KSČM

Biskupické kaléšek 2016

Předvolební setkání finišuji a využívají se k tomu všechny akce. Jednou z nich byl i 18.ročník Biskupického kaléšku, který je už znám v širokém okolí. Letos slavil “plnoletost“, jak vtipně poznamenal starosta obce ve svém pozvání, a tak bylo jasné, že se ho zúčastní celá řada oficiálních hostů v čele s premiérem Sobotkou a hejtmanem Pardubického kraje Martinem Netolickým. Je zajímavé, že před volbami se vládnoucí politické strany, ale i různá uskupení na jedno použití, touží zviditelnit, jak o tom svědčí nepřeberné množství hesel a transparentů. Člověk se musí zamyslet nad tím, že všichni ti, co stále slibují lepší zítřky, bezpečný kraj, jistoty rodinám s dětmi, jízdné zdarma dětem a seniorům, a tak bych mohla pokračovat, jsou u moci tak  dlouho, že mnoho z toho, co slibovali a stále slibují, už mohli splnit, ale …

To naši kandidáti jsou mezi lidmi pořád, naslouchají jim a snaží se řešit problémy, s kterými se setkávají. V Biskupicích byli také, ale mezi spoluobčany, živě besedovali, a tak to má být.

Lidové divadlo stále žije,

jak jsme se o tom mohli přesvědčit  30.září, když jsme si připomněli 70 let od vzniku tohoto kolektivu.

Sešlo se nás opravdu hodně, někteří přijeli i ze vzdálenějších míst a byl to krásný den. V divadle TRÁM nás přijal starosta města, Mgr.David Šimek, který ocenil naši práci, dojemné byly vzpomínky jedné ze zakládajících členek Lidového divadla, paní Marie Dědičové, která vyprávěla o začátcích, kdy kulturu ve Svitavách vytvářeli učitelé a lékaři, a vzpomněla i na řadu těch, kteří už mezi námi nejsou. V prostorách divadla jsme si mohli prohlédnout pěknou výstavku fotografií, které se uchovaly hlavně v archivu rodiny Karešovy, připomínající 70 let úspěšné činnosti, někteří se nemohli ani poznat, protože tenkrát jsme byli mladí a krásní, teď už jsme jenom krásní. Byl s námi i ředitel Střediska kulturních služeb Mgr.Petr Mohr, ten zase ve stručnosti připomněl, co všechno se ve Svitavách pro kulturu udělalo, a provedl nás všemi prostorami.

O to větší byl pak šok, když jsme nahlédli do prostor bývalého Lidového divadla, kde mnozí z nás působili dlouhý čas /trosky a hrůza /, ale i to je život. Vzpomněli jsme si i na našeho režiséra Jiřího Kareše, odpoledne pak už patřilo jen prohlížení fotografií, které někteří přinesli, ukápla i slza, když jsme se na starých fotografiích viděli.

Přišel za námi i místostarosta města, Pavel Čížek, který je vnukem jednoho z nejlepších herců Lidového divadla, Bohouška Čížka, i když nepokračuje ve šlépějích dědečka / hraje fotbal/, v paměti se nám odvíjely různé legrácky, kterých bylo dost a kterým jsme se i po letech s chutí zasmáli.

Doufáme, že to nebylo poslední setkání, nás pár Svitaváků stále hraje a pokud nám zdraví a věk dovolí, budeme v této činnosti samozřejmě pokračovat i dál.

Svitavští kandidáti do krajského zastupitelstva v Chrudimi

Okresní mítinky v Pardubickém kraji pokračují, tentokrát se kandidáti s občany sešli v Chrudimi. Opět přálo počasí,rozdávaly se materiály a drobné upomínky, především od poslankyně Květy Matušovské, která také kandiduje do krajského zastupitelstva, účastníci setkání mohli ochutnat i výborné koláčky, ty s úsměvem  poskytoval předseda OV KSČM Chrudim Ivan Bělohlávek.

A o čem kandidáti hovořili ? Jan Foldyna např. o tom, jak se koalice vychloubá, co všechno udělala, její prioritou je doprava, ale už zapomněla, že to byla právě ona, která  zablokovala výstavbu R 35 v našem kraji / tak dlouho  se hádali, zda severní nebo jižní varianta, až není žádná/,  pochválil všechny stávající  krajské zastupitele za KSČM za jejich obětavou a férovou práci, Hana Horská  o školství, Dagmar Baťová o zdravotnictví, Erika Kohoutová o sociální problematice, Mirek Žítek pak o problémech, které trápí malá města a obce, Josef Bohatec se dotkl ekonomiky. Přítomní byli i další, kteří se navzájem doplňovali u jednotlivých bodů našeho volebního programu. O kulturní vystoupení  se postaraly dvě vynikající mažoretky ze  skupiny Rondo. Bylo to příjemné odpoledne a kdo přišel, určitě nelitoval.

BERLÍN A ZNAMENÍ

Momentálně je příliš moc dramatických zpráv ve světě, většinou špatných. Co mohou znamenat volby v jednom jediném městě, daleko od většiny front? Přesto hlasování v Berlíně 18. září bylo dramatické a významné i za hranicemi Německa. Výsledky někoho rozesmutněly, někdo jim tleská a analytiky jako věštce přiměly obrátit se k aritmetice.

Strana Angely Merkelové, CDU, dosud slabší partner v berlínské vládě s SPD, utrpěla jednu z bolestivějších porážek, s nejslabším výsledkem v současných dějinách, ubohých 17,6 %. Kousek viny zůstává na svalnatých bedrech místního stranického předáka, jehož kampaň ve městě plném problémů - pracovní místa, nájemné, jízdné, vzdělání - zdůraznilo víc policajtů, zavedení taserů a všeobecně větší represe. Téměř určitě teď bude muset vyměnit svou hezkou úřadovnu místostarosty za chladné opoziční křeslo v městské legislativě. A chudák paní Merkelová musela čelit jeho sklíčeným přívržencům, spolknout pár urážek a říkat, že její famózní heslo „My to zvládneme!“ vedlo k neočekávaným a neutěšeným následkům. Skutečný hlavní důvod ztráty CDU leží v otázce imigrantů a v jejich uvítání Merkelovou, mezi těmi několika slušnými záležitostmi za celou dobu, kdy je v úřadě, jež ale vedly k loňskému přílivu milionu uprchlíků. Její vítání, jakkoli je teď ředí a modifikuje, teď všichni ti v politice a ve sdělovacích prostředcích, jejichž neustálé „přímé, věcné“ popisy zločinů nebo přestupků každého cizince jsou přeplněné promyšlenými narážkami na rasisty, použili proti ní. Její sesterská strana ve velkém, bohatém Bavorsku (jediná taková, existující jen v jednom státě), obávající se dalšího skluzu ze své běžné většinové vlády, je v čele útoků na svého předpokládaného sourozence, vždy náležitě uhlazenou řečí, ale s viditelnou starou nedůvěrou k lidem odjinud, nenosícím kožené kalhoty (s mostem padacím) či dirndl. Merkelovou dokonce i ve vlastní straně opustily ještě pravicovější síly, a padající míra její popularity už ohrožuje její pozici šéfky strany a kancléřsky. Má proč truchlit nad berlínskými výsledky.   

Ale příliš hlasitě se neradovali ani ve štábu SPD, jejíž starosta Michael Müller si piplal všechny možné odlišnosti od dosavadních partnerů. Ti jsou skutečně z kola venku, jak toužil, zatímco on stále je a zůstane ve svém prestižním úřadu. Ale běda, ačkoli SPD zůstala před ostatními, její výsledky, 21,6 % (v roce 2011 28,3 %) znamenaly velkou ztrátu, největší v jejích dějinách. S tímto bolestivým výsledkem a s žádnými dvěma stranami, jež by byly schopné dostat v zákonodárném sboru potřebných 50 % křesel, bude příští vládnoucí správa (v Berlíně nazývaná Senát) teď vyžadovat k dosažení tohoto čísla tři strany.

