OV KSČM Svitavy

Dr. Milady Horákové 501/25

568 02 Svitavy

 

Kontakty:

tel.: +420 734 430 348

tel.: +420 725 646 060

e-mail: ov.svitavy@kscm.cz

Předseda OV:

Josef Bohatec

KSČM SvitavyAktuality

Aktuality

Od roku 1992 vůle voličů nikoho nezajímá!

Od roku 1992 vůle voličů nikoho nezajímá!

(16.11.2017) autor: Josef Bohatec
Přátelé, v dnešním čaji o páté se chci zamyslet nad, tím, proč se všechny strany, hnutí a uskupení neustále ohánějí demokracií a její ochranou, ale sami ji nechtějí naplňovat a uskutečňovat. Zdá se Vám to jako přehnané a nesmyslné? Zkuste pomudrovat se mnou. Za skutečnou demokracii můžeme považovat jen a pouze realizaci skutečné vůle všech občanů státu, kterou vyjádřili ve volbách jakéhokoliv stupně. Vůle občanů je naprosto zásadní základní kámen opravdu skutečné demokracie, která je občanu garantována ústavou. Politici musí tuto projevenou vůli upřednostnit před vším ostatním. Tato vůle pro ně musí být bezpodmínečně nepřekročitelná, jinak se již nejedná o demokracii. Ve všech volbách od roku 1992 je však, a to nejen u nás, tato naprosto mezní zásada porušována. Občan ve volbách vybral ze svobodné soutěže politických stran, hnutí a uskupení ty politické subjekty, které dle míry svého získaného volebního výsledku, překročily nutnou 5% hranici pro vstup do PS PČR. V poměru volebního zisku tak byly rozděleny mandáty v poslanecké sněmovně mezi devět subjektů. Občané zvolili osoby, po kterých chtějí, aby hájili jejich zájmy a ne zájmy někoho z pozadí. Potud správně. Občané však nedali žádnému subjektu právo, aby vytvářel koalice či opozice. Občané ve volbách rozhodli, jakou vládu chtějí. Chtějí vládu devíti úspěšných subjektů, mezi které budou rozděleny křesla ministrů stejným způsobem, jako byly rozděleny mandáty v poslanecké sněmovně. A to je právě ta vůle občanů, kvůli níž k těm volbám chodí. Úkolem politiků všech těchto úspěšných politických subjektů potom musí být nalezení shody mezi všemi programovými body poměrně k volební síle. Ale to by museli postupovat podle paritního systému, tzv. poměrného zastoupení. Pro všechny volby od roku 1992 si to však vítězné strany vždy zjednodušily koalicí, či opoziční smlouvou a tím zradili vůli voličů hned po volbách. Občané v parlamentu nechtějí žádné hlídací pirátské psy. Vědí, že pokud se bude všech devět subjektů podílet na vládě, budou si navzájem vidět pod prsty a vzájemně se i kontrolovat. A naprosto stejné je to i při volbách do zastupitelstev krajů, měst a obcí. Pouze přímá volba prezidenta a volby do EP a Senátu PČR tak mohu považovat za demokratické. O činnosti EU se však nechci zmiňovat, to je kapitola sama o sobě. Ve stínu těchto skutečností jsou tak i snahy tzv. "hlídačů, strážců a obránců demokracie" z řad účelově založených nevládních neziskových organizací, často řízených oligarchy z domova i ze zahraničí, naprosto NEDEMOKRATICKÉ! Pamatujme na to. Jen silný stát přežije, oslabovaný stát, sorry jako, nemá nejmenší šanci.

Mír, chléb a půda jsou dnes stejně významné jako v roce 1917

(16.11.2017) autor: The Morning Star, 7. listopadu 2017 (překlad Vladimír Sedláček)

MorningStar přetiskl projev MARTINA LEVYHO z nedělní schůze výkonného výboru KS Británie

 

Sobotní londýnská konference, organizovaná Výborem 100. výročí Ruské revoluce, byla obrovsky silnou oslavou všeho, co znamenala Říjnová revoluce, inspirující nás k boji a k vítězství ve dnešních bitvách.

 

Heslem, jež hýbalo ruskými masami k nastolení sovětské moci, bylo „Mír, chléb a půdu“. Teď je svět mnohem složitější. Přesto mír zůstává kritickou záležitostí a, stejně jako v roce 1917, nejvíce jej ohrožuje imperialismus.

 

Imperialistické války mohou probíhat přímo nebo pomocí náhradníků, a mohou být vybojovávány spíše za ekonomickou nadvládu než k územnímu růstu, ale pořád to jsou války imperialistické.

 

A, jak řekl na sobotní konferenci, ruský komunista Sláva Tetekin (známý i z posledních mezinárodních konferencí KSČM v Praze; pozn. překl.), nebezpečí jaderné války od zániku Sovětského svazu narůstá.

 

V Dekretu o míru, přijatém 8. listopadu 1917, ruská dělnická a rolnická vláda vyzývala zvlášť třídně uvědomělé dělníky Velké Británie, Francie a Německa, aby „pochopili povinnost, jež teď před nimi stojí, zachránit lidstvo před hrůzami války…“ Ona povinnost zůstává.

 

Chléb je dnes možné brát jako metaforu k udržení zdrojů pro přežití a k důstojnému životu. Takže v Británii to je o placení, zlomu uzavření veřejného sektoru a o penzích a dávkách.

 

Celosvětově, jak poznamenala v sobotu indická komunistka Brinda Karatová (proslulá senátorka, zvolená za KS Indie-marxistickou - CPI(M); pozn. překl.), vlastní osm mužů tolik co 3,6 miliardy lidí, kteří tvoří nejchudší polovinu lidstva.

 

A, ačkoli chudoba nikde v Británii není tak ostrá jako v mnoha zemích třetího světa, dramaticky se zhoršuje, a máme tu krizi nízkých plateb, takovou, že existují dělníci, kteří se musí spoléhat na potravinové banky, situaci, která se stane mnohem horší s vytlačením Universal Creditu (britský systém vyplacení určitých dávek lidem s nízkými příjmy; pozn. překl.).

 

Podíl investorů na podnikových ziscích mezitím vzrostl z deseti procent v 70. letech na dnešních 70 procent.

 

Půda zůstává pro rolníky rozhodujícím problémem v mnoha částech světa. Ale půda je také místem k žití.

 

Dnes b Británii 1,2 milionu lidí čeká na obecní bydlení, zatímco developeři staví domy na prodej, jež si zvlášť mladí lidé nemohou dovolit. Stále víc lidí je tlačeno do soukromých nájemných příbytků, s nichž třetina neodpovídá základním zdravotním a bezpečnostním normám. Nájemníci, kteří si stěžují, mohou být snadno vystěhováni, a bezdomovců je po celý čas hodně.

 

Půda je také o prostředí. Pozdější sovětská ekologie byla ve své době daleko před Západem a uvědomovala si potenciální nebezpečí globálního oteplování.

 

Ekologický program OSN uvádí, že průměrná teplota vzroste do roku 2100 o katastrofické 3°C, nebudou-li skleníkové emise podstatně sníženy pod hodnoty z Pařížské dohody. Kapitalismus ohrožuje systém stabilního života planety.

 

Říjnová revoluce byla také o rovnosti. Deklarace práv národů, podepsaná 15. listopadu 1917, vyhlásila rovnost a svrchovanost národů, s právem na sebeurčení.

 

Ve své době to bylo nesmírně silné poselství, přímá výzva vůči kolonialismu a rasismu. Tyto problémy jsou s námi stále - konkrétně pro britskou dělnickou třídu nad Irskem- a zvlášť nad Palestinou, přesně 100 let po nechvalně proslulé Balfourově deklaraci.

 

Rovnost také znamenala rovnoprávnost pohlaví, překonání útlaku žen. Zde Sovětský svaz učinil obrovské, i když neúplné, pokroky.

 

Pro nás je i dnes velmi živým problémem - nejen mezera mezi pohlavími, ale považování žen za věci a jejich ponižování, jak odhalují Weinsteinnova obvinění a „nepatřičné chování“ některých poslanců a vládních ministrů.

 

Revoluce byla také o demokracii- jak skutečné demokracii se spoluúčastí dělnické třídy, vyjadřované sověty, tak oproti omezené buržoazní demokracii, kde moc určuje bohatství.

 

V roce 1952, na vrcholu studené války, sovětské vedení navštívilo třídně nejuvědomělejší síly na Západě ke zvednutí praporů demokracie a národní svrchovanosti.

 

To platí stejně jako dnes, s EU coby největším ohrožením schopnosti pracujících prosazovat politiku ve svém vlastním zájmu, a s vládou Theresy Mayové plánující shrábnout diktátorská oprávnění Královské rady. 

 

Ale revoluce byla nakonec samozřejmě o socialismu, o veřejném vlastnictví a vzetí moci z rukou velkostatkářsko-kapitalistické třídy. Socialismu nelze dosáhnout bez takové změny státní moci.

 

Politika Labour (Party) pod Jeremy Corbynem představuje rozchod s pravicovým reformismem a poskytuje ve změněném politickém klimatu příležitost lid této země, vedenému třídně nejuvědomělejšími silami, budovat široké hnutí k vypořádání se se základními otázkami, jako je veřejné vlastnictví výrobních prostředků a povaha imperialismu, NATO a státu.

 

Před námi nicméně leží zuřivé bitvy s vládnoucí třídou. Povinností naší strany je mobilizovat dělnickou třídu do těchto bitev a za levicovou politiku, dát vedení a vzdělávat dělnickou třídu, aby pochopila své historické poslání.

 

Proto potřebujeme mnohem mohutnější stranu, včetně obnovy naší síly v průmyslu. 100. výročí Říjnové revoluce nám k tomu dává příležitost.

 

Máme materiál a máme okamžik.

 

Mluvme směle o tom, čeho socialismus dosáhl. SSSR, jak řekl Sláva Tetekin, se nezhroutil, byl zrazen. Ale socialismus stále existuje a v dnešním světě narůstá.

 

Sen noci listopadové

Sen noci listopadové

(14.11.2017) autor: Josef Bohatec

Vlády a říše přicházejí a odcházejí, ale lidé zůstávají! I tak by mohla vlastně začít má další politická pohádka "Sen noci listopadové". Nejinak tomu bylo i na územích našich dávných předků. V uplynulých dvou miléniích se i zde, stejně jako jinde, střídaly říše a vlády mocné i nemocné. Po Velké válce tří bratranců, kdy se v zápětí mezi sebou mydlil téměř celý svět, nastala po rozpadu mocnářství nová epocha našich dějin. Sprostý lid vyrazil do ulic a strhával nenáviděné symboly doby temna a útlaku národa. Vyhlášen byl společný stát československý. Lidé se radovali a jásali, neboť čekali, že si svůj stát budou řídit a spravovat sami, že se jim bude žíti v novém lépe. Jaké však bylo jejich brzké vystřízlivění, když se jimi zvolení zástupci vydali cestou kapitalistickou. Bohatí bohatli a chudí chudli. V krizových létech pak lidé vystupovali za svá práva, za důstojný život, práci, proti hladovění. Odměnou však jim byly mnohdy jen kulky vystřelené ze zbraní místím četnictvem. A jako každá krize nezdravého společenského řádu, i tato byla ukončena do té doby nejhorší světovou válkou, národ byl zase poroben a nad zemí černota. V květnu 1945 však slunce skutečně vyšlo z východu a zalilo i naši zemi, národ jásal a na válečných troskách počal budovat novou, skutečně lidovou zemi, svoji československou. Ale dlouhé prsty kapitálu, nechtěly dobrovolně opustit své posty a proto národ v dobách únorových, rázně řekl jim svůj vzkaz. Nastala doba tvrdé lopoty a dřiny, kdy v potu krve vzkvétala naše vlast. Pastoušky nové byty nahradily, a bída s bezmocí byla rostoucí životní úrovní  lidí vystřídána. Ale jak říká staré moudré přísloví "pálilo i v zemi zdejší někoho i to bidlo nejkrásnější". A národ opět vyšel do ulic, cinkal klíči od svých ložnic i zpíval sobě písně nejkrásnější a blahoslavil novou svobodu v zemi zdejší. Zvolena nová vláda lidu byla, brzy do područí kapitálu uvržena. Stát rozvrácen, oslaben a majetek v potu krve vytvořený velmi rychle rozkraden. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Pastoušky, bída a bezmoc opět zalily tu to zem. I strašidlo válečné obchází kolem zas. A co národ? Probudí se snad z listopadového svého snění, vyrazí do ulic, či bude dále trpět v područí kapitálu? Kdo ví, to ukáže až čas? 

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena