KSČM

Loajalita upadá

Výsledky nedělních voleb potvrdily trend, který lze  pozorovat již delší dobu. Naše společnost se poměrně rychle modernizuje.

   Jaké jsou znaky modernizace v oblasti politiky? Sociologie na západ od našich hranic je sleduje už zhruba třicet let, a to především při analýze volebního chování mladších voličů z větších měst.

   Tak především roste podíl nevoličů. Vytváří se mlčící většina, která nevěří, že by politici mohli vyřešit jejich osobní problémy, přičemž o problémy veřejné se zajímají stále méně. Jinými slovy, jejich pohled na společnost se privatizuje tak jako všechno kolem.

   Po určitou dobu se věřilo, že klasické strany se svými všeobjímajícími programy budou nahrazeny dynamickými hnutími, která se zaměří vždy jen na úzký výsek problémů. Taková hnutí byla velkým šlágrem sedmdesátých let minulého století, postupně však upadá i důvěra k nim.

   Slábne vazba mezi sociální příslušností k určité vrstvě a volebními preferencemi. I dělníci a zaměstnanci s nižšími příjmy volí stále méně levicově, mezi voliči pravicových stran najdeme příslušníky všech vrstev bez ohledu na jejich životní  úroveň a životní styl. 

   Lidé se chovají k politickým stranám jako konzumenti. Vybírají si je podle momentální chutě a nerozpakují se střídavě sahat do různých přihrádek jednou nalevo, podruhé napravo.

   Z toho všeho vyplývá, že loajalita právě k určité straně upadá, tvrdá jádra přesvědčených jsou stále méně početná a výsledky voleb je možné předpovědět se stále menší jistotou.

   Když voláme po modernizaci, nebylo by úplně na škodu uvědomit si, v čem spočívá, a počítat s jejími důsledky.

V barvách podzimu

Volby do krajů a třetiny Senátu přebarvily politickou mapu. Voliči v nich nehodnotili kvalitu práce jednotlivých krajských zastupitelstev, ale vyjadřovali své preference k celým politickým stranám.

   Není to zase tak dávno, co byly všechny kraje modré, vládla v nich ODS. Dnes je tato strana ráda, když někde náhodou dosáhne na dvouciferný výsledek. TOP 09 trčí nad propastí a Miloslav Kalousek už jistě zvažuje založení nové strany, tentokrát nějaké důvěryhodnější.

   Po ne tak dávném propadu pravice tedy nyní nepřízeň voličů těžce pochroumala levici. Sociální demokracie přišla téměř o všechno, o co se přijít dalo, a její jedinou šancí je, že si to přizná. Hůře dopadli už jen komunisté, přičemž současné vedení si to nepřizná zcela zaručeně. Jako kdyby toužilo vydat se za Kalouskem. 

   Stáváme se prostě evropskými. I u nás lidé opouštějí zavedené strany a volí nově vzniklé formace, které se vyhýbají tomu, aby se vymezovaly v pravolevých souřadnicích. Politický program v klasickém slova smyslu nemají, jejich jediným programem je těžit z propadu pravice i levice. Vizi nahrazují dobře zvládnutou technikou a ve volební kampani prodávají své kandidáty pomocí fint běžně používaných i v jiných formách reklamy. 

   Dříve měly kraje barvu modrou, potom oranžovou, dnes hýří barvami podzimu. Může se z toho stát podzim demokracie, pokud levice a pravice nechytí druhý dech. Jestliže se omezí na to, že budou společně démonizovat Andreje Babiše, jen mu tím usnadní vítězství v parlamentních volbách příštího roku. Za ušetřené peníze si pak bude moci koupit nějakou další firmu, aby se blýsknul jejím řízením.  

Proti zdravému rozumu

Až nápadně často se u nás projevuje tendence „řešit problémy“ tím, že si je do budoucna zhoršíme. To, co vypadá krátkodobě jako výhodnější, se může v delší perspektivě pěkně prodražit.

   Setrvale zaznamenáváme populační úbytek. Mimo jiné proto, že v pomoci rodinám s dětmi jsme v evropském srovnání klesli mezi země, které se o rodinu a děti zrovna moc nestarají.

   Někteří přitom ochotně naslouchají hlasům, podle kterých za nás populační krizi vyřeší příchod nadprůměrně plodných migrantů.