Kromě konzervativních Svobodných demokratů, kteří se teď cpou zpět do legislativy se 6,7 %, stranou, jež se skutečně radovala z výsledků, byla zdaleka nejnebezpečnější Alternativa pro Německo (AfD), jež v této berlínské volební snaze získala 14,2 %, což jí dává 25 křesel ze 160. Ačkoli hodně pod zisky ve větších východoněmeckých státech, byl tento počet vyšší než v dalších dvou německých městských státech, Hamburgu a Brémách, a byl to zlý, hrozivý úder městu, jež se rádo chlubí tím, že je volnomyšlenkářské a kosmopolitní. Bylo to i znamení pro federální volby v příštím roce, kdy asi dojde k podobnému hlasování. Ve skutečnosti to byla poplašná výzva pro celý svět. Na základě nenávisti k cizincům, s důrazem na muslimy, právě tento bod programu jí získal většinu hlasů, zvlášť od znepokojených, nejistých a stále více nacionalistických voličů v několika čtvrtích východního Berlína. Pár jejích příznivců si dokonce všimlo, že to je strana, jež podporuje nižší daně pro milionáře, dává méně podpory potřebným, méně rovnosti ženám, ale více zbraní a agresivity mimo hranice Německa. Její vzestup je součástí vlny, téměř tsunami, teď zalévající jednu evropskou zemi za druhou; její ideály jsou na vrcholu v Polsku, Maďarsku a pobaltských zemích, sdílejí je koaliční partneři ve většině Skandinávie, a je nebezpečí, že se prosadí v Rakousku, Nizozemí a Francii. V nejsilnější z nich, v Německu, takové síly ještě nedosáhly, ale získávají na rychlosti.   

Zpátky v Berlíně to vypadá, že SPD bude chtít nebo si téměř bude muset zvolit za své vládní partnery Zelené a Die Linke, zvlášť poté, co Linke téměř všechny překvapila ziskem hlasů, když ostatní ztratili, s 15,6 % (v r. 2011 11,7 %), a dokonce o vlásek porazila soupeře, Zelené (ti získali 15,2 %). Všichni tři ostře odmítli AfD, což je klíčový bod, jenž je svedl dohromady. dohoda má i jiné body. Ale ve všech koalicích, k nimž se kdy Linke přidala, zředila své postoje natolik, že se často nedala odlišit od ostatních stran - a proto voliči, kteří jí vždycky dávali zabrat, se občas obraceli k pravici - a k AfD. Udělá tentokrát opět tolik kompromisů, nebo zaujme, bez ohledu na partnery, agresivnější postoje a bude hledat podporu u obyvatelstva? Bylo zajímavé zaznamenat, že Linke získala nejvíc ze všech v dělnických čtvrtích západního Berlína, kde byli její členové radikálnější než ve východním Berlíně, kde její často starší členové, kteří byli u moci v časech NDR, nejsou příliš navyklí demonstrovat v ulicích.

Tyto problémy jsou tématem i na celonárodní scéně. Zdá se možné, že SPD po volbách za rok v září tady může zpřetrhat své vazby s CDU - ať už s Merkelovou nebo bez ní - a ucházet se o hlasy Zelených a Linke, což by se asi mohlo rovnat většině s novou, odlišnou scenérií.

Od Linke by to v takovém případě vyžadovalo kompromisy, především souhlas s nasazením německých vojáků v cizině - i když to jasně podporuje německou expansionistickou politiku. Linke dosud prohlašovala, že nebude souhlasit s takovým kompromisem, ale ke své úloze bude klást požadavky. Jedním z nich je odmítnutí obchodních smluv s USA, známých jako TIPP, a ekvivalentní dohody s Kanadou, nazývané CETA. Obě jsou příznivé jen pro velkopodnikání, zvlášť když svět už ovládá menší a menší skupina větších a větších monopolů.

