Aktuality
Zpět na seznam
1-10
Den učitelů
Naše demokratická a svobodná společnost zapomněla na řadu významných událostí a výročí, jak jsme se o tom mohli v minulých dnech přesvědčit.
Jedním z nich je i narození J.A.Komenského a s ním spojený Den učitelů, který jsme si až do roku 1989 pravidelně připomínali. Nyní je tomu úplně jinak, jedině KSČM a zejména odborná sekce školství při ÚV KSČM pod vedením Marty Semelové každoročně posílá pozvání pracovníkům ve školství na přátelské setkání.
Nejinak tomu bylo letos, a tak jsme 23.března odjely do Prahy, abychom se setkaly s přáteli a dověděly se zas něco nového. Bylo to velice zajímavé a poučné, místopředseda ÚV KSČM Stanislav Grospič ocenil práci učitelů a ostatních, poděkoval za ni a zároveň hovořil o současné situaci.
Marta Semelová, která je opravdu odbornicí a školství má, jak se říká v malíku, pak probrala jednotlivé zákony, novely, práci sněmovního školského výboru, měla řadu konkrétních příkladů i čísel.
V diskusi se hovořilo o současné práci učitelů, samozřejmě o inkluzi, o výuce cizích jazyků i maturitních a přijímacích zkouškách, na přetřes přišla také tolik skloňovaná a probíraná matematika. Každý si určitě ze setkání odnesl řadu námětů, které se bude snažit uplatňovat v praxi.
Z okresu Svitavy se zúčastnily Kateřina Dymáková, Dana Maňasová, Lidmila Kružíková a ani jedna nelitovala.
Lidové divadlo žije
Malá Roubanina a úspěšní divadelníci
Oslavy MDŽ pokračovaly ještě 24.března v kouzelné vesničce Roubanina, která má okolo 150 obyvatel, ale velice čilý společenský a sportovní život.
Zdravé jádro Lidového divadla ze Svitav předvedlo zase se značným ohlasem Tajemný hrad Svojanov a tentokrát do něj zapojili i diváky, kteří se nestačili divit.
Jednotlivé obrazy byly odměňovány upřímným potleskem, bavili se všichni. A protože v Roubanině vystupovali ochotníci už počtvrté, místní vyslovili přání, aby to mohlo být i popáté. Kolektiv rád splní, jen co nastuduje nový kus.
80. výročí března 1939
„Na tragické události nesmíme zapomínat“
Pod tímto mottem se ve Svitavách 18.března uskutečnilo setkání k 80.výročí obsazení Československa.
Akci pořádal OV KSČM Svitavy a účastnili se jí občané Svitav, ale i dalších míst okresu, přítomni byli také členové okresního výboru.
V úvodu přednesla Milada Kocourková své vlastní verše, věnované 15.březnu 1939, přítomní vyslechli i verše Františka Halase a Františka Hrubína.
Kronikář Městečka Trnávky Jiří Vondra velice fundovaně a se zaujetím probral historii let 1918 – 1939 se zaměřením zejména na oblast Moravskotřebovska, ale zmínil i ostatní místa okresu. Nechal kolovat i staré fotografie, které si přítomní se zájmem prohlédli.
Jaroslav Drozdek pak pokračoval nejen historií, ale především se zaměřil na odkaz pro současnost a mladou generaci. Historie se zkresluje, vybírá se z ní jen to, co se hodí, a mládež o novodobých dějinách vůbec nic neví. Odstrašující jsou různé ankety, které se ptají mladých na určitá data a události a dotazovaní nedokážou vůbec odpovědět. Poskytl přítomným rovněž řadu zajímavých publikací.
Milada Kocourková se potom podělila se svými vzpomínkami, protože patří k pamětníkům, kteří dobu před 80 lety prožili. Chodila do školy v Litomyšli a vyprávěla o tom, jak se v průběhu války odboural dějepis, zeměpis, každé ráno se začínalo německou hymnou, později nebyly už ani učebnice a škola byla a nebyla. Přiznala se k tomu, že na události roku 1939 nikdy nezapomene a je ráda, že své vzpomínky může předat. A my jsme šťastni, že jsou mezi námi takoví, jako je Milada Kocourková, kteří o historii hovoří objektivně, protože ji sami prožili.
Součástí setkání byla také minivýstavka, dokumentující toto tragické výročí.
Pojďte s námi!
Poslanecký den na Ústeckoorlicku
26.února zavítaly na Městský úřad v Králíkách poslankyně Květa Matušovská,místopředsedkyně hospodářského výboru a Miloslava Vostrá, předsedkyně rozpočtového výboru.
Starosta města Václav Kubín a místostarosta Antonín Vyšohlíd seznámili poslankyně s investičními záměry a dalšími plány města Králíky do budoucnosti. Projednaly se také možnosti česko – polských projektů, využití objektu po výchovném ústavu, zimní údržba a údržba silnic.
Dále byla na programu návštěva SOR (výroba autobusů) v Libchavách, kde s poslankyněmi diskutoval generální ředitel Jaroslav Trnka a seznámil je s dalším vývojem.
Poslední zastávka pak byla na OV KSČM v Ústí nad Orlicí, kde proběhla beseda. Ta byla velice živá a zajímavá, přítomní se zajímali o ekonomické otázky, ale také o údržbu silnic, velice diskutované byly také D 35 a D 43.
Poslankyně doprovázeli celý den Erika Kohoutová, předsedkyně OV KSČM Ústí nad Orlicí, a Milan Konečný, člen vnitrostranické komise ÚV KSČM.
Znovu se ukázalo, že poslanci za KSČM jsou těmi, kteří se opravdu zajímají o problémy spoluobčanů a snaží se je řešit.
26.února zavítaly na Městský úřad v Králíkách poslankyně Květa Matušovská,místopředsedkyně hospodářského výboru a Miloslava Vostrá, předsedkyně rozpočtového výboru.
Starosta města Václav Kubín a místostarosta Antonín Vyšohlíd seznámili poslankyně s investičními záměry a dalšími plány města Králíky do budoucnosti. Projednaly se také možnosti česko – polských projektů, využití objektu po výchovném ústavu, zimní údržba a údržba silnic.
Dále byla na programu návštěva SOR (výroba autobusů) v Libchavách, kde s poslankyněmi diskutoval generální ředitel Jaroslav Trnka a seznámil je s dalším vývojem.
Poslední zastávka pak byla na OV KSČM v Ústí nad Orlicí, kde proběhla beseda. Ta byla velice živá a zajímavá, přítomní se zajímali o ekonomické otázky, ale také o údržbu silnic, velice diskutované byly také D 35 a D 43.
Poslankyně doprovázeli celý den Erika Kohoutová, předsedkyně OV KSČM Ústí nad Orlicí, a Milan Konečný, člen vnitrostranické komise ÚV KSČM.
Znovu se ukázalo, že poslanci za KSČM jsou těmi, kteří se opravdu zajímají o problémy spoluobčanů a snaží se je řešit.
Postřehy návštěvníka po 60 letech socialismu
Richard Grassl žije ve státě Washington. Poprvé přicestoval na Kubu v roce 1997 na pracovní
konferenci mezi USA a Kubou v Havaně a několikrát se tam vrátil, naposledy v srpnu 2018. Richardova manželka je Kubánka. Návštěvy u její rodiny mu umožnily vidět Kubu úplně jinak, než ji viděla většina severoamerických návštěvníků. Tom Whitney z výboru organizace Nechte Kubu žít z (amerického) státu Maine a stálý dopisovatel listu People’s World (týdeník KS USA; pozn. překl.) využil jeho neobvyklého pohledu a analýzy a položil mu pár otázek.
Tom Whitney: Mnoho lidí v naší zemi má podle všeho obavy z toho, co se děje kolem nich, z dění ve světě ne až tak moc. Je tomu tak i na Kubě?
Richard Grassl: Kubánci se rozhodně obávají toho, co se děje ve světě. Politická atmosféra má vliv na ekonomické vztahy s jejich obchodními partnery a může nakonec zasáhnout do vyváženosti plateb jejich věřitelům.
