvorba nových finančních produktů (financializace) jde s tímto fenoménem ruku v ruce. Při měření životní úrovně je potřeba být opatrný. HDP na hlavu není vždy ten nejlepší ukazatel, protože tvrdě průměruje a pohled z hlavního města deformuje rovněž. Nezapomínejme, že životní úroveň nemusí ukazovat nutně jen kategorie příjmů. Svou roli hrají i rostoucí výdaje, například na bydlení. Přistupují k tomu také další faktory, které souvisejí se spokojeností, bezpečím, právní jistotou atd."

Adrián Podskľan: "Nevím jakou vysokou životní úroveň a u koho máte na mysli, protože já osobně nesouhlasím s tím, že by většina obyvatel Česka a Slovenska měla vysokou životní úroveň. Navíc životní úroveň a kvalita života nezávisí pouze na ekonomice. Vezměte v potaz například takovou zemi, jako je Bhután, kde žijí údajně nejšťastnější lidé na světě. Tam však měří místo HDP hrubé domácí štěstí. Jinak z pohledu ekonomické stránky je nárůst životní úrovně těch šťastnějších lidí v ČR a SR hlavně dílem zadlužování, nespravedlivého přerozdělování zdrojů a různých státních intervencí s krátkodobým efektem pro běžné občany. Bohužel místo rozvoje služeb a digitalizace jsme se v ČR a SR intenzívně zabývali rozvojem automobilového průmyslu a katapultovali se tak mezi rozvojové krajiny, o jejichž osudu rozhodují jinde. Nejlépe to dokazuje „Analýza odlivu zisků“, kterou zpracoval Úřad vlády České republiky. Závislost Česka a Slovenska na automobilech, mi asociuje události, které se staly ve Finsku po pádu Nokie a v USA po likvidaci automobilek v Detroitu."

 


Existuje podle vás možnost, že v případě státní či světové krize se lze negativním následkům tohoto relativně pravidelného ekonomicko-společenského jevu vyhnout rozvojem tzv. lokální ekonomiky? Tedy podobně, jak to v minulém století prováděli bratři Baťové ve Zlíně?

Ilona Švihlíková: "Nevím, jestli lze přímo používat historické analogie, ale význam lokálna vystupuje na povrch stále silněji. Naposledy jsem zaznamenala i článek ve Financial Times, od komentátorky Gillian Tettové, která uvádí rozhovory se šéfy významných amerických firem. Hovoří o lokalizaci či regionalizaci, o návratu výrob z asijských oblastí zpět do USA právě kvůli technologiím. Automatizace zkrátka ten cyklus, v němž se jedna věc vyrábí na čtyřech kontinentech, narušuje. A 3D tisk dále přispěje k individualizaci potřeb. Takže nejde jen o reakci na zlé časy. Už dávno víme, že právě lokální struktury jsou vůči krizím odolné. Jedná se i o celkový pohyb v rámci světové ekonomiky."

Adrián Podskľan: "Obnova masívního podnikatelství á la Baťa a lokálně regionální použití nových technologií, jako jsou 3D tisk, robotika, automatizace a další nástroje zvyšování produktivity pracovní síly v autonomních lokalitách, jsou podle mého názoru správnou cestou pro každou rozumně řízenou ekonomiku. Inspirovat se můžeme třeba od Švýcarska, Holandska, Nové Anglie, Jižní Koreje nebo Singapuru. I čínský premiér Keqiang Li dal najevo, že nechce řešit nové problémy stejnými myšlenkovými procesy, které k těm problémům vedly. Na podporu lokální ekonomiky je potřeba využívat jeden z nejdůležitějších nástrojů, jakým je lokální měna. Lokální měna nefunguje v rámci omezeného území samostatně, ale doplňuje v našem případě evropskou. Každý si může vybrat, jestli uskuteční platbu v té či oné měně. Na tomto místě bych upozornil na ještě další ceniny popřípadě alternativní měny a upozorňuji na jejich rozdíly oproti lokálním měnám. Na podobném principu u nás například fungují stravenky. Ty však mají celorepublikovou platnost a jejich smyslem je podpora pohostinství. Oproti jmenovaným jsou lokální měny zakládané cíleně s jistým úmyslem. Mezi nejznámější alternativní měny dnes patří tradiční zlato, stříbro nebo elektronická měna Bitcoin. Přestože tyto měny mají své výhody, obchoduje se s nimi celosvětově. Proto nejsou použitelné k podpoře lokální ekonomiky."

Adrián Podskľan ví, že město šťastných lidí je bez odpadů

Podle různých, mnohdy nepřesných, statistik českou ekonomiku tvoří z 58 % zahraniční dceřiné společnosti, z 25 % státní zaměstnanci včetně vojáků, policistů a učitelů, 17 % připadá na český domácí kapitál a zbytek je šedá ekonomika. Lze z této nepřívětivé situace nějak vyváznout?


Ilona Švihlíková: "Musíme. Je to situace, která je neudržitelná a vyjadřuje nedůstojné postavení české ekonomiky v mezinárodní dělba práce. Zkusme více využívat moderní technologie i ve státní správě. Papírování a byrokratizace je u nás skutečně neuvěřitelná. Ale především, potřebujeme české ekonomické struktury! Nabízí se nám tu zkušenosti z oblasti ekonomické demokracie – družstev nebo zaměstnanecké participace. První družstvo vzniknulo u nás už v roce 1847. Pojem družstvo totiž nemá co dělat s minulým režimem. Zaměstnaneckou participaci nejen vzhledem k Baťovi nemusím asi rozvádět. To je cesta kupředu. Jen naše ekonomické struktury mohou tento současný model změnit. Z defenzivních opatření připomenu nutnost změnit, nejlépe zrušit, systém chorých investičních pobídekA také akcí, kdy nekriticky podporujeme zahraniční firmy a na sebe nemyslíme. Například privatizace vodárenství je skutečně akt neuvěřitelné národohospodářské stupidity." 

Adrián Podskľan: "Určitě se dá, ale nejdříve musíme pochopit, že globální ekonomika není v krizi, i když má velké problémy se zadluženosti. Ale, jak říká prof. Milan Zelený, je v transformaci a kvalitativní metamorfóze. Na nelehké cestě k důstojnému postavení české ekonomiky je nutné pochopit transformační fázi, autonomizovat regiony a zbavit se centralizace politického a ekonomického rozhodování. Je třeba říct „ne“ tradičnímu myšlení v ekonomice a realizovat konkrétní akce za účelem rozvinutí silné, podnikatelské mikroekonomie (tedy ne zdiskreditované makro). Místo současného tzv. volného trhu musíme rozvíjet svobodný trh a rázně navázat na masové lokální podnikání a inovace, které prosazovali bratři Baťové. Společně s novými technologiemi je potřeba se podílet na vytváření a rozvoji sítí malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, které neodvozují své úspěchy z evropských dotací, ale díky znalostem, schopností inovovat, adaptibilitou na potřeby trhu a podporou podnikavosti lidských bytostí. Opravdu to jde. Chce to například, aby si malé podniky v daném regionu vytvořili svou vlastní akciovou společnost, jakou je například Nordvest Forum. Ta se například ve vlastním zájmu napojila na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje apod.). Akcionáři (členové sítě) tak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací."


Jsme všichni milionáři ?

(24.7.2017) autor: Lidmila Kružíková

Tato otázka mě napadla, když jsem jela se svým prasynovcem do Velkých Losin na koupaliště.

 

Cesta příjemně ubíhala, bylo stále na co koukat, sportovní areál ve Velkých Losinách je nádherný, atrakce pro děti, ale ty ceny ! Je fakt, že děti do 100 cm výšky mají vstup zdarma, ale ti ostatní musí platit, a to hodně. Celodenní vstupenka 550,- Kč, pro seniory 450,-, samozřejmě, že si tam musíte koupit také něco k jídlu, a pokud jede čtyřčlenná rodina, nestačí jí 2 000 korun.

 

Prázdniny jsou tu proto, abychom si odpočinuli, užili si dovolenou a dny volna, ale musíte mít k tomu také plnější peněženku. Slibovaných 40 000 Kč průměrné mzdy od ČSSD je v nedohlednu, jako všechno, co tato vládnoucí strana slibovala, takže …

 

Peníze ale v republice jsou. Například rozpočet na Filmový festival v Karlových Varech byl 130 milionů korun, platili jsme to my z našich daní a odměna pro pana Bartošku činila 7 milionů korun. To si pak může pořídit elegantní společenský oděv u Adama a patřičně obléci i svou manželku. Kdyby se zrušily večírky a další setkání, které se v Karlových Varech konají jako „doprovodné“, určitě by se hodně ušetřilo. A takových akcí je v rámci České republiky celá řada.

 

Je smutné, že pro nemocné děti musíme sbírat víčka, abychom pomohli, a na druhé straně se doslova vyhazují peníze oknem.

 

Blíží se volby, vládnoucí strany slibují, co všechno pro občany udělají, společně s nimi notuje i ODS, která zničila, co mohla, však to každý z nás ví. Už jsme se mohli přesvědčit o tom, že sliby se slibují, ale skutek utek. Jsem přesvědčena o tom, že se většina obyvatel už nachytat nedá.

 

20 tun ostnatého drátu

(24.7.2017) autor: Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
aneb Jak nacisté vyráběli internační koncentrák
Dvacet tun ostnatého drátu pro jeden internační tábor na Moravě? To snad nemyslíte vážně, zeptal by se příslušník mladší generace, nepolíbený dějinami našeho protektorátu. Ale je to přesně tak. Jak okupanti, Velkoněmci a nacisté, vyráběli na místě starého detenčního tábora, zřízeného zprvu již za Velké války, inovovaný - de facto koncentrační tábor svého druhu, zvaný protektorátním jazykem "internační"? Takto:
Zachovali nám o tom vlastní dokumenty. Ty i po desetiletích hovoří strašlivým, stručným, avšak velmi výmluvným jazykem. Podle velkoněmeckých dokumentů  již 14. srpna 1942 zajišťoval zemský moravský prezident zvláštním dálnopisem čj. Dr.H/E.I/2-42 určeným generálnímu veliteli protektorátní neuniformované policie kuchyňskou a ubytovací "výbavu" pro internační tábor ve Svatobořicích. Vše však ve skutečnosti řídilo brněnské gestapo!
 Byl to počátek "AKCE E" (Emigranten). Říši se znelíbili i příbuzní tzv. vojenských emigrantů, kteří za hranicemi okupantského reichu vstupovali do řad zahraničních československých jednotek  určených k boji proti Velkoněmecké říši po boku  Polska, poté Francie a nakonec Velké Británie, která po porážce Polska a Francie čelila Velkogermánům zcela osaměle, až do napadení SSSR. Nepřáteli Říše se staly manželky, příbuzní do druhého i třetího kolene,a dokonce i malé děti! Bylo to de facto uplatnění staré germánské kmenové krevní msty "Sippenhaft" - onoho typu msty, kterou tak veřejně propagoval a posléze i uskutečnoval sám šílený führer především po nezdařeném atentátu ve Vlčím doupěti roku 1944! Za odpor proti reichu meli trpět nejen odpůrci sami,ale i jejich rodiny a příbuzní. Kolektivní vina nikdy nebyla uplatněna tak flagrantně, jako v tomto případě.