Šéf SPD Sigmar Gabriel dříve obě smlouvy protěžoval, stejně jako Merkelová. Pod velkým tlakem obrovského množství Němců podporu TTIP zmírnil (nebo se přinejmenším zdálo, že tak učinil - dost podobně jako politický kandidát v USA). Ale rozhodnutí o CETA je očekáváno letos, a Gabriel trval na jejím schválení. Den před berlínskými volbami proběhly v sedmi významných městech demonstrace proti CETA a TTIP, podporované mnohými levicovými organizacemi, ekologickými skupinami a, co je nejvýznamnější, nejméně dvěma největšími odborovými svazy, IG Metall a Ver.di (s dělníky většinou v městských a státních zaměstnáních). Byl to úžasný protest. Zúčastnil jsem se v Berlíně, s asi 70 tisíci dalších; začali jsme na ulici před mým domem a pochodovali - všichni vysoce motivovaní, odhodlaní - a šťastní, že na začátku rychle přestal liják. Podobné průvody v dalších městech samozřejmě nebyly tak veliké jako v Berlíně, ale na svá města byly všechny velké - dohromady se sešlo přes 300 000 demonstrujících! Dokonce i policie to odhadla na téměř 200 000!

V pondělí (19. září) se předáci SPD sešli na tajné schůzce, aby rozhodli o postoji své strany k CETA. Mnohé občanské skupiny a iniciativy, dokonce se připojili i Mladí socialisté, požadovaly NE CETA. Gabrielova pověst a budoucí postavení byly na hraně. A on zvítězil. Vliv velkopodnikatelů byl silnější než vliv i těch nejsilnějších odborů a statisíců demonstrantů. Slíbil pár změn v CETA, kompromisy k odražení opozice a nakonec byly jeho úpěnlivé prosby zodpovězeny - dostal vytoužené hlasování ANO.

Příslušná otázka zůstala - a ne beze vztahu k podobným otázkám kdekoli po světě. Souhlasil by někdo, že se přidá ke vládě vedené mužem jako Gabriel, se vším, co stojí za ním? Otázku nešlo tak snadno zodpovědět ve světle hrozby téměř fašistického nebezpečí AfD. Ale byla to určitě otázka, jež bude vládnout německé politice v nadcházejícím roce a přinese nepředvídané výsledky.

VOLEBNÍ VÝSLEDKY

SPD - - 21,6 % - --(2011: 28,3 %)

CDU - -17,6 % - --(2011: 23,3 %)

LINKE—15,6 % - --(2011: 11,7 %)

Zelení 15,2 % -- (2011: 17,6 %)

AfD - --14,2 % - -(2011: 0,0 %)

FDP - - -6,7 % - -(2011: 1,8 %)

Victor Grossmann, Berlin Bulletin 118, 22. září 2016 (překlad Vladimír Sedláček)

Kdybychom vrátili čas

Je to již rok, kdy Angela Merkelová pozvala migranty do Německa a tvrdě útočila na ty státy, které se snažily dodržovat platné evropské normy a zákony. Nyní říká, že byla masou běženců zaskočena, a hořce lituje, že nemůže vrátit čas.

   Vraťme tedy čas a podívejme se, co oné krizi z minulého roku vlastně předcházelo.

   Otázkou migrace a uprchlíků se zabývá Evropská unie již v 90. letech. Tehdy šlo o dopady rozbití Jugoslávie a útoku NATO na Srbsko.

    Následovalo zničení Iráku, které ovšem v Evropě žádnou seizmickou vlnu nevyvolalo. Ti, kdo přežili americkou snahu o demokratizaci země, skončili v uprchlických táborech na území sousedů.

    Nicméně již v roce 2008 evropské dokumenty varovaly, že nezvládnutá migrace může způsobit řadu těžkostí, a doporučovaly zohlednit absorpční kapacity Evropy z hlediska trhu práce a bydlení, ale také zdravotnických, vzdělávacích a sociálních služeb.

   Přes toto důrazné varování se řada evropských států zapojila v roce 2011 do rozbití režimu v Libyi a přivítala rozpoutání občanské války v Sýrii. Ani řadu let po katastrofě v Iráku neměl přitom nikdo žádný plán co se udělá, až režimy padnou.

