KSČM

Naše politika je plná zástupných témat a debaty se točí kolem problémů, které kromě samotných diskutujících stěží koho zaujmou.

   Není divu, že v takovém prostředí se staly klasické politické souřadnice typu pravice a levice pro mnoho lidí  nesrozumitelnými. Namísto pojmů, vůči kterým by se měli politici vymezovat, se kupí nadávky, kterými se ohazují jako blátem. 

   V důsledku toho nevíme sice přesně, o co kterým politikům a celým stranám jde, bezpečně však víme, kdo to schytal jako populista, kdo je  vlastizrádce a kdo ubohý xenofob. Je radost pracovat s takovým ideovým materiálem.

   Zdá se, že se z bahna pomluv a osočování přece jen můžeme ještě vynořit. Cestu k tomu ukázalo snad poslední zasedání širšího vedení ČSSD.  Opět vytáhlo do popředí zcela zásadní téma - zdanění osob a firem.

   Postavilo ho způsobem, ke kterému se musí vyjádřit Andrej Babiš, tedy šéf preferenčně nejsilnější politické strany.

   Toto téma je důležité už proto, že pomůže Babišovi a hlavně jeho voličům uvědomit si, zda je ANO strana levicová, anebo pravicová. Pro bývalé sympatizanty ČSSD a KSČM, kteří v posledních volbách svůj hlas pro ANO odevzdali, by to mohla být informace docela zajímavá.

   Ať už věcný spor kolem daňové politiky vyhraje kdokoliv, přispěje k tomu, aby se lidé lépe zorientovali a zjistili kdo hájí čí zájmy.

   Evropa je stále více rozdělena mezi země, ve kterých je relativně vysoké zdanění firem doprovázeno slušnými mzdami zaměstnanců.

Druhou výraznou skupinu tvoří země, kde firmy požívají výhod nízkých daní a jejich zaměstnanci nevýhod mizerných platů.

   Podle všech statistických ukazatelů patříme jednoznačně do druhé skupiny, i když naším velkým úspěchem je, že třeba Bulhaři jsou na tom ještě hůře.

   Pokud by volby nevedly k ničemu jinému, než k poznání, kdo nás na kterou stranu Evropy programově táhne, určitě nebudou zbytečné.