Summit hlav evropských zemí se vyslovil pro prodloužení hospodářských sankcí vůči Rusku o dalších šest měsíců.
V této souvislosti slyšíme obvyklé řeči, že Moskva neplní závazky vyplývající z dohody uzavřené letos v únoru v Minsku. Ani slovo pochopitelně nepadne o tom, jak zmíněné dohody plní druhá smluvní strana, ať už v rovině stahování zbraní, výměny zajatců, anebo přípravy voleb na územích separatistů.
Co by muselo Rusko udělat, aby se o přehodnocení sankcí začalo aspoň uvažovat? Stačilo by předat Krym Ukrajině, odříznout a nechat pozabíjet separatisty na Donbasu, prominout Kyjevu nesplácení miliard dolarů státních dluhopisů a požádat NATO, aby umístilo své základny ještě blíže k ruským hranicím?
Asi by to všechno bylo pořád ještě málo. Sankce totiž slouží především k tomu, aby bylo všem úplně jasné, kdo má ve světě monopol na pravdu, kdo má výhradní právo po libosti trestat druhé, kdo může být k poslušnosti veden jakýmikoliv prostředky bez možnosti odvolání a kdo se žádných sankcí naopak bát nemusí, i když třeba mučí a popravuje lidi jako na běžícím pásu.
Politika evropských zemí vůči Rusku je ovšem vyvážená. To, co z Ruska potřebujeme ze všeho nejvíce, žádným sankcím nepodléhá. Pokud bychom hrdě odmítli odebírat jeho energii a suroviny, mohlo by to bolet. Naše přísná zásadovost proto musí být vysoce pragmatická a rozumně selektivní.
Principiální rozhořčenost evropských politiků vůči proradnosti Moskvy je proto pečlivě vyvažována shovívavostí mnohdy těch samých politiků vůči počínání těch, kdo ve skutečnosti rozhodují, tedy velkých firem a koncernů. Ekonomičtí giganti typu rakouské OMV, německé společnosti EON či nizozemsko-britské firmy Shell se rozhodli výrazně zvýšit objem zemního plynu přiváděného do západní Evropy po dně Baltského moře.
Hospodářské ztráty, které v důsledku sankcí vzniknou především menším a středním firmám orientovaným na export do Ruska, tak budou bohatě kompenzovány zisky velkých firem zabývajících se dovozem z Ruska.
Vyváženost evropské politiky je dokonalá. Skrze sankce vůči Rusku manifestujeme odhodlání bránit své nejvyšší hodnoty i za cenu nemalých hospodářských ztrát především menších ekonomických subjektů. Skrze nové kontrakty s Gazpromem demonstrujeme odhodlání nedopustit, aby na této hře tratili ekonomičtí giganti. Je čistě jen věcí České republiky, že mezi giganty nepatří.