Aktuality
Zpět na seznam
.jpg)
Privatizace vodárenství byl akt národohospodářské stupidity
Ve světové i naší ekonomice se znovu a postupně obnovují problémy, které vedly k relativně nedávné světové krizi a z ní pramenící recesi. Žijeme si podle novinových zpráv a tvrzení politiků snad nejlépe v historii, ale na druhé straně se nám na tomto tvrzení něco nezdá.
Ilona Švihlíková
Někteří odborníci poukazují na fakt, že produktivita práce u nás stagnuje, v mnoha oborech, včetně vědy upadáme, ceny nemovitostí rostou do závratných výšin, a přesto se nestaví. Bývalý ministr průmyslu označuje živnostníky za parazity, předseda senátu jim chce zdvojnásobit daně a bývalý ministr financí je likviduje, jak může. Přesto se nám vše zdá normální. Co by vlastně měli vítězové budoucích voleb v České republice udělat, aby tento nijak zvláště příznivý stav alespoň trochu zvrátili? Na tyto a další otázky jsme se zeptali ekonomky Ilony Švihlíkové a konzultanta a manažera se specializaci na adaptivní organizaci Adriána Podskľana.
V současné době je veřejnost bombardovaná názory, že se všeobecně obyvatelé Česka mají nejlépe v celé historii a nejspíše to tak zůstane. Na druhé straně mnoho ekonomů zastává názor, že jde o tanec na palubě Titaniku. Za současnou skutečnost budeme v blízké budoucnosti muset tvrdě zaplatit. Jaký scénář vidíte jako nejpravděpodobnější?
Ilona Švihlíková: "Já si na výroky typu „žijeme v nejlepším z možných světů“ apod. dávám pozor, protože to nemá moc co dělat s analýzou, ale spíš s propagandou. Je pravda, že současná konjunkturní situace je příznivá. Vidíme to i na trhu práce, vidíme to na mzdách, na počtu volných pracovních míst atd. Samozřejmě, že každá konjunktura, i ta v EU, která dnes probíhá, jednoho dnes skončí. Kvůli tomu nemusíme hned načrtávat katastrofické scénáře, i když, pravda, ty vždy vyvolají zájem publika. Spíše jde o to, že se nám ve světové ekonomice znovu kupí, resp. se znovu obnovily, problémy, které vedly k Velké recesi a že samotná Česká republika by měla tento pozitivní čas využít pro stále častěji zmiňovanou změnu svého hospodářského modelu. A s tím placením – on je hodně problém, kdo to nakonec zaplatí. Velmi často, spíše téměř vždy, neplatí ten, kdo se o krizi přičinil, či ji přímo způsobil, ale běžní občané. Což jen tak mimochodem dál podrývá legitimitu systému."
Adrián Podskľan: "Podle informací zveřejněných na svobodném monitoru je v Česku již 70 tisíc bezdomovců a 1 milión lidí ohrožených příjmovou chudobou. „Česká“ ekonomika patří od dubna 2017 mezi rozvojové země, protože HNP je dlouhodobě nižší než HDP, což není nic pozitivního a vychází to ze skutečnosti, že „Česko“, ale mimo jiné také „Slovensko“, nemá kontrolu nad ekonomikou. Ta nám totiž, jak říká světový ekonom prof. Milan Zelený, už dávno nepatří. Stali jsme se jen subdodavateli a montovnami pro zahraniční podniky a podnikatele. V případě Česka fakticky kolonií Německa. Tedy země, která podle ekonoma George Friedmana během patnácti let zlikvidovala konkurenci v celé Eurozóně. Z toho vyplývá, že nikoliv my, ale právě obyvatelé Německa se zřejmě mají po ekonomické stránce nejlépe v celé historii. Mnoho našich občanů jim k tomu přispívá svou levnou prací. Osobně tedy v žádném případě nemohu souhlasit s tvrzením, že se obyvatelé Česka a Slovenska mají nejlépe v celé historii. Navíc podle The Bloomberg Innovation Index, Česko a ani Slovensko nepatří mezi pokrokové země. To znamená, že při zohlednění skutečnosti, že pracovních míst v důsledku modernizace, digitalizace a robotizace ubývá rychleji, než jich nově vzniká. Když k tomu připočteme, že naši ekonomiku nemáme pod kontrolou, nečeká obyvatele Čech ani Slovenska po ekonomické stránce pozitivní budoucnost vzdor současnému nedostatku pracovních sil. Zůstává nám jen malá naděje, že se probudíme a naskočíme na vlastní cestu k národnímu bohatství. Příklady známe. Bratři Baťové a jejich spolupracovníci to kdysi dokázali. Žijeme prostě v nejistotě a stagnace se nejspíše stala na příštích 50 let normální."
Myslíte si, že současnou relativně vysokou životní úroveň v porovnání s dobou nedávno minulou má na kontě rozvoj průmyslu a služeb, podnikání jako takové nebo neustálé zadlužování?
Ilona Švihlíková: "Otázka je, čí úroveň myslíte. Obecně zásadní roli hrají technologie, které přispívají k rostoucí produktivitě práce. Ta zase přináší další výzvy a úkoly, které jsou nyní obzvláště aktuální. Vezměme například otázku zaměstnanosti v éře automatizace. Zadlužování je pro vyspělé země typické jako „pohon“ od 70. let, kdy význam úvěrů v ekonomice silně roste. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je „přebití“ kupní síly, která trpí stále horší pozicí práce (mezd) vůči kapitálu (zisku). Zadlužování a také tvorba nových finančních produktů (financializace) jde s tímto fenoménem ruku v ruce. Při měření životní úrovně je potřeba být opatrný. HDP na hlavu není vždy ten nejlepší ukazatel, protože tvrdě průměruje a pohled z hlavního města deformuje rovněž. Nezapomínejme, že životní úroveň nemusí ukazovat nutně jen kategorie příjmů. Svou roli hrají i rostoucí výdaje, například na bydlení. Přistupují k tomu také další faktory, které souvisejí se spokojeností, bezpečím, právní jistotou atd."
Adrián Podskľan: "Nevím jakou vysokou životní úroveň a u koho máte na mysli, protože já osobně nesouhlasím s tím, že by většina obyvatel Česka a Slovenska měla vysokou životní úroveň. Navíc životní úroveň a kvalita života nezávisí pouze na ekonomice. Vezměte v potaz například takovou zemi, jako je Bhután, kde žijí údajně nejšťastnější lidé na světě. Tam však měří místo HDP hrubé domácí štěstí. Jinak z pohledu ekonomické stránky je nárůst životní úrovně těch šťastnějších lidí v ČR a SR hlavně dílem zadlužování, nespravedlivého přerozdělování zdrojů a různých státních intervencí s krátkodobým efektem pro běžné občany. Bohužel místo rozvoje služeb a digitalizace jsme se v ČR a SR intenzívně zabývali rozvojem automobilového průmyslu a katapultovali se tak mezi rozvojové krajiny, o jejichž osudu rozhodují jinde. Nejlépe to dokazuje „Analýza odlivu zisků“, kterou zpracoval Úřad vlády České republiky. Závislost Česka a Slovenska na automobilech, mi asociuje události, které se staly ve Finsku po pádu Nokie a v USA po likvidaci automobilek v Detroitu."
Existuje podle vás možnost, že v případě státní či světové krize se lze negativním následkům tohoto relativně pravidelného ekonomicko-společenského jevu vyhnout rozvojem tzv. lokální ekonomiky? Tedy podobně, jak to v minulém století prováděli bratři Baťové ve Zlíně?
Ilona Švihlíková: "Nevím, jestli lze přímo používat historické analogie, ale význam lokálna vystupuje na povrch stále silněji. Naposledy jsem zaznamenala i článek ve Financial Times, od komentátorky Gillian Tettové, která uvádí rozhovory se šéfy významných amerických firem. Hovoří o lokalizaci či regionalizaci, o návratu výrob z asijských oblastí zpět do USA právě kvůli technologiím. Automatizace zkrátka ten cyklus, v němž se jedna věc vyrábí na čtyřech kontinentech, narušuje. A 3D tisk dále přispěje k individualizaci potřeb. Takže nejde jen o reakci na zlé časy. Už dávno víme, že právě lokální struktury jsou vůči krizím odolné. Jedná se i o celkový pohyb v rámci světové ekonomiky."
Adrián Podskľan: "Obnova masívního podnikatelství á la Baťa a lokálně regionální použití nových technologií, jako jsou 3D tisk, robotika, automatizace a další nástroje zvyšování produktivity pracovní síly v autonomních lokalitách, jsou podle mého názoru správnou cestou pro každou rozumně řízenou ekonomiku. Inspirovat se můžeme třeba od Švýcarska, Holandska, Nové Anglie, Jižní Koreje nebo Singapuru. I čínský premiér Keqiang Li dal najevo, že nechce řešit nové problémy stejnými myšlenkovými procesy, které k těm problémům vedly. Na podporu lokální ekonomiky je potřeba využívat jeden z nejdůležitějších nástrojů, jakým je lokální měna. Lokální měna nefunguje v rámci omezeného území samostatně, ale doplňuje v našem případě evropskou. Každý si může vybrat, jestli uskuteční platbu v té či oné měně. Na tomto místě bych upozornil na ještě další ceniny popřípadě alternativní měny a upozorňuji na jejich rozdíly oproti lokálním měnám. Na podobném principu u nás například fungují stravenky. Ty však mají celorepublikovou platnost a jejich smyslem je podpora pohostinství. Oproti jmenovaným jsou lokální měny zakládané cíleně s jistým úmyslem. Mezi nejznámější alternativní měny dnes patří tradiční zlato, stříbro nebo elektronická měna Bitcoin. Přestože tyto měny mají své výhody, obchoduje se s nimi celosvětově. Proto nejsou použitelné k podpoře lokální ekonomiky."
Adrián Podskľan ví, že město šťastných lidí je bez odpadů
Podle různých, mnohdy nepřesných, statistik českou ekonomiku tvoří z 58 % zahraniční dceřiné společnosti, z 25 % státní zaměstnanci včetně vojáků, policistů a učitelů, 17 % připadá na český domácí kapitál a zbytek je šedá ekonomika. Lze z této nepřívětivé situace nějak vyváznout?
Ilona Švihlíková: "Musíme. Je to situace, která je neudržitelná a vyjadřuje nedůstojné postavení české ekonomiky v mezinárodní dělba práce. Zkusme více využívat moderní technologie i ve státní správě. Papírování a byrokratizace je u nás skutečně neuvěřitelná. Ale především, potřebujeme české ekonomické struktury! Nabízí se nám tu zkušenosti z oblasti ekonomické demokracie – družstev nebo zaměstnanecké participace. První družstvo vzniknulo u nás už v roce 1847. Pojem družstvo totiž nemá co dělat s minulým režimem. Zaměstnaneckou participaci nejen vzhledem k Baťovi nemusím asi rozvádět. To je cesta kupředu. Jen naše ekonomické struktury mohou tento současný model změnit. Z defenzivních opatření připomenu nutnost změnit, nejlépe zrušit, systém chorých investičních pobídek. A také akcí, kdy nekriticky podporujeme zahraniční firmy a na sebe nemyslíme. Například privatizace vodárenství je skutečně akt neuvěřitelné národohospodářské stupidity."
Adrián Podskľan: "Určitě se dá, ale nejdříve musíme pochopit, že globální ekonomika není v krizi, i když má velké problémy se zadluženosti. Ale, jak říká prof. Milan Zelený, je v transformaci a kvalitativní metamorfóze. Na nelehké cestě k důstojnému postavení české ekonomiky je nutné pochopit transformační fázi, autonomizovat regiony a zbavit se centralizace politického a ekonomického rozhodování. Je třeba říct „ne“ tradičnímu myšlení v ekonomice a realizovat konkrétní akce za účelem rozvinutí silné, podnikatelské mikroekonomie (tedy ne zdiskreditované makro). Místo současného tzv. volného trhu musíme rozvíjet svobodný trh a rázně navázat na masové lokální podnikání a inovace, které prosazovali bratři Baťové. Společně s novými technologiemi je potřeba se podílet na vytváření a rozvoji sítí malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, které neodvozují své úspěchy z evropských dotací, ale díky znalostem, schopností inovovat, adaptibilitou na potřeby trhu a podporou podnikavosti lidských bytostí. Opravdu to jde. Chce to například, aby si malé podniky v daném regionu vytvořili svou vlastní akciovou společnost, jakou je například Nordvest Forum. Ta se například ve vlastním zájmu napojila na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje apod.). Akcionáři (členové sítě) tak spolupracují na transformaci členů řetězce do adaptivních firem a organizací."