V co lidé doufají ve svém životě a v co pro svou zemi?
Lidé doufají, že převáží mír a že vliv jejich země ve světě i nadále poroste. Chtějí jídlo, příbytek a ošacení, jež přiměřeně zmírní nedostatky a nejistotu, jež existují, když dovoz nestačí na řešení potíží, vzniklých americkou blokádou.
Na co si v každodenním životě stěžují nejvíc?
Bojí se cen a dostupnosti masa, mléčných produktů, rajčat, cibule a další zeleniny potřebné k vyvážené výživné dietě. Přídělová karta potřeby rodiny každý měsíc neuhradí. Jednorázový příjem nestačí k uhrazení výdajů na stavební materiál k opravám domácností a výměnám domácích spotřebičů a bytů a jsou nutné peníze od příbuzných, žijících v jiných zemích. Přesto se Kubánci o to málo, co mají, dělí se spoluobčany, kteří jsou v nouzi.
Mají náladu na politiku? Kde získávají informace?
Kubánci věnují politice velkou pozornost. Informace mají z televize, rozhlasu, tištěných novin, sociálních sdělovacích prostředků i ze světa kolem sebe. Očekávání Spojených států byla značná, když byly v prosinci 2014 obnoveny diplomatické vztahy, ale teď se zmenšují. Ale Kubánci si zachovali smysl pro identitu a zaměřují se na to, co je dostalo tam, kde jsou. Trumpovy krátkozraké pokusy mařit zlepšování politických a obchodních vztahů v žádném případě nevedly k bezdomovectví a žebrání v havanských ulicích. Zesílení blokády kvůli tyranizování obchodních partnerů důvěrou a rozhodností Kubánců neotřáslo. Je fakt, že nedávné hlasování Valného shromáždění OSN (189-2-0) na podporu kubánské rezoluce proti blokádě ukazuje, nakolik jsou USA ve světě izolované.
V televizním programu „Mesa Redonda“ (Kulatý stůl) poskytují profesoři, uznávaní novináři a vládní činovníci podrobnou politickou analýzu zahraničních zpráv, domácí politiky i místních událostí. Na tiskové konferenci v Havaně například uvedl ministr zahraničí Bruno Rodriguez Parrilla: „Na Kubě není prostor ke vměšování cizí mocnosti, teď ani nikdy v budoucnosti.“ Lidé mluví o potřebě zlepšit svoz odpadků, veřejnou dopravu. Stěžují si na dlouhé fronty na vládních úřadech a na výdaje k žití atd. všechna tato témata mají politický podtext, jenž nelze oddělit od toho, co jsem právě řekl.“
Vadí politický vývoj v zámoří Kubáncům, se kterými jste hovořil? Identifikují se s latinskoamerickými zeměmi?
Po vítězství revoluce a následných pokusech USA odříznout Kubu od světa dala kubánská vláda zahraniční police značnou prioritu. Kubánci mají ve velké úctě Huga Chaveze, Evo Moralese, Daniela Ortegu, Nicholase Madura i další předáky, kteří se hlásí k revolučním změnám, jež by jejich země učinily nezávislejšími a svrchovanými. Ekonomické, kulturní a politické vazby byly základem k překonání staletí vykořisťování a drancování imperialistickými národy. [Ve Venezuele sídlící televizní síť] TeleSur je prvotním zdrojem informací a zpráv o Latinské Americe, a Kubánci se silně ztotožňují s TeleSurem. Podle mého názoru další formace, jako Bolivarská aliance národů Latinské Ameriky (ALBA), Svaz jihoamerických národů (UNASUR), Společný trh Jihu (Mercosur) a Společenství států Latinské Ameriky a Karibiku (CELAC) ilustrují nezbytnost spolupráce a kolektivnosti pro společné dobro.
Během „zvláštního období“ bezprostředně po pádu Sovětského svazu a dalších obchodních partnerů Kuby v 90. letech utrpěla infrastruktura a doprava, a dodávky základního zboží byly také nedostatečné. Čeho byl kritický nedostatek a jaký to mělo trvalý dopad na život a postoje lidí?
Na Kubě nikdo nehladoví ani není ponechán bez péče, v utrpení. Kubánská vláda vydává 51 procent svého příjmu na vzdělání a zdravotní péči a 25 procent na programy jako sociální zabezpečení, bydlení starých lidí a každodenní péče o děti. Nadšení Kubánců ani návštěvníků Kuby neoslabují problémy jako výmoly na ulicích, prasklé vodní potrubí, nedostačující doprava, nedostatek stavebního materiálu a zpožděný svoz odpadků. I když mohou mít nedostatek finančních (i jiných) prostředků, nechybí tu politická vůle ani odhodlání úřadů či obyvatel o těchto obavách a problémech hovořit a řešit je.
Co byste řekl o konzumních touhách Kubánců?
Konzumní touhy, symptom individualismu, vycházejí z nedostatečného vzdělání a z chybějícího uvědomění. Tenhle problém je dost zmírněný přístupem ke všeobecnému bezplatnému vzdělání a zdravotní péče. Jak podotýkal Fidel, lepší svět si musíte představovat ještě předtím, než bude existovat. Z toho, co jsem viděl, lidé každého věku a povahy jsou aktivní na ulicích, náměstích a čtvrtích, kde podnikají, nakupují a prodávají zboží, opravují si domovy, cestují do práce a z práce. A účastní se diskuse o reformě ústavy. Hrdost a nadšení, vštěpované mladým lidem tzv. Generací stého výročí, (kulturní skupina z revolučního období; pozn. překl.) je vidět na tričkách s nápisem „No Mas Bloqueo“ (Už nikdy blokádu).
Vedení na Kubě se změnilo, jsou zapojeni mladí lidé, více žen a Afrokubánci. Jak se Kubánci dívají na starší generaci revolučních předáků?
Starší generace předává štafetu mladším, energičtějším kádrům. Vzhledem k dlouholetému působení mnoha revolučních vůdců mnoho lidí jejich úspěchy dobře zná. Fidel byl legendou své doby. Jejich lidskost a skromnost zastíní jakýkoli možný odstup, jak lidé stojí před novými problémy. Paměť Kubánců je stále přiživována na shromážděních, kdy jsou vzpomínána historická data. To vede k tomu, že události jsou vnímány jako následování příkladu jejich předchůdců. Například nový kubánský prezident, Miguel Diaz-Canel, uchopil otěže vlády upřímně a účelně. A to, jak sáhl po přátelích a spojencích, vliv Kuby ve světě posílilo.
Bez Fidela už to není ono. Přesto je stále tady. Kubánci se zajímají o výsledky a o to, jak může vláda zlepšit jejich život a překonat potíže s jejich severním sousedem.
Američané a Kubánci jsou spolu svázaní po celé generace, v dobrém i zlém. Co si myslí o Spojených státech?
Mnohokrát jsem slyšel Kubánce na ulici vyslovit „Estados Unidos“ (Spojené státy) vez náznaku nenávisti či hněvu. Úcta, již Kubánci prokazují dělnické třídě a americkým turistům, zakrývá možné rozdíly. Blízkost našich dvou národů dává jedinečnou příležitost k vedení diskuse s vyhlídkou na zlepšení vztahů.
Jak jsem tu cestoval taxíkem, viděl jsem, že lidé, místa a věci jako památky a budovy se možná změnily, ale Kubánci zůstávají stejní. Nechovají zášť vůči „Amerikánům“ na účet politiky, jazyka nebo kulturních rozdílů. Úcta, již Kubánci prokazují dělnické třídě a americkým turistům, způsobila, že se cítím vítaný, dokonce i u těch, kteří mě neznají.
Proč chtějí Kubánci migrovat?
Ekonomická nutnost se zdá být převažujícím důvodem, že se Kubánci sbalí a hledají uplatnění v jiné zemi. Se shovívavějšími migračními předpisy jsou vítáni zpět ve vlasti a dělí se o zkušenosti s rodinou a přáteli.
A co rasové předsudky mezi Kubánci?
Rasové předsudky nemají na Kubě místo.
Pro Kubánce není charakteristické, že by zrazovali ideály nově příchozích, kteří pomáhají budovat společnost založenou na důstojnosti, solidaritě, jednotě a dobru pro všechny.
Co víte o tom, jak Kubánci smýšlejí o navržených ústavních změnách?
V rozhovoru o reformním procesu na Kubě jeden kubánský přítel konstatoval: „Kuba je Titanic, zmítaný mořem.“ I když od „zvláštního období“ z 90. let přetrvává mnoho problémů, Kubánci přežili ekonomickou ránu díky síle vůle a inteligence, pod revolučním vedením. Nechybí tu opovržení vůči Trumpově vyhrožování, že použije Monroovu doktrínu a vyvlastní osud Amerik a zničí kubánskou svrchovanost imperialistickou akcí, založenou na nenávisti, lačnosti a odvetě.
Tváří v tvář ekonomickým potížím se kubánští občané nahrnuli na pracoviště, do škol a do veřejných institucí, aby diskutovali o změnách v ústavě. V tomhle prostředí jsem odešel s pocitem uspokojení, že funguje první zákon, obsažený v preambuli Ústavy Kubánské republiky. Je od Jose Martího. Říká, že plná důstojnost všech lidí a právní, kulturní a etický zdroj kubánského vzdoru vůči zahraničnímu vměšování je totéž.
Co si Kubánci myslí o svém novém prezidentovi, Miguelu Diaz-Canelovi?
Když jsem se na to ptal v jedné rodině, zeptali se mne, co si myslím o Donaldu Trumpovi. Rozhovor vyšel do ztracena. Já si myslím, že je příliš brzy nějak soudit. Nemáme morální právo určovat, co si Kubánci myslí o své vládě či vedení. Kubánci dokážou vyřešit problémy jako dostupnost potravin, odpovídající bydlení, řádná zdravotní péče, dobré vzdělání, přístup ke kultuře a normalizace vztahů. Můžeme se od nich poučit jen když budeme rozvíjet schopnost naslouchat, což je nejlepší způsob, jak si získat jejich úctu.
Do jaké míry se představy Kubánců o prosperitě ve Spojených státech i jinde přenášejí do nespokojenosti s jejich vlastním osudem?
Nejlepší odpovědí na tuhle otázku je koupit si lístek a Kubu navštívit. Poučíte se rovnou u zdroje.
Úspěšní svitavští sportovci
Ano, jsou opravdu úspěšní, dokázali to na okresním předávání ocenění v Poličce, kde získali celkem 13 cen – 3 kolektivy, 3 trenéři a 7 jednotlivců.
Vítězné tažení pak pokračovalo 25.února ve Svitavách, a to už 20.ročníkem Sportovec roku. Slavnostního vyhlášení se zúčastnila poslankyně Květa Matušovská, přítomni byli i další hosté a zastupitelé města v čele se starostou Davidem Šimkem.
V jednotlivcích byly oceněny všechny věkové kategorie – od těch nejmenších až po dospělé, stejně tak v kategorii kolektivů.
O kulturní program se postarala slovenská písničkářka a zpěvačka Mirka Miškechová, večerem vtipně provázel Ondřej Komůrka. Škoda jen, že většina oceněných nedokázala odpovídat na otázky, opět se ukázalo, že vyjadřovací schopnosti u našich dětí a mládeže jsou velice omezené, chytré telefony, internet a další technické vymoženosti dělají své.
KSČM v mediích!
Poslanec za KSČM Jiří Dolejš bude v neděli 17. února hostem pořadu České televize Otázky V. Moravce. Diskutovat o státním rozpočtu pro rok 2019, o výsledcích hospodaření státu, rozpočtu 2018, o signálech zpomalení ekonomiky, ….. bude s předsedkyní Národní rozpočtové rady E. Zamrazilovou a se členy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny ČR Z. Stanjurou (ODS) a R. Onderkou (ČSSD).
