KSČM

Vlády a říše přicházejí a odcházejí, ale lidé zůstávají! I tak by mohla vlastně začít má další politická pohádka "Sen noci listopadové". Nejinak tomu bylo i na územích našich dávných předků. V uplynulých dvou miléniích se i zde, stejně jako jinde, střídaly říše a vlády mocné i nemocné. Po Velké válce tří bratranců, kdy se v zápětí mezi sebou mydlil téměř celý svět, nastala po rozpadu mocnářství nová epocha našich dějin. Sprostý lid vyrazil do ulic a strhával nenáviděné symboly doby temna a útlaku národa. Vyhlášen byl společný stát československý. Lidé se radovali a jásali, neboť čekali, že si svůj stát budou řídit a spravovat sami, že se jim bude žíti v novém lépe. Jaké však bylo jejich brzké vystřízlivění, když se jimi zvolení zástupci vydali cestou kapitalistickou. Bohatí bohatli a chudí chudli. V krizových létech pak lidé vystupovali za svá práva, za důstojný život, práci, proti hladovění. Odměnou však jim byly mnohdy jen kulky vystřelené ze zbraní místím četnictvem. A jako každá krize nezdravého společenského řádu, i tato byla ukončena do té doby nejhorší světovou válkou, národ byl zase poroben a nad zemí černota. V květnu 1945 však slunce skutečně vyšlo z východu a zalilo i naši zemi, národ jásal a na válečných troskách počal budovat novou, skutečně lidovou zemi, svoji československou. Ale dlouhé prsty kapitálu, nechtěly dobrovolně opustit své posty a proto národ v dobách únorových, rázně řekl jim svůj vzkaz. Nastala doba tvrdé lopoty a dřiny, kdy v potu krve vzkvétala naše vlast. Pastoušky nové byty nahradily, a bída s bezmocí byla rostoucí životní úrovní  lidí vystřídána. Ale jak říká staré moudré přísloví "pálilo i v zemi zdejší někoho i to bidlo nejkrásnější". A národ opět vyšel do ulic, cinkal klíči od svých ložnic i zpíval sobě písně nejkrásnější a blahoslavil novou svobodu v zemi zdejší. Zvolena nová vláda lidu byla, brzy do područí kapitálu uvržena. Stát rozvrácen, oslaben a majetek v potu krve vytvořený velmi rychle rozkraden. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Pastoušky, bída a bezmoc opět zalily tu to zem. I strašidlo válečné obchází kolem zas. A co národ? Probudí se snad z listopadového svého snění, vyrazí do ulic, či bude dále trpět v područí kapitálu? Kdo ví, to ukáže až čas?