KSČM

Britský vrchní soud rozhodl, že vláda v Londýně potřebuje souhlas parlamentu, aby mohla spustit proces vedoucí k odchodu země z Evropské unie. Kabinet premiérky Theresy Mayové tak nemůže aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy a započít jednání o opuštění EU.

   Počátkem července loňského roku proběhlo v Řecku referendum, ve kterém se většina vyslovila proti dohodě se zahraničními věřiteli, která ze země činila fakticky kolonii velkých finančních institucí.

   Koncem května roku 2005 odmítla většina Francouzů návrh evropské ústavy. Jen o pár dní později se proti této ústavě vyslovili  také nizozemští voliči.

   Co po těchto jednoznačných vyjádřeních demokratické vůle většiny následovalo?

   Dva roky po odmítnutí evropské ústavy byla přijata Lisabonská smlouva, která, jak konstatuje jazyk diplomacie, přejala většinu změn obsažených v odmítnuté evropské ústavě. Irové odmítli Lisabonskou smlouvu v červnu 2008. Proto proběhlo v Irsku v říjnu 2009 druhé referendum, které již smlouvu schválilo.

   Jen pár dní poté, co Řekové odmítli ve všelidovém hlasování přijmout diktát velkých bank, byl Řecku naordinován balíček opatření  shodný s diktátem velkých bank.

   V případě Británie ještě není výsledek zcela jasný. Premiérka Mayová ohlásila, že se vláda proti verdiktu vrchního soudu odvolá. Pokud bude verdikt potvrzen, nepochybuje se o tom, že britský parlament Brexit nepovolí.

  Vůbec nejde o to, zda jsme pro Brexit, anebo proti němu. Nejde o to, co si myslíme o zodpovědnosti řeckých vlád, co zadlužily zemi. A nejde ani o to, zda fandíme levici, která odmítla evropskou ústavu ve Francii, anebo pravici, která ji odmítla v Nizozemí.

   Podstatné je, že nevypadá příliš věrohodně, když se běduje nad deficitem demokracie, kterým Evropa strádá, a zároveň se ignoruje  hlas těch, na které se všechny teorie o demokracii odvolávají.