   Jak bychom ale mohli mít peníze na podporu nově příchozích mladých a byty pro ně a pro jejich potomky, jestliže je nemáme pro ty, kdo zde žijí po generace? To je proti zdravému rozumu.

   I když máme u nás stále téměř 400 tisíc nezaměstnaných, slibujeme si dynamizaci trhu práce od toho, že k nám nalákáme pracovní sílu z chudších zemí. Riskujeme přitom, že jakmile exportní boom poleví, budeme muset tyto lidi buď vyhošťovat, anebo nám rozmnoží řady našich vlastních nezaměstnaných.

   Proč raději neobnovíme síť učilišť, kterou jsme tak pečlivě zlikvidovali, a nemotivujeme finančně k práci v nedostatkových oborech naše vlastní lidi? Proč chceme odlákávat pracovité lidi ze zemí, které jsou na tom ještě mnohem hůře než my? To je přece proti zdravému rozumu.

   Bývali jsme soběstační v řadě zemědělských plodin a ještě jsme jich množství vyváželi. Vybili jsme svá stáda a dovážíme brambory, cibuli a česnek, kterým se u nás docela dobře dařilo. Ročně nás dovoz těchto plodin stojí desítky miliard.

   Peníze, které vydáme za dovoz všeho toho, co dokážeme sami vypěstovat, bychom mohli dát třeba na podporu mladých rodin s  dětmi, anebo na potřebnou rekvalifikaci pracovní síly.

   Existuje asi jen jediný důvod, proč se to zaručeně nikdy neudělá. Nebylo by to totiž proti zdravému rozumu.

Tajemná až do finále

O dohodě mezi Evropskou unií a USA o obchodu a investicích tvrdí její stoupenci, že žádná jiná obchodní smlouva v historii nebyla dojednávána tak průhledně a transparentně jako právě TTIP.

  Jaká je skutečnost? V prvním období byla utajována dokonce i jména těch, kdo byli pověřeni za obě strany o smlouvě jednat.

   V červenci 2014 prohlásil na prvním plenárním zasedání nově zvoleného Evropského parlamentu ve Štrasburku tehdejší eurokomisař pro obchod Karl de Gucht: „Divím se, že někdo může TTIP kritizovat. Vždyť se o jejím obsahu přece nic neví. Já o smlouvě vyjednávám už déle než rok a ani já pořádně nevím, co se v ní nakonec objeví.“

   Až do podzimu roku 2014 byl utajován dokonce i text usnesení Rady Evropské unie, kterým se stanovily mantinely pro evropské vyjednavače.

   I když se po mnoha urgencích části textu projednávané smlouvy v omezeném rozsahu europoslancům zpřístupnily, ani poté neměli přístup k americkým návrhům.

   Už déle než půl roku se v kuloárech hovoří o tom, že smlouva je prakticky mrtva. Část politiků to potvrzuje, vyjednávači naopak tvrdí, že jsme nikdy nebyli tak blízko jejímu podepsání jako nyní.

   Pokud byla dohoda již skutečně ve vší tajnosti dána k ledu, těžko se kdy dozvíme, proč se tak stalo. Šly požadavky americké strany příliš daleko, anebo evropská strana už konečně zjistila, že ji smlouva stejně nezrovnoprávní s výrobci a investory na půdě USA?

   Aspoň jednu jistotu však máme. Pokud nejprůhlednější dohoda v historii obchodu už skutečně neexistuje, dozvíme se to bez vysvětlení jako poslední.

Jednání o nadvládě v Pardubickém kraji bylo rychlé

Velmi rychle bylo slátáno po volbách i vedení Pardubického kraje. Koalici utvoří staronoví souputníci ČSSD a Koalice pro Pardubický kraj (tvoří ji KDU-ČSL, SNK ED a Nestraníci), nově k sobě do koalice připustí poutníky z ODS a STAN.  

Stále je co řešit

a na poslankyni Květu Matušovskou se občané obracejí se svými problémy. Společně s krajskou zastupitelkou Dagmar Baťovou jednala ve čtvrtek 6.října s ombudsmanskou Svitavské nemocnice. Hovořily o připomínkách, týkajících se práce  sester, dotkly se i celkové situace ve zdravotnictví.

Odpoledne pak byla K.Matušovská v Mateřské škole Javorník.  Dětem předala drobné dárečky, ale především se zajímala o to, jak zařízení zvládá  situaci s nástupem dvouletých capartů. Vzhledem k tomu, že nastoupila asistentka, která pomáhá, vše se zatím zvládá bez problémů, jak poslankyni informovala vedoucí učitelka.

Prostředí ve školce je příjemné, děti mají spoustu hraček a bylo na nich vidět, že jjsou spokojené,, což je nejdůležitější.

Děkujeme za Váš hlas!

Vážení spoluobčané, milí voliči,

všichni kandidáti za Komunistickou stranu Čech a Moravy Vám co nejsrdečněji děkují za projevenou důvěru a přízeň ve volbách do Zastupitelstva Pardubického kraje, konaných ve dnech 7. a 8. října 2016.

Velice si Vašeho hlasu vážíme a Vaši důvěru nezklameme.

                                                                                                         Vaše KSČM

Islámský stát není všemocný. Má i své Achillovy paty

Islámský stát (IS), jedna z nejvážnějších bezpečnostních hrozeb současného světa, se už stihl zapsat do povědomí celé planety jako síla prosazující jakýmikoliv násilnými prostředky islamistický svět fungující podle práva šaríja. Podle představ IS to má být svět eliminující vliv Západu, svět bez jím dosazených politických satrapů z řad zkorumpovaných islámských elit, svět, kde zavládne islamismus a "prohnilá" západní kultura bude vykořeněna. K tomuto cíli míří IS krvavou cestou, neváhá přitom spáchat jakýkoliv zločin, bude-li v jeho očích prostředkem vedoucím k naplnění představ radikálů.   
Prvním vůdcem těchto sil v okupovaném Iráku se stal Jordánec Abú músa al-Zarkáví, džihádista natolik krutý a bezohledný, že si vysloužil přezdívku "šejk řezníků".   
On a jeho nejbližší sami sebe prezentovali jako nejlepší znalce a vyznavače islámu. Jejich bojové akce, ať už je to vedení asymetrické války proti vojenským silám Západu, nebo teroristické útoky v západním světě, provázel důraz na "heroičnost", na samozvané "vyšší poslání". Spustili svůj krvavý džihád mečem.   
V červenci 2014 se vojska IS zmocnila druhého největšího iráckého města Mosul, a tak ovládla velkou část Sýrie a Iráku, což představovalo rozlohu ještě větší nežli Británie. Zmocnili se území s milióny lidí.   
A na něm Abú Bakr al-Bagdádí, nový vůdce IS – po Zarkávím, jejž v roce 2006 zlikvidoval letecký úder, vyhlásil chalifát nazvaný Islámský stát, v němž se sám před dvěma roky prohlásil za jeho vůdce, a tedy nástupce proroka.   
 
Přežil Bagdádí údajný útok jedem?   
 
Bagdádí, bývalý fotbalista a dosud označovaný za hlavní kápo teroru, držel opratě IS a řídil jeho akce způsobem zcela srovnatelným s nejhoršími diktátory, jež lidské dějiny poznaly. Často mluví o boji proti "Římanům," aby zdůraznil protizápadní, protikřesťanské a protievropské zacílení celého IS.   
Zpráv o tom, že se Bagdádí stal obětí atentátu, už bylo několik – stejně jako se nepochybně odehrála řada pokusů o jeho likvidaci. I nynější tvrzení iráckých zdrojů, že mu kdosi do jídla vpašoval jed a že vůdce IS je na tom velmi zle, se nakonec nemusí potvrdit.   
Uskutečnil-li se však atentát a dosáhl-li svého, byla by to pro IS velmi tvrdá rána už jen symbolikou tohoto činu na strůjci teroru. Vývoj sice dostatečně ukázal, že současnou největší hrozbou pro bezpečnost evropských zemí jsou teroristické útoky, jež páchají především tzv. osamělí vlci, jak IS vždy označuje své aktivní stoupence. Avšak často jde takříkajíc právě o "Bagdádího učedníky," tedy bývalé džihádistické bojovníky z Iráku nebo ze Sýrie.   
K nim se pak přidávají frustrovaní jedinci, kteří se takříkajíc sami radikalizují a pak zaútočí na civilní obyvatelstvo ve své zemi. Protože jednají většinou na vlastní pěst, nedaří se zpravidla jejich prostřednictvím odhalit buňky teroristické sítě.   
 
Pachatelé těchto zákeřných útoků se vždy inspirují Islámským státem – a také se na něj odvolávají. Někteří z nich ovšem mají i zkušenosti z bojů v jeho řadách. Pak se z nich stávají úderné nástroje nebo organizátoři skupin pro útok proti kterémukoliv státu EU.   
Vedle své rozpínavosti a schopnosti páchat zlo či prostě jen škodit má IS ale také řadu slabin, jež ho z dlouhodobého hlediska znevýhodňují. Tou první Achillovou patou je kombinace naprosté nesnášenlivosti a velikášských ambicí, která jeho různé vůdce žene do mnoha dobrodružných výbojů, v nichž nakonec budou prohrávat a ztrácet.   
Zároveň s tím se IS sám silně diskredituje i v očích mnoha muslimů, a to brutalitou a bestiálními popravami, jež odpornými "videoposelstvími" šíří světem na důkaz svého odhodlání ničit odpůrce, přičemž se nezastavuje ani před zabíjením dětí na hřištích a školních dvorech. Krutosti, jež páchá, oslabují dosavadní podporu v islámském světě, z níž dosud těžil.   
Druhá slabina IS má ryze vojenský rozměr: boje toto uskupení vede na mnoha frontách, a tím přitahuje mnoho nepřátel, kteří ho nakonec mohou porazit. Proti stojí nejenom vojenské síly Západu i některých dalších států, ale také šíitští bojovníci.   
Navíc se IS stává obětí vlastního ignorantství, protože politická a ideologická rozhodnutí fanatiků bez vojenského vzdělání a zkušeností mají vrch nad přístupy vojenských profesionálů, což je ostatně typické pro všechny totalitní státy a fanatické diktátory v jejich čele. Stačí připomenout Německo během 2. světové války.  
Islámský stát je a jistě ještě dlouho bude akutním nebezpečím pro naši civilizaci a bezpečí Evropy zvlášť. Ale na druhé straně není třeba propadat představě bezmoci v boji s tímto zlem: alespoň částečně povzbudivé je především to, že IS začíná poněkud ztrácet vliv.   
Svou brutalitou se sám připravil o obraz tzv. autoritativního zdroje síly jakožto spravedlivého bojovníka za zájmy islámského světa. A chybnou vojenskou strategií oslabuje i tzv. alokativní zdroje, tedy své vojenské kapacity, vojáky a jejich výzbroj.   
Uvidíme, jak dlouho vydrží.   

Jak je to s dnešními civilizacemi

Náš nejvyšší ústavní činitel ve svém vystoupení na řeckém ostrově Rhodos opět vyvolal velkou pozornost, tentokrát kvůli úvahám o civilizaci a anticivilizaci. Nejprve uvedl, že zatím stále není k dispozici žádná definice civilizace.   
Ale ještě více zaujal tím, že Islámský stát přirovnal ke kanibalům a označil jej za anticivilizaci s tím, že "anticivilizace se ničí zbraněmi, a ne dialogem".   
Začněme první prezidentovou úvahou. S upozorněním na možnost střetů mezi civilizacemi přišel již před čtvrtstoletím věhlasný americký teoretik Samuel Huntington, kterému dopřávala sluch řada amerických prezidentů a ministrů zahraničí.   
Ve své slavné knize Střet civilizací napsal, že jednotlivé civilizace se od sebe navzájem odlišují dějinami, jazykem, kulturou, tradicemi a hlavně náboženstvím. Toto vymezení je natolik výstižné, že platí jak pro vzájemný dialog mezi civilizacemi, tak i pro jejich možné vzájemné střety. A také vyjmenoval hlavní civilizační okruhy: západní, pravoslavný, islámský, hinduistický, buddhistický, latinskoamerický, konfuciánský (Čína), japonský, africký.   
Za nejvýznamnější dělicí linii Huntington označil náboženství, které má silný konfliktní potenciál. Za nejkonfliktnější přitom označil islámskou civilizaci, která má podle jeho názoru "krvavé hranice," protože bojuje s téměř všemi civilizacemi.   
To v té době byla "slova do pranice", ale výraz "anticivilizace" ho ani nenapadl, a to se touto problematikou zabýval opravdu důkladně a dlouhodobě, a tak o ní hodně věděl.   
Až potud by si slavný autor s naším prezidentem mohli rozumět. Ale Huntington byl kritický i vůči naší, západní civilizaci. Vytkl jí, že má sebestředné sklony, že sama sebe považuje za Civilizaci, ale na jiné nahlíží takříkajíc spatra, jako na civilizace. Dává jim lekce, jak by měly žít. Své hodnoty, zájmy a názory jim vnucuje cestou politických a nezřídka i vojenských intervencí.   
Proto Západu doporučil, aby byl hodně zdrženlivý, aby intervenoval jen tehdy, když to je opravdu nezbytné, když nečinnost by byla ještě horší.   
A dále západním politikům kladl na srdce, aby nikdy neintervenovali sami, ale vždy spolu s jinými civilizacemi a na základě hodnot, na kterých se shodnou.   
Jako příklad takového postupu si můžeme připomenout prezidenta Bushe staršího, když v roce 1991 nasadil vojska USA v rámci koalice OSN při vyhánění iráckých vojsk z okupovaného Kuvajtu.   
A tím se přímo dostáváme k Islámskému státu, který Miloš Zeman označuje za anticivilizaci a srovnává ji s kanibaly. Jenomže tato zločinecká teroristická organizace vznikla přesně tam, kde Západ v čele s USA a prezidentem Bushem mladším, který si v roce 2003 užíval roli "celosvětového náčelníka štábu", intervenoval v rozporu s Huntingtonovými doporučeními.   
Ať se nám to líbí, či nelíbí, Islámský stát je nechtěným důsledkem této posedlosti měnit svět k obrazu svému. Jistě, Bush mladší není omluvou, je jen vysvětlením toho, proč vůbec tento útvar mohl vzniknout a proč se chová tak krutě.   
Nyní zpět k rhodskému projevu. Definice pojmu civilizace existuje, jde jen o to, vzít ji v úvahu a případně ji dále zdokonalovat. A za druhé, pojem anticivilizace je velice ošemetný, protože ho lze "přišít" kdekomu. A ještě závažnější je vyjádření, že anticivilizace se ničí zbraněmi, a ne dialogem. To už přímo navazuje na Donalda Rumsfelda, válkychtivého ministra obrany USA z let 2001– 2006, který rád používal pojem islamofašismus.   
Takováto vyhlášení mají doslova výbušný potenciál, protože si je na sebe může vztáhnout celá islámská civilizace, která je na takové urážky velice citlivá a neváhá se pomstít.   
Toho si byl vědom i slavný Huntington, který jako akademik vždy mluvil a psal především sám za sebe, ale i tak se krotil. A státníci by si měli být vědomi rizika, že podle jejich rozhořčených a provokativních výroků může být posuzována celá jejich země.   Islámský stát je nechtěným důsledkem posedlosti měnit svět k obrazu svému   

Okresní mítink ve Svitavách

4.řína jsme zakončili maraton mítinků a předvolebních setkání na okrese Svitavy.Ráno to vypadalo, že bude pršet hodně dlouho, ale odpoledne se vyčasilo, dokonce vysvitlo sluníčko, tak jsme odložili deštníky a vyšli na svitavské náměstí. Rozdávali jsme materiály, dětem drobnosti, a protože bylo letos dost švestek, nabízeli  jsme i buchty s touto náplní, a šly na odbyt.

I když si velmi vážíme všech, kteří jsou na kandidátce KSČM, protože jsou to poctiví, svědomití a čestní lidé, šli jsme podle pořadí, začal Jan Foldyna, který zhodnotil uplynulé období a zároveň hovořil o práci krajské koalice, Hanu Horskou jsme omluvili – učila, Vašek Opasek se nemohl zúčastnit z rodinných důvodů, Jarda Fišer zdůraznil nutnost míru, Mirek Žítek se dotkl komunální politiky, stejně jako Richard Nosek, Dáša Baťová hovořila o zdravotnictví, Erika Kohoutová o sociální oblasti, Josef Bohatec si vzal na mušku dopravu a ekonomiku, Vladimír Příhoda by chtěl zúročit své zkušenosti z práce učitele a starosty obce, Květa Matušovská by pak ráda propojila práci krajské zastupitelky s prací poslankyně, protože by důrazněji, ze znalosti věci, prosazovala zájmy kraje ve Sněmovně.

O hudební doprovod se postaral pan Vyhlídal, a i když bylo chladno, bylo to příjemné odpoledne. Všichni, kteří procházeli a zastavovali se u nás, se mohli znovu přesvědčit o tom, že jsou naši kandidáti  schopni v krajském zastupitelstvu odpovědně a s plným nasazením pracovat.