1. prosince 2016 byla v naší elektronické edici odborných textů
FÓRUM SPOLEČENSKÝCH VĚD (ISSN 2336-7679)
uveřejněna
stať Ladislava Šafránka
„Ošidnost černobílého vidění“.
Stať se vrací k stále aktuální problematice islámské emigrace a evropskému postoji k ní. Autor navazuje na svůj dřívější příspěvek, publikovaný ve Fóru společenských věd dne 2.10.2015. Ve stati se snaží upřesnit obsah pojmů spjatých s problematikou imigrace a specifikovat současné arabsko-muslimské myšlení. Ve vztahu k této problematice se zamýšlí i nad politikou Evropy a islámem, aby si pak položil otázku, týkající se obrany evropského prostoru před arabsko-muslimskou migrací, o jehož ohrožení se obává.
Uvedenou stať najdete na adrese
http://forum.klubspolved.cz/
nebo na ni přejdete přímo zde.
V letech 2009-2014 byl mým kolegou v Evropském parlamentu (EP) Martin Kastler, zvolený za německou, resp. bavorskou CSU. Kastler, mladý, schopný a hlavně ambiciózní politik, který mimo jiné v letech 1996-1997 pracoval v zahraničněpolitickém oddělení kanceláře tehdejšího prezidenta Havla. Kastler měl už zkušenosti z práce v EP; zasedal v něm v letech 2003-2004 a patřil tehdy k těm německým poslancům v čele s šéfem Sudetoněmeckého landsmanšaftu Berndem Posseltem, kteří hlasovali proti přijetí České republiky do EU, což byla součást nátlaku sudetských Němců a jejich příznivců na ČR s cílem dosáhnout zrušení prezidentských dekretů z poválečné doby.
Dnes stojí Martin Kastler v čele tzv. Ackermannovy obce (Ackermann-Gemeinde), což je organizace sdružující sudetské Němce katolického vyznání a představující jedno z tzv. názorových společenstev Sudetoněmeckého landsmanšaftu (jejím členem je rovněž Bernd Posselt). Ackermannova obec byla založena v lednu 1946 a stala se prvním z pilířů budoucího landsmanšaftu. Jméno zvolili zakladatelé podle titulu literárního díla ze 14. století Ackermann aus Böhmen (Oráč z Čech), aby tak symbolizovali své křesťanství a duchovnost svého počínání. Při formulování svých prvních ucelených programových zásad v roce 1948 zakladatelé Ackermannovy obce vyhlásili: »My vyhnanci se nikdy nevzdáme práva na vlast. Do své vlasti se však vrátíme jako svobodní lidé jen tehdy, když národy Evropy budou řešit své národní a sociální rozpory ve vyšším pořádku humánním, mravním a křesťanském.«
Představitelé Ackermannovy obce rovněž stáli – spolu s bývalými aktivními nacisty – za tzv. Eichstättskou adventní deklarací z roku 1949, která byla výchozím programovým (a nikdy nezrušeným) dokumentem Sudetoněmeckého landsmanšaftu a ve kterém mimo jiné stálo: »Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. (…) Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to by byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalizovaného uspořádání Evropy.«
Ackermannova obec má členitou organizační strukturu, což jí umožňuje realizovat nebo ovlivňovat různé aktivity a iniciativy, související s politikou Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Členové obce jsou také vydáváni za tzv. umírněné (především oproti krajně pravicovému a radikálnímu Witikobundu), což má velký význam pro jejich působení v České republice). V samotném landsmanšaftu má Ackermannova obec velký vliv a nadto je jakousi spojnicí mezi landsmanšaftem a vládní bavorskou CSU.
poslanec PS PČR za KSČM Z. Ondráček bude ve čtvrtek 01. 12. hostem pořadu České televize Máte slovo. Dalšími hosty budou Jiří Pospíšil, europoslanec za TOP09 a Starostové, Ivan David, bývalý ministr zdravotnictví a psychiatr, Roman Joch, ředitel Občanského institutu. Tématem bude „vězení či peněžitý trest za hanobení prezidenta republiky“.
