KSČM

Obě naše levicové strany dopadly v posledních volbách stejně neslavně. Hodně jejich dřívějších voličů vůbec nešlo volit. Ti, kteří přišli, často odevzdali hlas protestním stranám, anebo tomu, co za protestní strany považují.

   Když se ovšem podíváme na výsledky regionálních voleb ve Francii v minulém roce, zjistíme nápadnou podobnost, která asi nebude čistě náhodná.

   V loňských francouzských volbách pokračoval odklon voličů od zavedených parlamentních stran. Levice dopadla ještě hůř než pravice. Nadpoloviční většina dělníků a dvě třetiny nižších zaměstnanců, dřívější jádro levicových stran, k volbám vůbec nedorazili. Většina z těch dělníků, kteří k urnám přišli, volila Front National.

   Z lidí s nižšími příjmy volili levicové strany pouze ti starší nad šedesát let. Mladá internetová generace nevolila levici vůbec.

   Můžeme  se stokrát odvolávat na naše postkomunistické dědictví, nevysvětlíme tím vůbec nic. Systém parlamentní demokracie prochází vážnou krizí, kterou si zavinil sám. Lidé politikům nevěří.

    Podle výsledků ankety z jara tohoto roku 72% Francouzů soudí, že politici jsou zkorumpovaní. Celkem 87% se domnívá, že ani levicové, ani pravicové vlády se nezabývají problémy občanů. A celých 89%  si myslí, že politici jsou v politice jen kvůli svému vlastnímu prospěchu.

   Další vážnou ránu zasadila důvěře voličů neschopnost politiků řešit migrační krizi. Hlasy o nutnosti otevřít se druhým, o vstřícnosti a o obohacování se jinakostí zaznívají unisono od těch nejúspěšnějších. Od těch, kteří bydlí stranou druhých v lukrativních částech velkoměst. Dělník či řadový zaměstnanec by musel šetřit z průměrné výplaty zhruba sto let, aby si v jejich čtvrtích koupil byt o rozloze deset metrů čtverečních.

   Flirtování s myšlenkou učinit z úspěšné části velkoměstské internetové generace své věrné voliče může být posledním hřebíčkem do rakve levicových stran.