KSČM

Stalo se módou ve světě i u nás, že ti, kdo hájí zájmy především velkých investorů a mamutích firem, zaklínají se prospěchem malých a středních podniků.

   V evropském měřítku rozčeřily toto téma připravované smlouvy o obchodování mezi kontinenty. V těchto smlouvách se zdůrazňuje, že zjednodušení obchodu a odstraňování obchodních bariér pomůže především malým a středním firmám, které ve svém souhrnu zaměstnávají největší počet pracovníků.

   V konfrontaci s fakty podobná tvrzení neobstojí. Ve všech zemích Evropské unie máme dnes dohromady téměř 21 milionů malých a středních podniků. Devět z deseti z nich vykazují méně než deset zaměstnanců. Je pravda, že právě ony zaměstnávají zdaleka nejvíce lidí.

   Problém je v tom, že jen necelá tři procenta malých a středních firem vyváží své zboží a poskytuje své služby mimo Evropskou unii.

Proto není divu, že si jich smlouvy o obchodu a investicích prakticky nevšímají a jejich problémy neřeší.

   Tyto smlouvy však velice pečlivě ošetřují zájmy obrovských korporací a velkých investorů. Jejich nejcitlivější části se týkají zřizování nových soudních instancí, které mají obchodníkům umožňovat vést efektivněji spory s jednotlivými státy. Která drobná firma do deseti pracovníků bude nákladné soudní pře proti celým zemím využívat?

   Pro malé a střední firmy jako celek nebude znamenat případné uzavření podobných obchodních smluv žádnou přelomovou šanci. Konkurence ze strany firemních gigantů spíše zesílí, v roli subdodavatelů se vyjednávací pozice drobných nijak nezlepší a zlomek těch, kteří vyvážejí mimo EU, jen stěží vzroste nějak výrazněji.

   O to častěji uslyšíme, jak se právě na ty drobné a střední pamatuje a co všechno se pro ně dělá. Jak jinak prosadit zájmy těch skutečně bohatých?