Pořad vysílá ČT 1 od 21.35 hod.
Špioni budou moci hromadně sledovat komunikaci milionů Čechů na webu, aniž by k tomu potřebovali povolení soudu. Pokud projde novela zákona, kterou právě projednávají poslanci, pravděpodobně už příští rok získá Vojenská tajná služba nebývale širokou pravomoc. Odborníci varují, že zasáhne do soukromí.
Jak informoval v televizi ministr obrany Martin Stropnický (ANO),
Rusko utrácí neuvěřitelné částky na dezinformační kampaň.
Ano, je pravděpodobné, že také Rusko investuje do různých kampaní. Byl by zázrak, kdyby celosvětově tvořilo výjimku.
Přesto zůstávají určité otazníky. Vloni Rusko zaplatilo za nový čistě útočný vojenský arzenál v přepočtu 91 miliard dolarů. Spojené státy v témže roce vydaly na ryze obranné účely 595 miliard dolarů, tedy zhruba šestkrát tolik. Po šedesáti miliardách vydaly na svoji obranu Francie a Velká Británie, za dalších téměř padesát miliard se rozhodlo bránit Německo.
Naši největší spojenci tedy vydali na čistě defenzivní účely více než osmkrát více prostředků, než kolik si mohlo dovolit dát Rusko na své ryze agresivní cíle.
Každého soudného útočníka by takový nepoměr dokázal odradit. Rusko, které je evidentně slabší, však ještě ke všemu vyzývavě provokuje svojí propagandou.
V tomto bodě bychom se měli vážně zamyslet. Není vlastně špatná taktika, když proti ruským lžím a nenávisti nabízejí naše média jen čistou pravdu a nic než lásku? Sami přece vidíme, že pravda a láska si bez pomoci ministerstva vnitra se lží prostě neporadí. Fungování nového útvaru na vnitru, který bude manipulace odhalovat, nebude rozhodně zadarmo.
Nebylo by pragmatičtější odpovědět na drsnou výzvu drsnou záplatou a trochu pozměnit učební osnovy na našich fakultách mediálních studií? Zatím vychovávají pracovníky médií, kteří jsou schopni pouze pečlivé vyváženosti, věcné nestrannosti a přísné objektivity. Vidíme to den co den. Vůči cizí manipulaci jsou pak zcela bezbranní. Co je takhle naučit, jak se vyrábí jednostranná propaganda, jak se překrucují fakta a jak se dělá hlupák z diváka, čtenáře či posluchače?
Byli by pak schopni postavit se proti sebezáludnější manipulaci a my bychom ještě ušetřili pěkných pár miliónů na vnitru.
Politolog Petr Robejšek zakládá pravicovou stranu, která bude mít pronárodní akcent, bude kritická vůči Evropské unii a všude, kde to je jen trochu možné, omezí zásahy státu.
V tomto zadání jsou hned dva rébusy. Především není jasné, jakou kritiku z pravého směru by si mohla vysloužit Evropská unie. Evropská unie dnes funguje tak, že nechává velké korporace využívat lacinou práci ve své východní části a zdaňovat zisk v daňových rájích sídlících převážně na Západě. První zmínku o nutnosti bojovat s daňovými ráji lze nalézt v evropských dokumentech v roce 1962. Bohužel se od té doby nijak zvlášť nepokročilo.
Evropa by si určitě zasloužila řádnou a velice důkladnou kritiku zleva. Něčeho takového však není evropská levice, která si plete sociální spravedlnost s charitou, schopna.
Druhý hlavolam představuje důraz na národní zájmy v kombinaci s předsevzetím omezovat zásahy národního státu všude, kde je to možné. Když ještě více oslabíme stát, jehož suverenita je už tak v řadě oblastí výrazně omezená, jak budeme onen národní zájem prosazovat?
Zbude nám pak už jenom Matice česká a folklórní slavnosti.