Pořad bude Česká televize vysílat na programu ČT 24 od 13:05 hodin.
.jpg)
Ruce pryč od Venezuely!
Po nástupu prezidenta Cháveze došlo ke znárodnění ropného průmyslu ve Venezuele a tudíž k odpojení zejména amerického kapitálového vlivu na tento průmysl. Ve stejné době byl vládou prezidenta Cháveze spuštěn nevídaný program rozvoje společnosti, vymýcení chudoby, negramotnosti, zvýšení dostupnosti zdravotní a sociální péče atd. V tomto pokračuje i prezident Maduro. Země se tak vymanila z vlivu USA. To se však "jediné nejdemokratičtější zemi světa" od počátku nelíbilo. Zejména pak proto, že tanker jedoucí z USA do Venezuely a zpět potřeboval včetně naložení a složení nákladu cca 10 dní času. Nyní USA dopravují ropu z Perského zálivu a na stejný výkon tanker potřebuje dní 42! Proto USA krůček po krůčku, prostřednictvím dolarových úplatků vyvolávají neklid v zemi, ostatně jako dosud všude po světě. Ale jde jim jen o znovuobnovení svého vlivu, ropu a prachy! Není tajemstvím, že EU je považována za tzv. čtvrtou říši, ale také není tajemstvím, že USA se snaží o vybudování tzv. páté říše po vzoru starého Říma. Prohlášení se předsedy venezuelského parlamentu za úřadujícího prezidenta je zcela mimo ústavu nejen ve Venezuele, ale ve všech demokraciích světa. Vměšování do záležitostí cizích států musí být postaveno na úroveň válečných zločinů, jedná se sice o ekonomickou válku, ale pořád je to válka! Vazalové USA, včetně EU a také ti naši patolízalové v ČR se velmi ochotně k americkému prohlášení přidali, jak jinak. V zeměpisných podmínkách československých to není po tisíciletí nic nového. Lezli jsme do zadnice Němcům, Rakušanům, pak zase Němcům, potom Rusům, a po roce 1989 v tom pokračujeme opět s Němci a USA. Kdy ten hřbet konečně ta Česká republika narovná a začne skutečně hájit především zájmy svých občanů? Doufejme, že dřív, než dojde k úplnému rozpuštění státu a národa zahraničními zájmy.
Dnes podáte, zítra dodáme! Vaše Česká pošta, s.p.
Česká pošta
a v souvislosti s názvem této instituce hluboké povzdechnutí. V Haló novinách byl v pondělí 28. ledna otištěn krásný článek Jede, jede poštovský panáček, který zcela přesně vystihuje služby této vzácné společnosti.
Já sama přidávám konkrétní příklad toho, co Česká pošta dovede. Musím však začít přirovnáním: „ Na obloze jsou miliony hvězd a jejich svit potřebuje mnoho let na to, aby k nám dorazil. A tak se stává, že hvězda, která již v podstatě zhasla, svítí nám dál“. Služby České pošty bych přirovnala také k takovému světlu. Ze Svitav do Prahy je 181 km. Rychlík vyšší kvality ujede tuto vzdálenost za 2 hod, osobní automobil potřebuje času trochu víc. Ale Česká pošta potřebovala k dodání doporučeného dopisu téměř měsíc – od 4. prosince 2018 do 2. ledna 2019. Jistě uznáte, že je to doba neskutečně dlouhá, navíc, dopis obsahoval dokumenty, které byly podkladem pro finanční vyúčtování, a podotýkám, že to nebylo zanedbatelné.
Česká pošta za nic nemůže, stížnost, kterou jsem poslala na středisko do Pardubic i na vedení do Prahy, byla shledána jako nedůvodná, protože, cituji: Pro doporučenou zásilku není stanoven limit dodání, zásilka byla dodána dle Poštovních podmínek“, konec citace. Takže dopis může jít i několik světelných let a je to v pořádku.
A já se ptám: kde najde občan zastání, když se stížnosti množí a nic se neděje. Opravdu si musíme nechat všechno líbit?