KSČM

Po každých minulých volbách, ve kterých překvapila nízká účast, se našel vždy někdo, kdo tvrdil, že nezájem voličů je vlastně důkazem toho, že všichni jsou v zásadě spokojeni.

   S tímto argumentem přicházeli obvykle politici, kteří v hrstce odevzdaných lístků nasbírali aspoň o pár hlasů víc než ti druzí, takže jejich strana nedopadla ještě hůře než ostatní.  

   Po druhém kole letošních senátních voleb se patrně nenajde nikdo, kdo by tvrdil, že spokojenost se stavem země a s politikou už dosáhla rekordních 85%.

   Určitě to nebude nikdo z vládních stran. Varovný neúspěch sociální demokracie ve volbách do Senátu vyvrátil iluze těch, kteří se po propadu v krajských volbách minulý týden utěšovali, že voliči nehodnotili stranu jako celek, nýbrž hejtmany.

   Hnutí ANO dopadlo v senátních volbách natolik mizerně, že Andrej Babiš uvažuje o zrušení Senátu. Co asi bude chtít zrušit, pokud náhodou v příštím roce neuspěje ve volbách parlamentních?

   Úspěch lidovců není při rekordní neúčasti ničím jiným, než potvrzením toho, že mají nejpevnější volební jádro. To je patrně ve volbách parlamentních opět přenese přes pět procent. Přinese jim to však jen dilema, zda jít do příští vlády zase s ČSSD, anebo raději s Babišem a třeba s ODS.

   Dokud je možno vydávat apatii za spokojenost, vypadá to po jistou dobu trvale udržitelně. Těm, kdo řídili volební štáby, nehrozí, že by museli skládat účty za setrvale klesající preference. Volební rekvizity jsou podobně jako vánoční ozdoby pečlivě uschovány, aby mohly být za rok zase oprášeny a vypadaly jako nové. Analytické týmy jsou pochváleny za barevné vyvedení grafů mizející  přízně.

   Jako kdyby se všichni utěšovali, že na rozdíl od hospodářských výsledků firem nemohou výsledky voleb nikdy sklouznout do červených čísel. Bohužel se může tímto způsobem ocitnout v červených číslech co nevidět celá konstrukce zastupitelské demokracie.