Jsme všichni milionáři ?
Tato otázka mě napadla, když jsem jela se svým prasynovcem do Velkých Losin na koupaliště.
Cesta příjemně ubíhala, bylo stále na co koukat, sportovní areál ve Velkých Losinách je nádherný, atrakce pro děti, ale ty ceny ! Je fakt, že děti do 100 cm výšky mají vstup zdarma, ale ti ostatní musí platit, a to hodně. Celodenní vstupenka 550,- Kč, pro seniory 450,-, samozřejmě, že si tam musíte koupit také něco k jídlu, a pokud jede čtyřčlenná rodina, nestačí jí 2 000 korun.
Prázdniny jsou tu proto, abychom si odpočinuli, užili si dovolenou a dny volna, ale musíte mít k tomu také plnější peněženku. Slibovaných 40 000 Kč průměrné mzdy od ČSSD je v nedohlednu, jako všechno, co tato vládnoucí strana slibovala, takže …
Peníze ale v republice jsou. Například rozpočet na Filmový festival v Karlových Varech byl 130 milionů korun, platili jsme to my z našich daní a odměna pro pana Bartošku činila 7 milionů korun. To si pak může pořídit elegantní společenský oděv u Adama a patřičně obléci i svou manželku. Kdyby se zrušily večírky a další setkání, které se v Karlových Varech konají jako „doprovodné“, určitě by se hodně ušetřilo. A takových akcí je v rámci České republiky celá řada.
Je smutné, že pro nemocné děti musíme sbírat víčka, abychom pomohli, a na druhé straně se doslova vyhazují peníze oknem.
Blíží se volby, vládnoucí strany slibují, co všechno pro občany udělají, společně s nimi notuje i ODS, která zničila, co mohla, však to každý z nás ví. Už jsme se mohli přesvědčit o tom, že sliby se slibují, ale skutek utek. Jsem přesvědčena o tom, že se většina obyvatel už nachytat nedá.
20 tun ostnatého drátu
Pro všechny tyto Čechy a později i pro české Židy, se chystal naprosto unikátní internační tábor, s mnoha rysy táborů koncentračních. Ovšem narychlo vybudovat takový dobře zajištěný a střežený tábor nebylo snadné ani pro vševládné Velkoněmce. A právě dokumenty nalezené v archivech naší republiky dlouholetým badatelem a iniciátorem Památníku Svatobořice JUDr.Janem Kuxem hovoří velmi výmluvně, jaký rébus byla výstavba takového táborového ghetta i pro se vším rychle hotové velkoněmecké okupanty. Tak například oběžníky okupační zemské správy naznačují, že původní záměry okamžitě soustředit ve Svatobořicích cca 2000 až 3000 zajištěných osob v maximálně krátké době několika týdnů je úkol téměř nereálný. Tak například to znamenalo zajistit pro internované nejen základní hygienu,ale i primitivní ubytování, jako slamníky, deky, jídelní misky a další inventář. Ani příkazy protektorátním firmám, jako byl třeba pražský Sfinx, na které se obracely oběžníky zemského presidenta a protektorátní policie pod vedením gestapa, nebyly ve stávajících válečných podmínkách příliš úspěšné. Ve všem se naráželo na válečný nedostatek. Přitom