KSČM

Disciplína s názvem politická ekonomie existuje už dlouho. Dneska se však pěstuje politická ekonomie trochu jinak. Jako kdyby nejen žádné ekonomické zákony, ale dokonce už ani žádný ekonomický zdravý rozum neexistoval.

   V případě obchodní smlouvy s Kanadou nás europoslankyně Charanzová (Ano) ujišťuje, že uzavření smlouvy se státem s 35 miliony obyvatel je pro Evropu životně důležité. Když kvůli ničemu jinému, tak proto, by se nezavřela vrátka k jednání o jiné smlouvě, tentokrát se Spojenými státy (Právo 24.10.).

   Jen pár dní předtím se vyjádřil Andrej Babiš ze stejného hnutí o obchodních vztazích s Čínou, tedy se zemí s téměř 1,4 miliardou obyvatel, v tom smyslu, že nejsou zase až tak důležité, abychom se museli vzrušovat kvůli nějakému setkání ministra s dalajlámou.

   Jak vidno, v hnutí ANO to mají ekonomicky dobře promyšlené a hezky na tom makají.

   To samé platí i pro řadu dalších politických stran. Téměř všechny doporučují uzavřít obchodní smlouvu se Spojenými státy (TTIP), která bude rozhodně v náš prospěch, a to i v případě, že bude špatná.

   Zároveň téměř všechny strany schvalují ekonomické sankce vůči Rusku, které jsou správné i v případě, že nás poškodí. 

   V zájmu všech je podporovat růst a odstraňovat uměle vytvořené překážky, opět konstatuje Dita Charanzová. Zapomněla ovšem dodat, že to platí jen tam, kde není v našem bytostném zájmu umělé překážky naopak tvořit, růst obchodních styků bagatelizovat a fakticky podporovat protekcionismus, který všechny poškozuje.

   Politická ekonomie v dnešním provedení je prostě tak složitá věda, že jen skuteční znalci vědí, kdy určité pravidlo univerzálně platí, a kdy je naopak platná jeho úplná negace.

   Jako každá věda také politická ekonomie dokáže zcela exaktně měřit. Dělá to zcela důsledně a vždy podle dvojího metru.