KSČM

O nutnosti prudce modernizovat moderní společnost se mluví a mluví už přinejmenším od počátku 50. let 20. století. Už tehdy přišly do módy konference na toto téma. Na nutnosti prudké modernizace se shodli všichni, i když každý si ji představoval jinak.

   Je s podivem, co všechno může být pod heslem modernizace prosazováno. Návrhy na další modernizaci trhu a na modernizaci sociálního státu mají za cíl vrátit nás ekonomicky a sociálně někam do poloviny 19. století, kdy pracovní síla byla bez ochrany a sociální zajištění neexistovalo.

   Snahy o modernizaci v oblasti kulturních vzorců jednání vidíme například v sousedním Německu. Ministryně pro integraci menšin Aydan Özoguzová se přimlouvá za uznávání sňatků mezi nezletilými. Není totiž možné, aby v moderní, emancipované a kulturně otevřené společnosti ztratily nezletilé maminky právo pobírat dětské přídavky a na jejich ratolesti se pohlíželo jako na nemanželské. Školou povinné  mámy by se pak cítily vyloučené ze společnosti a jejich jen o něco málo mladší potomci by ztratili možnost dědit. V tomto případě se modernizace nápadně podobá návratu dávno před 19. století, až někam ke středověkým poměrům.

   Zatímco v oblasti kulturní modernizace za našimi západními sousedy pokulháváme, v oblasti modernizace politické jsme daleko před nimi. Vzývání bájného Tibetu a kult tibetských vlajek umožňuje obohatit modernizaci o prvky dynamické  otrokářské kultury a o zdravé základy teokracie.    

   Teď už jen zbývá těšit se na to, co vznikne ze syntézy anglosaského ekonomického neoliberalismu, německé kulturní tolerance a české politické avantgardy. Jistě to bude něco velkého a hlavně - pronikavě moderního.