sám zemský president uvolnil na prvotní výbavu tábor celých 240 tisíc protektorátních korun s následným půl milionem protektorátních korun (!) k nákupu nejzákladnějšího kuchyňského náčiní a ubytovacích potřeb. A tak zatímco protektorátní občané strádali pod přídělovým systémem, okupační správa vyhazovala statisíce na vězeňské rekvizity pro bezprávně zatčené a bz soudu uvězněné osoby. Toto byl pravý projev totality...3.září 1942 provedli úředníci zemské a okupační správy inspekci tábora a zjistili katastrofální stav dochovaných objektů. Například veškerá hygienická zařízení - umývárny, a zejména klosety - nebyly vůbec použitelné pro předpokládaný počet dvou až tří tisíc vězněných. Třeba pro oddělení 180 vězněných bylo použitelných pouze 4 až 6 klosetů. Nakonec to dopadlo nouzovou výstavbou několika velkokapacitních latrín (!) Již tento frapantní příklad svědčí o nemožných poměrech, do jakých nacističtí vlkodlakové hnali své české a židovské oběti. Naproti tomu si úředníci pochvalovali celkové oplocené tábora včetně zábran při silnici, která dělila tábor na dvě nestejné části. Ovšem nejplastičtejší představu o podmínkách, jaké panovaly při zřizování internačního tábora Svatobořice, poskytuje obsáhlá zpráva Zmského úřadu v Brně na generální velitelství protektorátní policie v Praze ze 14.září 1942, čj.23345/I/2. Zpráva velmi podrobně líčí podmínky, za kterých je nutno zabezpečit zajištění a ostrahu internačního tábora. Tyto podmínky se téměř nelišily od běžných koncentračních táborů III.říše (Dachau, Flössenbürg, Gross Rosen apod.). Přitom obnovení a výstavbě strážního plotu a strážních věži byla věnována výjimečná pozornost a ostražitost. Plocha oplocení představovala 300 x 300 metrů a k výrobě oplocení bylo požadováno nejkvalitnější dříví z bukových či dubových prken a fošen. Všechny východu z tábory musely být opatřeny pevnými branami a výjezdy speciálními závorami. Plot musel být neprodyšný, bez mezer a dosahovat nejméně dvoumetrové výšky. To ovšem nestačilo. Koruny plotu musely být zabezpečeny proti útěkářům ostnaným drátem, jenž byl navinut do výše minimálně jednoho až jednoho a půl metru v soustředných spirálách. A právě pro tento účel objednala okupační správa řízená brněnským gestapem 20 tun ostnatého drátu! Dvacet tun ostnatého drátu mělo "chránit" internované muže, ale i ženy, dívky a malé děti před nevhodným úmyslem zběhnout z tohoto ghetta příbuzných nepřátel III.reichu! Ale to nebylo vše. Bylo nutno také hlídat. Pro tento účel vznikl plán výstavby sedmi strážních věží. Měly být obyvatelné po celý rok, i v zimě a proto byly zaskleny a přitom opatřeny střílnami pro těžké kulomety. Dále v místních podmínkách měly být co nejpevněj zakotveny a opatřeny opěrami proti poryvům vichřice.
Mrkněte se na to!
