KSČM

V úterý nás čeká další z řady státních svátků, a to připomínka událostí ze 17. listopadu v minulém století. Podle očekávání budou všechna media jistě opět zahlcena oslavou listopadových událostí roku 1989. Proto zde chci připomenout poněkud starší historickou událost, která se však do hlavního mediálního proudu zcela určitě nedostane. Touto událostí je 17. listopad roku 1939, tedy den kdy šlo skutečně o holé životy. Tato část našich dějin, dnes spíše hojně upozadňovaná si vyžádala skutečné lidské oběti. Co se tehdy vlastně stalo?

Evropa byla ve válce, Československo bylo rozvráceno po záboru pohraničních oblastí do říše, Slovensko bylo samostatným fašistickým státem, Podkarpatí bylo anektováno Horthyovským Maďarskem a nad zbytkem takto zmrzačené země byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, sice s vlastní vládou a státním prezidentem, ale pod nacistickou nadvládou německého říšského protektora. Naše země čelily velmi propracovanému národnostnímu útlaku ze strany Němců ve všech oblastech, včetně  školství. Samotným událostem 17. listopadu a jeho následků předcházela poklidná demonstrace v Praze u příležitosti 21. výročí vzniku ČSR dne 28. října tehdejšího roku, která však byla policií SS a gestapem násilně potlačena. Tato událost si vyžádala smrt pekařského dělníka Václava Sedláčka a těžce zraněn byl student Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal, který však 11. listopadu svým zraněním podlehl. Po pohřebním obřadu 15. listopadu byla rakev s ostatky převezena na Moravu. Událost způsobila následné demonstrace proti okupaci s mnohatisícovou účastí, které však byly pořádkovými silami taktéž potlačeny. Téma událostí v Praze se dostalo na jednání 16. listopadu v Berlíně za účasti Adolfa Hitlera, kdy bylo rozhodnuto o uzavření českých vysokých škol na dobu tří let, zatčení a popravení vedoucích představitelů studentské organizace a internací studentů v koncentračních táborech. Samotná perzekuční akce proběhla již v noci ze 16. na 17. listopadu 1939 v Praze, Brně a Příbrami. Zatčení byli dopraveni do ruzyňských kasáren, kde bylo popraveno 9 vůdců studentských organizací. Dalších 1200 zatčených studentů bylo deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, kde se jich ujali již dříve zde internovaní komunisté v čele s Antonínem Zápotockým. Komunisté se snažili studentům pobyt v táboře co nejvíce usnadnit a udržovali je ideou, že musí vydržet. Přesto 35 z nich tvrdý režim v koncentračním táboře nepřežilo. Studenti pak byli koncem roku 1942 a začátkem roku 1943 z tohoto nacistického žaláře propuštěni. Mnozí z nich se pak zapojili do ilegální odbojové činnosti v boji za obnovení Československa a tím přispěli ke zmaru zrůdných německých snah a plánů.

Na londýnské schůzi Mezinárodní studentské rady konané roku 1941 pak byl delegáty z 26 zemí 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva.