KSČM

Naši zemědělci si stále stěžují na malý podíl českých výrobků na pultech obchodníků v ČR, velké obchodní řetězce a potravinářští zpracovatelé naopak tvrdí, že je jich dostatek. Pokusím se najít pravdu, která bude dle mého úsudku tak někde uprostřed. Abych došel při hledání pravdy k vypovídajícímu úsudku, musím přidat ještě další hráče na trhu, české občany a Ministerstvo zemědělství ČR a potažmo i dotační tituly EU.

První v řadě se logicky nabízejí domácí zemědělci, ale ve skutečnosti je to zemědělská a dotační politika EU filtrovaná přes české zemědělské ministerstvo. Tato politika má za následek spíše pokřivování vývoje zemědělské výroby u nás. Jsou podporovány neaktivní zemědělské činnosti, jako udržování trvalých travních porostů, podpora jen některých zemědělských podniků. Podpora sadařství, pěstování zeleniny, živočišná výroba je velmi nízká. Mezi hlavními příjemci dotací na pozemky jsou převážně spekulanti, kteří půdu skupují, pobírají vysoké dotace na hektar travnatých porostů a jednou za rok si tyto pozemky nechají najmutou firmou posekat. Také prodej ze dvora je na tom dost tristně, podíváme-li se na podporu např. produkce mléka. Pokud má zemědělec jen jednu krávu, nedostane nic, pokud má dvě, již může být příjemcem dotace. Taktéž podpora bio výroby není správně nastavena. Dnes jsme schopni za bio potravinu vydávat i takové produkty, které se ještě před několika lety pěstovaly stejně běžným způsobem. Naopak zahrádkář, který průmyslově nehnojí, nemůže kvůli legislativním nákladům na označení bio téměř nikdy dosáhnout. Taktéž vůči dumpingovým dovozům naše ministerstvo působí značně liknavě, zřejmě v domnění "všemocné ruky trhu".

Druhou sortou hráčů jsou potom zemědělci, a to dvojí. Shodné pro tuto sortu hráčů je, že by měli mít rovný přístup k dotačním titulům a tzv. zelené naftě. 

Ti druzí, kteří chtějí pouze vydělat, se již nemohou nazývat zemědělci, nýbrž energetiky. Jimi spravovaná zemědělská půda je doslova plundrována plodinami jako řepka a kukuřice, jak já říkám "žrádlem pro betonovou krávu".  A k této své energetické výrobě ve velké míře využívají i tzv. zelenou naftu. Ve velké míře již upustili od pěstování tradičních plodin a živočišné výroby. Trvale udržitelný rozvoj krajiny je pro ně již jen prázdným pojmem. Zaměřují se převážně na výrobu po které je na komoditních burzách neustále hlad. Pokud však již vyrobí něco kvalitního, co by se dalo zpracovat a sníst v ČR, tak to zpravidla prodají na vývoz do okolních zemí a nezříkda tyto komodity končí svoji pouť v Egyptě, Arábii a jinde. K této sortě patří již výše zmínění pozemkoví spekulanti a zahraniční odběratelé. Byl jsem svědkem toho, jak polský odběratel nakoupil 6 kamionů krmné pšenice od českých zemědělců, a aniž by se krom výměny průvodních dokladů s tímto produktem jakkoliv hýblo, byl prodán do mlýna jistého nejmenovaného potravinářského koncernu v ČR jako potravinářská pšenice a zrno bylo semleto na mouku pro české spotřebitele.   

Ti prví, kterým já osobně říkám "lopotníci", mají za cíl opravdu udržovat vyváženou krajinu pro dlouhodobě udržitelný harmonický rozvoj. Zabývají se rozmanitou živočišnou výrobou, pěstují tradiční zemědělské plodiny charakteristické pro naše zeměpisné pásmo, zabývají se zelinářstvím a sadařstvím. Termíny kukuřice a řepka jim povětšinou bývají cizí. Tito producenti jsou ti, kteří jsou na zemědělských dotacích nejvíce otloukáni, státem a EU nejvíce kontrolováni a zatěžováni nekonečnou byrokracií a častými vlnami kontrol. Povětšinou mají i jiné zaměstnání, aby svoji existenci vůbec ustáli. Přitom si málokdo uvědomí, že téměř všechny jejich produkty mají finále na vnitřním trhu ČR. Zelenou naftu mnohdy kvůli byrokratické zátěži ani nenárokují.