Videozáznamy vystoupení jednotlivých řečníků na protestu Českého mírového hnutí proti NATO na Václavském náměstí v Praze
Eva Novotná (Ne základnám)
https://www.youtube.com/watch?v=gyNL1DEcBdI
Josef Skála (Komunistická strana Čech a Moravy)
https://www.youtube.com/watch?v=wFu_ei0f7Go
Andrej Bóna (Strana demokratického socialismu)
https://www.youtube.com/watch?v=BHDc5lw8O5g
Ivan Kratochvíl (Českoslovenští vojáci v záloze za mír)
https://www.youtube.com/watch?v=SDYhUq3HE4U
Nikola Čech (Levá perspektiva)
https://www.youtube.com/watch?v=E_45oz8bxiw
Stanislav Grospič (Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska)
https://www.youtube.com/watch?v=VBj7Nmd7XAg
Marta Semelová (Komunistická strana Čech a Moravy)
https://www.youtube.com/watch?v=-VPFCMhe4_k
Wilhelm Feigl (České mírové hnutí)
https://www.youtube.com/watch?v=OWKlgZYw5IQ
České mírové hnutí
http://www.facebook.com/mirovehnuti
.jpg)
Šarády před volbami
Do voleb zbývá již málo času. I ten patrně bude bohužel zcela promarněn. Vládní koalice není schopna fungovat už jinak než ve vzájemném souboji a politických kampaních. Je škoda, že když jsme již začátkem roku navrhovali rozpuštění Poslanecké sněmovny právě z těchto důvodů, tak nikdo nebyl ochotný naslouchat. Občané mohli mít možnost znovu rozhodnout a udat směr, jakým se má naše republika vydat. Takto máme pouze ztracené měsíce stagnace, kdy již žádné významné opatření, jež by našim občanům pomohlo, nebude nejspíš schváleno. Souvisí to samozřejmě i s neochotou vládních stran zabývat se návrhy, které samy nepředložily, a to nehledě na jejich obsah. Sociální demokraté před volbami slibují věci, které prosazovala a prosazuje KSČM. Nyní se diví, že jim lidé příliš nevěří. Do toho vznikají různé pokusy, jak vytvořit zdání nového z něčeho, co se již dávno naplno projevilo. Jde zvláště o spojení lidovců s marketingovým projektem Petra Gazdíka STAN, jenž se tváří, že již nemá s Kalouskem nic společného. Lidovce s Gazdíkem spojuje především podpora nemravných církevních restitucí a spojení s kýmkoliv, kdo je vytáhne k těm správným teplým křeslům. Co opravdu nabízejí, nikdo neví. Jejich dosavadní klipy připomínají kampaň Stanislava Grosse “Myslím to upřímně”, ale není jasné, co chtějí občanům nabídnout, kromě neustálého lísání se lidovců k sudetskému landsmanšaftu. Tyto volby budou přitom velice zlomové. Začnou mít naši občané konečně vlastní prospěch z celkové ekonomické prosperity, nebo na ní bude profitovat jen pár vyvolených? Budeme konečně bránit naše národní zájmy, zvláště v oblasti bezpečnosti? Ukončíme byznys s dluhy a exekucemi? Já pevně věřím, že se nám to podaří a získáme dostatečnou podporu občanů a nedojde k tomu, aby moc uchopili ti, kteří se starají sami o sebe či zájmy lobbistů a zahraničních firem.
70 let tragédie v Končinách u Litomyšle
V sobotu 8. 7. 2017 se v dopoledních hodinách uskutečnila pietní vzpomínka k uctění památky štábního strážmistra Josefa Hendrycha, příslušníka SNB, který byl před 70 lety při výkonu služby zastřelen ozbrojenými pachateli násilných trestných činů právě u jedné z chat v Končinách u Litomyšle. Pietní vzpomínky se mimo členů KSČM a KČP zúčastnili i příslušníci Policie ČR, hejtman Pardubického kraje a starostové okolních obcí. K 70. výročí tohoto činu byla přítomným představena a rozdána brožurka, která pojednává o celé této události.
Důvod proč Bakala NAŘÍDIL Sobotkovi odvolat Babiše ... ...
Pro velké zákulisní hráče jako finančník Zdeněk Bakala, majitel konkurenčního mediálního impéria, je Babiš nepřítelem číslo jedna už dávno. Červená kontrolka se naplno rozblikala ale až před několika týdny, kdy vláda schválila převedení OKD zpět do vlastnictví státu. Souboj byl ovšem o to, přes jakou firmu se tak stane - a kdo tím získá přístup ke všem dokumentům z doby privatizace. Po dramatických tahanicích ji nakonec dostal do rukou státní podnik, který spadá pod Babišem řízené ministerstvo
financí. Podle našich informací policie chystá v souvislosti se skandálním privatizačním tunelem v OKD obvinění několika osob - a je prý pravděpodobné, že mezi nimi bude i Zdeněk Bakala, a možná i premiér Sobotka.
Odstranění miliardáře Babiše z politiky je jednoznačně v zájmu miliardáře Bakaly, jenmuž před lety jako ministr financí Bohuslav Sobotka přiklepl OKD (včetně hornických bytů) za směšnou cenu - a tím ho miliardářem učinil. Toto je zřejmě hlavní důvod, proč je nutné dostat Babiše z ministerstva financí, z vlády a politiky vůbec. Kauza takzvaných korunových dluhopisů je jen neexistující jitrnice. Dokumenty z privatizace OKD jsou však velmi konkrétní a nepochybně silně pepřené čtivo.
