KSČM

Líbil by se vám dnešní svět a současné školství ? I když od vašeho narození uplynula už hodně velká řádka let /1592/, to co jste chtěl, je stále moderní a potřebné. Ale jak se s vaším dědictvím zahází ? Troufám si říct, že ne moc dobře.

Školy jsou moderně vybavené, dohromady se učí děvčata i chlapci, ale to, co bylo samozřejmostí do roku 1989, se všechno zrušilo, zaváděly se „nové metody“ a nyní se přichází na to, že s „velkou slávou“ se vracíme ke starému a osvědčenému a naše vláda to pokládá za nový objev, za všechno mohu jmenovat brannou výchovu nebo praktické činnosti. Na všech školách byly vybavené dílny, ty se zlikvidovaly a teď se s velkými náklady obnovují. Je to hospodárně ?

Nejvíc zarážející je však zkreslování dějin a začíná to už na 1.stupni. Když si prolistujete vlastivědu pro 5.ročník, nestačíte se divit. Když k tomu přidáme ještě „objektivní“ informace veřejnoprávní televize a novin, tak je jasné, že děti papouškují, aniž by znaly.

Na druhém stupni a středních školách je situace obdobná. Byla jsem zděšená, když nedávno proběhla televizi anketa, ve které se redaktoři ptali středoškoláků, co jim říkají roky 1918, 1938, 1989, neuměl odpovědět ani jeden.

O demonstrující mládeži se toho napsalo už hodně. Kladu si však otázku, proč tam šli a zrovna 15.března, z přesvědčení nebo jim to někdo „patřičně“ vysvětlil ?

Jsou kantoři a kantoři, ti jedni se dětem a studentům věnují, nehledí na svůj volný čas a snaží se je co nejvíc naučit a vychovávat je. A pak jsou ti druzí … Určitě má každý z nás poznatky ze svého okolí, zkušenosti svých dětí vnuků.

Jan Amos Komenský to myslel opravdu dobře. Stavěl na tom, že pro budoucnost je nejdůležitější vzdělaná mládež. Dnes mají všechny politické strany a hnutí ve svých prohlášeních vzdělání jako prioritu, ale jak je to ve skutečnosti ? Světlou výjimkou je KSČM a Haló noviny.

Být učitelem a dobrým učitelem je poslání. Těch dobrých bychom si měli vážit a měli bychom jim vrátit prestiž, která jim náleží.

Den učitelů byl v kalendáři do roku 1989 zapsán a pedagogům se děkovalo, byli oceňováni, dneska už z toho všeho zůstal jen Zlatý Amos.

A když si tedy připomínáme 28.březen jako den narození J.A.Komenského a při té příležitosti  i Den učitelů, poděkujme všem těm obětavým a poctivým za jejich práci, za to, co dělají pro děti a mládež. Není to vůbec jednoduché, ale je to záslužné a pokud mezi námi budou ti, kteří jsou „kantory na svém místě“, nebude to ve školách ještě tak špatné.