Další skupinku v tomto zemědělském procesu zaujímají zpracovatelé a obchodníci. Ještě před lety bych napsal velkou skupinu. Dnes se však z této velké skupiny, neustálým požíráním konkurenčních firem s posvěcením antimonopolního úřadu, stala skupinka., které vévodí jedna nenažraná velká ryba, několik štik a pak je tam ještě pár kapříků a mřenek. A k těmto podvodním zpracovatelům míří většina produkce ze zahraničního dovozu a zbytková část tuzemské zemědělské výroby. A zde se to stane! Co se k nim z naší produkce dostane, se z velké části vyveze na západní a záoceánské trhy. Nosnými pilíři pro tyto zpracovatele jsou dovozy surových, nebo rozpracovaných zemědělských komodit, které se zde dodělají a pak se vydávají za "český výrobek". Tyto jedinečné "české výrobky" pak putují na pulty a do regálů obchodů v české republice a přebytky potom na východní trhy. Tito zpracovatelé a obchodníci dělí trh na západní-kvalitní a východní-ten ostatek.

A nyní následuje poslední dav hráčů na zemědělském trhu - čeští spotřebitelé. Také tento dav lze rozděliti do několika podskupin. Já je však rozdělím pouze na dvě části. Spotřebitelé, kteří si mohou dovolit pravidelně nakupovat kvalitní potraviny a ty, kteří si toto dovolit nemohou. Není snad překvapením, že těch nemohoucích je nadpoloviční většina. Mohoucí si snadno cestu ke kvalitním potravinám najdou, nemohoucím pak zbývá povětšinou jen nabídka velkých obchodních řetězců, z velké části jsou z finančních příčin nuceni nakupovat akční zboží.

Co z toho vyplývá?

Kdyby opravdu pracovala ona "všemocná ruka trhu" tak jak má, byl by spotřebitel tím, kdo kraluje celému koloběhu zemědělství a udává jeho směr a rytmus. Dnes však kralují zpracovatelé a obchodníci. Spotřebitel a kvalitní zemědělec jsou již dlouho jen otloukánky. Dnešní zemědělský koloběh je ovládán a pokřiven mnohamiliardovým dotačním kapitálem. Opět jeden velký nejmenovaný zemědělskochemickopotravinářský koncern jistého nejmenovaného českého politika nečeského původu mi připomněl jeden slavný americký kinofilm s Mellem Gibsonem v hlavní roli, ŘEKA! V tomto filmu byl také takový magnát, který skupoval pozemky farmářů, vlastnil prodejny osiv, zemědělských strojů, hnojiv a výkupen zemědělských produktů. Ovládal i tamější banky a noviny. Ze zemědělců a občanů si udělal v tomto filmu téměř otroky, bez jakékoliv možnosti se vzepřít. Nakonec se mu to díky roli herce Gibsona nakonec nepodařilo. Jaká to podobnost v České republice!

My však nehrajeme ve filmu, u nás je to skutečnost! Jestli se necháme ovládnout záleží jen na nás!    

Jak z toho ven?

Jedině přehodnocením všech dotačních titulů v celé EU, zrovnoprávněním zemědělců ve všech státech EU, zákazu podpory dumpingových zemědělských exportních transakcí, vytvořením kvalitní jednotné zemědělské koncepce EU s důrazem na tradiční zemědělskou výrobu a péči o krajinu v jednotlivých zemích. Dále pak cílenou podporou zemědělské výroby "lopotníků", zejména snížením byrokratické a kontrolní zátěže a rozvázáním pout prodeje ze dvora.

Změnit se musí také podmínky přidělování ochranných zeměpisných značek původu potravin. Za českou musí byt označena jen taková potravina, která od prvopočátku až ke spotřebiteli pobývala pouze na území ČR. Této značce já říkám "Česká 100", pokud je něco z dovozu v českém výrobku snižovala by se tato značka podle poměru vždy o 25 (Česká  75, 50, 25). Spotřebitel by pak věděl ihned na čem je a i obchodník a zpracovatel by byl více tlačen ke kvalitní tuzemské produkci potravin.