KSČM v mediích
Dnes bude Česká televize přenášet přímým přenosem tiskovou konferenci KSČM k zahájení volební kampaně do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, která se bude konat zítra 29. června 2017 od 12:40 hodin v novinářském atriu Poslanecké sněmovny PČR.
Na tiskové konferenci budou za účasti předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa představeni lídři jednotlivých krajů a volební program, se kterým se bude ve volbách KSČM ucházet o přízeň voličů.
ČT 24 bude vysílat přímý přenos.
Třešničkové posezení
Přestože jsou třešně dražší než banány, koupili jsme si je a připravili si příjemné třešničkové posezení. A kdeže ty třešně byly? V pátek odpoledne ve Svitavách. MěV KSČM společně s Levicovým klubem žen nachystal jako už tradičně bohaté občerstvení,setkali se přátelé a známí, a tak bylo celé odpoledne o čem povídat.
V úvodu jsme si připomněli 75.výročí vypálení Ležáků a Milada Kocourková přednesla svoji báseň.
Bylo velice milé, že z Koclířova přijely maminky a přivezly s sebou svoje ratolesti, hned jsme měli lepší věkový průměr a ten pak ještě vylepšila poslankyně Květa Matušovská s dceruškou Zuzankou.
Ke slovu přišly i Haló noviny, z nich jsme si s velkým úspěchem přečetli pohádky pro dospělé, s veselými historkami a vtipy se přidali i další přítomní, smíchu bylo opravdu dost, a jak praví klasik „smích je koření života,“ my jsme si odpoledne „okořenili.“
Výsledky britských všeobecných voleb hodnotí Robert Griffiths, generální tajemník KS Británie
zdroj: www.solkidnet.org 10. 6. 2017
Téměř 13 milionů lidí hlasovalo pro manifest levicové Labour Party s politikou progresivnějšího zdanění boháčů a velkopodnikatelů, rozsáhlých veřejných investic do Národní zdravotní služby (NHS) a dalších veřejných služeb, veřejného vlastnictví strategického průmyslu a zařízení, zvýšení zaměstnanosti a odborářských práv a zastavení privatizace.
Dále většina voličů odmítla úspornostní politiku. Toryové nemají mandát ani na pět měsíců škrtů veřejných výdajů, natož na dalších pět let.
Zvýšením podílu Labour na hlasování o téměř 10 procentních bodů, téměř až k ohrožení Toryů, se prokázala správnost Jeremyho Corbyna a jeho vedení.
Je to pozoruhodný úspěch v drápech nejprudší mediální kampaně proti předákovi významné politické strany v Británii za více než jedno století, jež obsahovala dokonce nepřístojné každodenní útoky v údajně středolevicovém deníku Guardian.
Ještě pozoruhodnějším úspěchem ve víru dvouleté kampaně k jeho hanobení a sesazení z poslaneckého křesla uvnitř parlamentní Labour Party (PLP).
Corbyn vyvrátil kritiku neúnavnou kampaní na veřejných shromážděních, průvodech, návštěvách pracovišť a televizních vystoupeních. Předložil svůj manifest přímo lidem, věříc jim, že zavrhnou lži a nepravdy Toryů a sdělovacích prostředků, jakmile dostal příležitost je posoudit tváří v tvář.
Síla jeho vlastního charakteru se ukázala během nejsprostšího očerňování, k jakému došlo v britské politice od dnů otce-zakladatele Labour, Keira Hardieho. Hardieho duch by se dnes smál, stejně jako duch Aneurina Bevana.
Corbynova a labouristická kampaň a politika také nadchly miliony studentů a mladých lidí natolik, že přišli volit, mnozí poprvé. Účast voličů ve věku 18 - 24 let vylétla na 72 % z přibližně čtyřiceti procent ve čtyřech předešlých všeobecných volbách.
