KSČM

Jak známo, ve Spojených státech v posledních čtyřech nebo pěti dekádách velice výrazně vzrostla nerovnost. Zlomek nejbohatších si pro sebe pojistil jak lukrativní příjmy, tak astronomické majetky.

   Trochu stranou pozornosti stojí přitom skutečnost, že superbohatí ve svém vítězném tažení velkoplošně likvidují střední vrstvy. Právě ty vrstvy, které jsou už od dob Alexise de Tocquevilla považovány za oporu demokracie.

   Zatímco střední vrstvy příjmově stagnují, platy manažerů velkých korporací vylétly přímo raketově.

Jediná tisícina zaměstnanců, a sice ti, kteří obsadili horní pozice ve firmách a v bankách, si odnáší na výplatních páskách už více než 10% všech vyplácených příjmů. To nelze vysvětlit ani jejich údajně špičkovou odborností.

   Ještě mnohem výrazněji narostla nerovnost majetková. V podstatě se několik málo procent nejbohatších domácností zmocnilo stejného podílu příjmů a majetků, které vlastnili před první světovou válkou bohatí rentiéři.

   Jestliže chudší polovina Američanů vlastní dnes, právě tak jako před sto lety, pouhých pět procent majetku, pak pro střední vrstvy takový vývoj znamená, že ztrácejí velkou část toho, čeho se v průběhu 20. století domohly.

   Příjmy jim sráží privilegovaná hrstka manažerů kontrolujících horní pozice. Majetky si bere zpět skupina dobře situovaných rentiérů. 

   Bude zajímavé sledovat, co miliardář Trump s touto nebývalou příjmovou a majetkovou polarizací společnosti provede. Podle příruček politologie stále ještě platí, že právě střední vrstvy jsou oporou demokracie.