Pro všechny tyto Čechy a později i pro české Židy, se chystal naprosto unikátní internační tábor, s mnoha rysy táborů koncentračních. Ovšem narychlo vybudovat takový dobře zajištěný a střežený tábor nebylo snadné ani pro vševládné Velkoněmce. A právě  dokumenty nalezené v archivech naší republiky dlouholetým badatelem a iniciátorem Památníku Svatobořice JUDr.Janem Kuxem hovoří  velmi výmluvně, jaký rébus byla výstavba takového táborového ghetta i pro se vším rychle hotové velkoněmecké okupanty. Tak například oběžníky okupační zemské správy naznačují, že původní záměry okamžitě soustředit ve Svatobořicích cca 2000 až 3000 zajištěných osob v maximálně krátké době několika týdnů je úkol téměř nereálný. Tak například to znamenalo zajistit pro internované nejen základní hygienu,ale i primitivní ubytování, jako slamníky, deky, jídelní misky a další inventář. Ani příkazy protektorátním firmám, jako byl třeba pražský Sfinx, na které se obracely oběžníky zemského presidenta a protektorátní policie pod vedením gestapa, nebyly ve stávajících válečných podmínkách příliš úspěšné. Ve všem se naráželo na válečný nedostatek. Přitom sám zemský president uvolnil na prvotní výbavu tábor celých 240 tisíc protektorátních korun  s následným půl milionem protektorátních korun (!) k nákupu nejzákladnějšího kuchyňského náčiní a ubytovacích potřeb. A tak zatímco protektorátní občané strádali pod přídělovým systémem, okupační správa vyhazovala statisíce na vězeňské rekvizity pro bezprávně zatčené a bz soudu uvězněné osoby. Toto byl pravý projev totality...3.září 1942 provedli úředníci zemské a okupační správy inspekci tábora a zjistili katastrofální stav dochovaných objektů. Například veškerá hygienická zařízení - umývárny, a zejména klosety - nebyly vůbec použitelné pro předpokládaný počet  dvou až tří tisíc vězněných. Třeba pro oddělení 180 vězněných bylo použitelných pouze 4 až 6 klosetů.  Nakonec to dopadlo nouzovou výstavbou několika velkokapacitních latrín (!) Již tento frapantní příklad svědčí o nemožných poměrech, do jakých nacističtí vlkodlakové hnali své české a židovské oběti. Naproti tomu si úředníci pochvalovali celkové oplocené tábora včetně zábran při silnici, která dělila tábor na dvě nestejné části. Ovšem nejplastičtejší představu o podmínkách, jaké panovaly při zřizování internačního tábora Svatobořice, poskytuje obsáhlá zpráva  Zmského úřadu v Brně na generální velitelství protektorátní policie v Praze ze 14.září 1942, čj.23345/I/2. Zpráva velmi podrobně líčí podmínky, za kterých je nutno zabezpečit zajištění a ostrahu internačního tábora. Tyto podmínky se  téměř nelišily od běžných koncentračních táborů III.říše (Dachau, Flössenbürg, Gross Rosen apod.). Přitom obnovení a výstavbě strážního plotu a strážních věži byla věnována výjimečná pozornost a ostražitost. Plocha oplocení představovala 300 x 300 metrů a k výrobě oplocení bylo požadováno nejkvalitnější dříví z bukových či dubových prken a fošen. Všechny východu z tábory musely být opatřeny pevnými branami a výjezdy speciálními závorami. Plot musel být neprodyšný, bez mezer a dosahovat nejméně dvoumetrové výšky. To ovšem nestačilo. Koruny plotu musely být zabezpečeny proti útěkářům ostnaným drátem, jenž byl navinut do výše minimálně jednoho až jednoho a půl metru v soustředných spirálách. A právě pro tento účel objednala okupační správa řízená brněnským gestapem 20 tun ostnatého drátu!  Dvacet tun ostnatého drátu mělo "chránit" internované muže, ale i ženy, dívky a malé děti před nevhodným úmyslem zběhnout z tohoto ghetta  příbuzných nepřátel III.reichu! Ale to nebylo vše. Bylo nutno také hlídat. Pro tento účel vznikl plán výstavby sedmi strážních věží. Měly být obyvatelné po celý rok, i v zimě a proto byly zaskleny a přitom opatřeny střílnami pro těžké kulomety. Dále v místních podmínkách měly být co nejpevněj zakotveny a opatřeny opěrami proti poryvům vichřice.
A tak zatímco   základní hygienické a stravovací podmínky měly být pro zajištěné Untermensche čili podlidi pouze ty nejnutnější - i nacisté se báli epidemie jako čert kříže - na represivních opatřeních tohoto unikátního ghetta Čechů a Židů, se v ničem nešetřilo.
 
I tato fakta z nejsmutnějších dějin naší velkoněmecké okupace musíme připomínat. MUsíme je připomínat nejen pro historickou pravdu,ale i jako výstrahu našim moderním politiků. Zvláště těm, kteří převracejí a znetvořují kapitoly našich okupačních dějin, vydávají vrahy a věznitele za oběti, a jejich kolaboranty za jakési trpitele odsunu a poválečných sankcí. 
A ti politikové,včetně našich českých kolaborantů, kteří na sjezdech landsmanů vykřikují něco o kolektivní vině na ně uplatněné, by se měli i na tomto případě poučit, co to byla skutečná uplatněná kolektivní vina, vyrobená jejich soukmenovci na našich lidech!
I proto jim musíme připomenout oněch dvacet tun ostnatého drátu a kulometné věže pro Čechy, Židy a další vězněné ve Svatobořicích.
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena