KSČM

Bez větší pozornosti zapadl summit v maltské La Valettě, na kterém se sešly země Evropy a Afriky, aby společně diskutovaly o problému migrace. Jedním z výsledků tohoto vrcholného setkání bylo založení zvláštního fondu na pomoc africkým zemím.

   Mají do něj přispět všechny evropské státy a měly by dát dohromady téměř 2 miliardy eur. Peníze mají mířit především do těch míst Afriky, z nichž přichází nejvíce běženců. Měly by pomoci vytvářet lepší podmínky pro život u nich doma, aby tolik neodcházeli.  Podobné iniciativy jsou jistě chvályhodné, je třeba řešit v kořenech příčiny migrace, ne až její následky. Přesto vládne kolem zmíněné iniciativy řada rozpaků. Některé z nich se projevují v diskusích na půdě EP.  

   Existuje velký problém, jak najít rovnováhu mezi zásadami volného trhu a nezištnou pomocí africkým zemím. V rámci volného trhu jsou země nuceny srážet si navzájem cenu surovin a zboží, které vyvážejí. Jako exportéři působí často velké nadnárodní koncerny, které se tímto způsobem snaží maximalizovat svůj zisk.

   Jaký je výsledek? Velké těžební a exportní společnosti, jež v Africe podnikají, rabují její surovinové bohatství i obnovitelné zdroje a přitom vyvážejí z kontinentu ročně desítky miliard dolarů zisku. Jako náplast vyberou mezi sebou  evropské země necelé 2 miliardy eur, aby pomohly oblastem, kde prostředky chybějí nejvíce. Kapka nezištné pomoci v moři velkých kšeftů.

   S tím souvisí další problém. Jedná se skutečně o pomoc nezištnou? Někteří europoslanci deklarovali, že peníze musíme dávat africkým zemím bez ohledu na to, zda budou příliv běženců do Evropy mírnit, anebo ne. Jinak budeme vypadat jako náramní pokrytci, kteří si jen vykupují právo užívat si nikým nerušeni svůj blahobyt.

   Pokud oba problémy propojíme, získáváme následující obrázek politiky vyspělých zemí vůči zemím třetího světa. Na jedné straně se snaží ti bohatí ty chudší co nejekonomičtěji, tedy co nejlevněji připravit o jejich zdroje. Vydatně z toho profitují velké firmy a daňové ráje. Na straně druhé ovšem bohatí ty chudé obdarovávají. Skládají se na to celé státy, tedy jejich daňoví poplatníci.

   Dohromady tomu všemu říkáme racionální ekonomický systém a slibujeme si od toho posílení prosperity pro všechny.