KSČM

   Po nedobrém výsledku v krajských a senátorských volbách se dostává sociální demokracii rady, aby se přestala orientovat na starší, nespokojené a neúspěšné lidi. Prý má oslovit mladé a dravé liberály z měst.

   Takové rady by možná měly jakýsi smysl, pokud by naše společnost neprocházela výrazným procesem stárnutí a pokud by mladí a draví byli dychtiví prosazovat kolektivní ideály sociální spravedlnosti.

   My však žijeme ve společnosti, ve které neprobíhá soupeření velkých skupin o spravedlivější rozdělení národního produktu. Probíhá v ní neméně tvrdý, ale přísně individualizovaný boj za osobní prosezení. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím lze dělat.

   Jestliže chceme  hovořit o krizi ČSSD, měli bychom se napřed podívat na volební výsledky socialistických stran všude v Evropě za posledních několik let.

   Přestože je to smutná cesta od porážky k porážce, nikoho se vážně nezabývá plánem mobilizovat pod prapory sociální demokracie mladé a úspěšné z velkých měst.

   Ti skutečně úspěšní mezi nimi, kterých zase tolik není, by to brali jako špatný vtip. A ti středně úspěšní velice často sociálně neklesli hlouběji proto, že je nad hladinou drží jejich rodiče a prarodiče, tedy ti takzvaně neúspěšní.

   Jak ukázal Thomas Pikety, velké peníze se dnes zhodnocují pětkrát rychleji, než jako je tempo ekonomického růstu. To jinými slovy znamená, že ti nejbohatší si přivlastňují stále větší části majetku, který se ještě pře nedávnem dělil mezi střední a nižší vrstvy.  

   Ze všech evropských socialistů si této maličkosti všiml zatím jen britský labourista Jeremy Corbyn.  Spoléhat se na mladé a úspěšné v této situaci znamená nabízet ideály strany, která vždy hájila zájmy lidé práce, těm, kterým se zatím daří přiživovat se na současném boomu výnosu z kapitálu. Taková rada je i zadarmo drahá.