KSČM

V minulých dnech se dožil krásného životního jubilea – 95 let PHDr. Jaroslav Petr, vynikající pedagog, psycholog, historik, dlouholetý předseda Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ve Svitavách, nyní čestný předseda, ale především vzácný člověk, s lidským přístupem k řešení všech situací.

Když jsme za ním s předsedou ZOKSČM v Bystrém přišli do zdejšího Penzionu, kde žije od roku 2011, našli jsme ho nad poznámkami, protože připravoval jednu z přednášek, které jsou tématicky  zaměřeny ke 100.výročí vzniku republiky – mimochodem přednáší každý týden a jeho paměť je obdivuhodná.

K významnému životnímu jubileu obdržel nejvyšší vyznamenání – Kříž Za zásluhy Českého svazu bojovníků za svobodu, blahopřát přijel i plukovník Pavlík, dostal také osobní blahopřání od Karly Šlechtové.

Jaroslav Petr byl vězněn v koncentračních táborech, nikdy neztratil odvahu a víru, těsně před koncem 2.světové války /26.dubna 1945/ zachránil pět spoluvězňů a sebe před popravou.

Napsal několik vzpomínkových knih, mluvilo se také o Vojtěch Jasném, který v bysterském Penzionu pobýval, vzpomínalo se na svitavské Lidové divadlo, jehož členem J.Petr byl, zarecitoval nám několik veršů, s kterými seznamoval dříve i nás, studenty svitavského gymnázia, kde působil jako ředitel a byl to „pan ředitel“. Přirozená autorita, hluboké a nevšední znalosti, které uměl podat tak, že jsme ani nedýchali.

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu, v případě Jaroslav Petra je  to jeho vnuk, PHDr. Pavel Petr, který jde v dědečkových šlépějích, je také učitelem a jeho koníčkem je historie.

Samozřejmě, že jsme se také ptali, jak se Jaroslavu Petrovi v Penzionu žije, a slyšeli jsme jen samou chválu. Patří ke špičkovým zařízením v Pardubickém kraji, je tam řada aktivit, které spoluorganizuje právě dr.Petr, a jak poznamenal: „Vtahujeme lidi do činností, aby domov pro seniory nebyl čekáním na smrt“.

Jaroslav Petr je stále velice aktivní a činný, spolupracoval s Českým rozhlasem v Pardubicích, je spoluautorem diplomové práce na téma Trestanecký pracovní tábor, kterou zpracovala studentka z Německa, píše kroniku domova pro seniory, a to jsem určitě nestačila zapsat všechno, o čem dr. Petr vyprávěl. Na jeden lidský život, byť dlouhý, je toho opravdu hodně, nechce se ani věřit, že se to týká jednoho člověka. Asi je to i tím, že se J.Petr řídí celý život heslem „Život bez dobrých přátel nestojí za nic“.

Mě osobně moc mrzí, že se přes naše opakované návrhy nepodařilo ocenit dr.Jaroslava Petra jako Svitavskou osobnost, protože by si to určitě zasloužil. Ve Svitavách dlouhá léta působil a nechal zde velkou část své osobnosti.