KSČM

Když Miroslav Kalousek rozesílal v roce 2010 jako místopředseda strany TOP 09 složenky o tom, kolik ze státního dluhu připadá na každého občana, skvělo se na nich číslo 121 000 Kč.

   Pokud by usoudil, že tento šprým byl tak dobrý, že by ho měl před příštími volbami zopakovat, musel by už urgovat od každého občana zhruba 160 000 korun.

   Jako nejzadluženější země Evropy je již léta prezentováno Řecko.

V přepočtu by měl každý Řek včetně kojenců podle Kalouskovy metody poslat do státní kasy v Athénách nějakých 800 tisíc korun.

   Obvykle se nám tvrdí, že Řekové se až po uši zadlužili kvůli příliš vysokému počtu státních úředníků a až neskutečně rozmařilým starobním důchodům. Málo se mluví o tom, že reformy, které jim byly naordinovány, z nich dělají rozvojovou zemi, aniž by se schodek státního dluhu výrazněji snižoval.

   Řeči o nezodpovědných Řecích úplně z pozornosti vytlačily situaci v Itálii. Po výsledcích referenda, které vedly k odstoupení premiéra, se pozornost možná upře k italskému státnímu dluhu. Je už tak vysoký, že každý obyvatel Apeninského poloostrova by měl zaslat do Říma šek v přepočtu na zhruba 900 000 korun.

   Než začneme kritizovat zbytečnou rozmařilost italského sociálního státu a lomit rukama nad luxusní životní úrovní italských penzistů, mohli bychom se podívat do Spojených států.

   S výjimkou nejbohatšího zlomku obyvatelstva tam životní úroveň stagnuje, otevřeně se hovoří o propadu středních vrstev, sociální zajištění je ve srovnání i s méně rozvinutou Evropou rudimentální.

   Pokud by měl Donald Trump invenci Miroslava Kalouska, určitě by už začal rozesílat varovné složenky. Každý Američan včetně kojenců dluží podle této metodiky státní kase ve Washingtonu něco přes milión a půl. Svým způsobem vlastně pořád platí: co Američan, to milionář.