KSČM

Kdyby bylo kdyby

Tak jsem si zase po delší době udělal čas, abych se za dlouhých podzimních večerů věnoval rozjímání nad rozličnými věcmi. Zřejmě to byla vina absence alkoholového doplňku v čaji o páté, která mě navedla na myšlenku zamyslet se nad tak nevinným slůvkem, kterým se „kdyby“ bezesporu na první pohled zdá být. Ale zdání, zejména to první, povětšinou stane se klamavým. Jako první se mi vyjevilo v paměti pořekadlo z mládí „Kdyby byly v p….. ryby, nemusely by být rybníky“. Ale slovo „kdyby“ má dalekosáhlejší a mnohem katastrofálnější dopad na lidskou společnost, byť je jen pouhopouhým slovem, na které si nelze ani sáhnout. A tu se začíná mé pojednání o tom, zda „kdyby“ bylo či nebylo, je či není, bude-li či nebude.

Kdyby lidé měli rozum, nevymýšleli by různé zákeřnosti a podlosti, jak jiným uškoditi. Kdyby lidé přemýšleli, nikdy by se nemohli po listopadu 1989 dobrovolně vzdát sociálních výdobytků a dopustit návrat kapitalismu do našich končin. Kdyby Václav Havel ctil pravdu a lásku, nikdy by nelhal o nezaměstnanosti a nenávistně by neprosazoval humanitární bombardování Jugoslávie. Kdyby si tentýž stál za svým, že naše země po zrušení Varšavské smlouvy nebude již nikdy členem žádného vojenského paktu, nebyli bychom dnes aktivními členy agresivního paktu NATO. Kdyby naše vlády v devadesátých letech tak nepokukovaly na západ, nemuseli bychom nyní těžce dobývat zpět pozice na východních trzích, které jsme tehdy tak velkoryse a humánně přepustili západním kapitalistickým dravcům. Kdyby byl soukromý vlastník tak dobrým hospodářem a stát tak špatným, nedocházelo by k tunelování a krachům podniků a bankovních domů, které pak musel ten „špatný“ stát z peněz nás všech nákladně sanovat. Kdyby EU byla tak demokratickým a rovnostářským projektem, měla by stejné podmínky pro všechny členské země a nebyla jen byrokratickým kolosem, či „čtvrtou říší“. Kdyby vlastníci podniků ctili spokojenost svých zaměstnanců, nebyli by tito drhnuti nuznými mzdami a nuceni k flexibilní pracovní době. Kdyby zahraničnímu kapitálu šlo o rozvoj ekonomiky v našem státě, investoval by svůj zisk tam, kde byl vytvořen a nevyváděl by jej do zahraničí. Kdyby si USA nehrály na světového četníka se svým neustálým vměšováním, byl by ve světě relativně klid a mír. Kdyby se nám v této „nové době“ žilo skutečně tak dobře jako nikdy předtím, byla by neustále se rozšiřující armáda, čítající zatím cca 1,5 milionu občanů ČR, kteří jsou v kategorii chudobných, nezaměstnaných, bezdomovců a zadlužených, čili tzv. „socek“, popisována pouze ve sféře vědeckofantastické literatury. Kdyby lidské plémě bylo skutečně tlupou společenskou, nevyskytovalo by se nyní tolik individualismu a „jájínků“. Kdyby někteří lidé tolerovali názory jiných a ctili rozhodnutí a přání většiny, nebylo by tolik rozbrojů nejen v politických stranách a hnutích, ale i v běžném životě. Kdyby si lidé pomáhali a byli k sobě vstřícní, bylo by na světě krásně.

Co říci závěrem. Slovíčko kdyby, jehož význam nás ze všech stran obklopuje a ovlivňuje, vlastně vůbec neexistuje. Protože, „kdyby bylo kdyby“, nic z toho, co se u nás a ve světě děje, by se nikdy takto nemohlo odestát!