Dělníci a odboráři se také shromáždili pod rudou vlajkou, a pomohli tak zvýšit volební účast na 68 procent - nejvyšší od všeobecných voleb, jež v roce 1997 poprvé vynesly do úřadu Tonyho Blaira.
Teď musí být prioritou v dělnickém hnutí sjednotit se kolem vedení Labour Party a jeho politiky, s přehodnocením lásky pravice k jaderným zbraním.
Očividně místy docházelo k taktickému hlasování pro Labour některými voliči Zelených, Liberálních demokratů a Plaid Cymru. Byly také náznaky, že někteří voliči z řad dělnické třídy ve Skotsku se vracejí k třídní politice, aniž by se vzdávali svých národních tužeb.
To je stále více důvodem k pohřbení všeho žvanění o budování jakési „středo-levé“ aliance v britské politice.
Volebně Labour Party už představuje alianci „levého středu“, alianci, jež nepotřebuje, aby byla ředěna na bledě růžovou.
Určitě není důvodu, proč dělat něco, co by mohlo rehabilitovat Liberální demokraty. Jejich podíl na hlasování zaslouženě spadl a vytlačení Nicka Clegga z křesla by nás už mělo ušetřit jeho vystupování v televizi, kde překrucuje téměř vše o Evropské unii a o pozitivním, pokrokovém důvodu k jejímu opuštění.
Teď je na poslancích Liberálních demokratů, Zelených, SNP a Plaid Cymru, aby rozhodli, zda chtějí či nechtějí soustředit palbu na Torye a jejich politiku a pomoci co nejdříve zajistit všeobecné volby a labouristickou vládu, nebo si zvolí propříště ještě větší ztrátu hlasů.
Vyhlídky jsou světlé. Zvlášť kolaps hlasování pro Ukip a návrat mnoha stoupenců dělnické třídy k Labour potvrzují Corbynův požadavek z 24. června loňského roku, aby rozhodnutí referenda - ve skutečnosti lidové svrchovanosti - bylo respektované a uskutečněné.
Byl to jeho zásadový postoj, co rozzuřilo pro-eurounijní fanatiky v PLP a spustilo druhé volby vedení a Corbynovo druhé drtivé vítězství.
Kolem poloviny odpadlíků od Ukip se tentokrát obrátilo k Labour a třídní politice, což přineslo nejméně polovinu nárůstu podílu na hlasování pro Labour.
To zvýrazňuje význam toho, že si Labour zachovávala zásadový postoj ve prospěch odchodu z EU a zároveň na ochranu zájmů dělníků a jejich rodin nejen tady, ale také v Evropě i jinde v zahraničí.
Úpadek Skotské národní strany (SNP) znamená, že druhé referendum o nezávislosti je v blízké budoucnosti nepravděpodobné. To dá Nicole Sturgeonové (předsedkyně SNP; pozn. překl.) čas ukázat trochu respektu k výsledku prvního.
Její pokus shromáždit všechny stoupence její strany a šířeji skotské nezávislosti do pro-unijního tábora byl jasně okázalým chybným odhadem.
Labour by si teď měla zachovat svou hybnou sílu ve Skotsku tím, že plně využije pokrokový federalismus a spojí přenesení ekonomické moci na britské národy s vlastní radikální politikou přerozdělování bohatství.
Nakonec se ukázalo, že Komunistická strana (Británie) měla pravdu, když trvala na tom, aby všichni levicoví a pokrokoví voliči volili Labour. V mnoha případech to je přístup, jenž umožnil Labour získat křesla, včetně Walesu, kde strana Torye rozdrtila navzdory směšným předvolebním tvrzením, že se Walesané obrátí k modré.
Britští komunisté také důsledně tvrdili, že masová kampaň, akce na pracovištích a třídní politika zvyšují třídní uvědomění, důvěru a politické pochopení. To se prokázalo při dvou volbách vedení Labour Party, a teď i v těchto všeobecných volbách.
Totéž stanovisko přinese další zisky pro Labour v nových volbách, jež budou nutné ve velmi blízké budoucnosti, jakmile Theresa Mayová pod lidovým tlakem odstoupí.