KSČM

Spojené státy absolvovaly svobodnou volbu prezidenta. Na vybranou měly mezi elegantní ženou, které mezi jejími proprietami chyběl snad už jenom atomový kufřík, a miliardářem, který se netajil svým odporem k bankéřům.

   Zatím to vypadá, že zvítězil odpůrce finančního establishmentu. Na klíčová místa ekonomických ministrů se chystá dosadit bankéře největších finančních domů. Kdo jiný by měl mít potřebné know how, jak bojovat proti velkým financím, které vytvářejí bubliny, co ruinují ekonomiku.

   Daně firmám hodlá Donald Trump snížit z 35% na pouhých 15%. To by samo o sobě nemuselo znamenat pro federální rozpočet žádnou zvláštní katastrofu. Už teď přinášejí firmy včetně největších světových korporací do federálního rozpočtu jen 9% jeho celkových příjmů.

   Zajímavější bude sledovat, zda bude tento výpadek vyrovnán vyšším zdaněním středních vrstev, jejichž kritická situace Trumpa do prezidentského křesla vynesla, anebo se daně razantně sníží všem.

   V tom druhém případě se naplní americký daňový sen, tak jak ho známe z dob před první světovou válkou. Daňové odvody tehdy představovaly dokonce méně než 10% národního důchodu.

   Je historicky ověřeno, že i s odvody ve výši 7 až 8% lze pokrýt základní funkce státu. Je z nich možno financovat armádu, policii a soudnictví. Vše ostatní včetně nákladů na vzdělání, zdravotnictví a zabezpečení v nouzi si každý hradí sám.

  Americký prezident Roosevelt je autorem výroku: „Daň je poplatek, který odvádíme za možnost žít civilizovaně. Někteří lidé by chtěli mít civilizaci se slevou.“

   Historie učí také to, že taková sleva nebyla nikdy zadarmo. Velká hospodářská krize a světové války vedly k zavedení progresivních daní, což umožnilo mimo jiné vzestup středním vrstvám.

   Je otázka, do jaké reality se americká společnost vzbudí z daňového snu, do kterého se ji chystá ukolébat Donald Trump.