Tam, kde se oslabí moc státu, nevznikne žádné mocenské vakuum. Volný prostor je okamžitě zaplněn buď vlivem nadnárodních bank a korporací, anebo unijními institucemi, které z hlediska levicového až příliš okatě fandí vlivu bank a korporací.
Evropská unie má smysl jako hráz proti neoliberálnímu projektu, který vede ke zvyšování příjmových a majetkových nerovností a k oslabování sociální funkce státu. Evropští socialisté se velice mírně snaží EU v tomto ohledu posílit. Evropští lidovci a liberálové jejich krotké snahy vždy vzápětí neutralizují.
Také to přispívá k nárůstu euroskepticismu a dává příležitost nacionalistům. Robejškovu modrou hvězdu může nacionalismus možná vynést až k dvoucifernému výsledku. Potíž je v tom, že nacionalismus je syndrom, nikoliv řešení.
a s ním těšení na Vánoce. Neodmyslitelně k němu patří i rozsvěcování stromečků, spíš stromů, snad ve všech místech republiky.
Zúčastnila jsem se v Javorníku, kde rozsvítili javor, protože ten je znakem obce, s pěkným kulturním programem, kterému dominovali malí andílci z mateřské školy – rodiče si na kostýmech dali opravdu záležet, ti větší pak připravili kulturní program o narození ježíška a koledami, jen počasí trochu nepřálo, ani ten bílý poprašek se neobjevil.
Pak následovaly Svitavy, tady je na náměstí velký smrk, věnovaný občanem města. Těsně před rozsvíceními celý prostor zahalil do tmy, opravdu nebylo na krok vidět, a za hlasitého počítání dětí se během chvilky rozzářila všechna světla na stromečku a Advent byl tady.
Krásnou třešničkou na dorty byl následný koncert žáků a učitelů svitavské ZUŠ, který byl opravdu krásný a určitě každého potěšil.
Tak si společně přejme, ať je ten předvánoční čas klidný a pohodový.
a alespoň pro některé pohlazení po duši. V minulém týdnu jsem do těch otevřených dveří vstoupila hned dvakrát, nejdříve na ZŠ nám. Míru a pak na střední zdravotnickou školu, v obou případech ve Svitavách.
Jako kantor dokáži ocenit práci svých kolegů v dnešní nelehké době a s radostí konstatuji, že je mezi námi stále velké množství těch, pro které je učitelství posláním. Ve Svitavách je to vidět. Podívala jsem se do 9.tídy na hodinu českého jazyka a byla jsem mile překvapena nejen znalostmi, ale také slušným chováním těch, o kterých se říká, že nemají úctu k nikomu a ničemu. Deváťáci se také ujali úlohy průvodců po škole a připravili pro návštěvníky rovněž občerstvení. Na prvním stupni jsem se podívala do třetí třídy, kde zrovna byla matematika a i tady to bylo velice pěkné. Děti bezprostředně reagovaly a bylo na nich vidět, že je matematika / zatím/ baví, je aby jim to vydrželo.
Na střední zdravotnické škole byly „otevřené dveře“ v sobotu a bylo tam neustále plno. Tady prováděli návštěvy vyučující v čele s ředitelem a doslova jsme procházeli od sklepa po půdu. Dověděli jsme se řadu zajímavostí, seznámili se s výukovým programem i mimoškolními aktivitami. Jak jsem pozorovala rodiče a jejich ratolesti, všichni projevovali velký zájem a pokud by všichni podali přihlášku a byli přijati, nemusela by mít škola problémy s počtem žáků.
Za zmínku stojí také to, že obě budovy jsou už staré, ale uvnitř moderně vybavené s velkým množstvím pomůcek a odbornými učebnami. Je vidět, že když má vedení zájem, je i nemožné možné, což je příklad obou žitavských škol.
V dnešních Událostech České televize vystoupí V. Filip, předseda ÚV KSČM. Tématem vystoupení bude hodnocení politické činnosti ministra kultury D. Hermana.
Zpravodajská relace Události začíná v 19.00 hodin na programu ČT 1 a ČT24.