   Všichni pak byli zaskočeni, když se v letech 2011 až 2013 dala do pohybu první velká vlna uprchlíků. V těchto třech letech produkují evropské instituce hory dokumentů, ve kterých naléhavě varují, že  když se migrace zvrtne v kalamitu, poškodí to sociální soudržnost a důvěru občanů v politiky. Angela Merkelová měla v té době patrně na čtení něco zajímavějšího.

   Poté, co se Libye i Sýrie definitivně proměnily v základny teroristických bojůvek, začíná v létě 2014 zatím nejmasovější vlna migrace. Selhává agentura FRONTEX, selhává systém společné azylové politiky, selhává první poklus nadiktovat členským státům povinné kvóty. 

   Angela Merkelová tento kolaps celý rok pozoruje a 31. srpna 2015  rozšafně pronáší: „Zvládneme to“.

   Nyní by tedy chtěla vrátit čas, neboť prý se už poučila.

Co vlastně platí?

Podle zpráv z médií se minulý pátek hlavy evropských států na vrcholné schůzce v Bratislavě dohodly, že se nebudou řešit spory ohledně přerozdělování migrantů a že se odsune otázka povinných kvót, která rozděluje jejich země. 

   Jen o den dříve ovšem Evropský parlament odhlasoval rezoluci, ve které se konstatuje, že členské státy musejí bezezbytku plnit své povinnosti ohledně kvót pro přijímání uprchlíků, které jim byly nařízeny většinovým rozhodnutím rady ministrů vnitra vloni v září.

   I když je nařízení ministrů vnitra stále v platnosti, prakticky nikdo ho neplní. Ke konci roku 2015 bylo z plánovaných 160 000 migrantů, kteří měli být na základě kvót přemístěni, relokováno pouze 259 osob.

Do poloviny letošního roku stoupnul počet přemístěných z Itálie na 

793 osob a z Řecka na 2033 osob. Zbývá tedy během příštích dvou let z obou zemí jižní Evropy přemístit něco přes 157 000 běženců.

   Mezitím Evropská komise navrhla zahájit tzv. proces znovuusídlování osob také ze zemí mimoevropských, a to nejen z Turecka, jak bylo dohodnuto v březnu letošního roku.

   Proud migrantů z Turecka do Řecka sice po podepsání smlouvy téměř ustal, zato je však hlášen citelný nárůst počtu migrantů prchajících z Libye do Itálie. V porovnání se stejným obdobím loňského roku jich připlouvá přes Středomoří letos více o zhruba  40%. 

   Zatímco Evropský parlament ve své čtvrteční rezoluci požaduje, aby členské státy každé tři měsíce hlásily, kolik žadatelů o azyl rychle  přemístí na své území, evropští premiéři v pátek jednali o tom, že o této věci nebudou jednat.

   Zatímco Evropský parlament odhlasoval, že členské země musejí dát k dispozici třetinu svých relokačních kapacit do konce letošního roku, premiéři rokovali v pátek raději o něčem jiném.

   Zbývá tedy už jen zjistit, které z usnesení se vlastně bude plnit.  

Z volebních akcí

Ve Svitavách a v Moravské Třebové využili trhů, které se pravidelně konají na náměstích, diskutovali s občany, rozdávali materiály a zvali všechny spoluobčany k volbám. Vždy to bylo přátelské setkání, povídalo se o všem, co lidi zajímá. Znovu se potvrdila známá pravda, že osobní jednání na náměstích i v ulicích je skutečně nejlepší.

Volby 2016 - výzva z Litomyšle

Zanedlouho nás čekají volby do krajů a třetiny Senátu, za rok do Poslanecké sněmovny a o rok později další volby do třetiny Senátu a obcí. Dalo by se říci, že u nás probíhá volební kampaň téměř permanentně a patrně i z toho důvodu občané o tyto mimořádné události často nejeví zájem. Ale dobrovolně se vzdát možnosti podílet se zprostředkovaně na správě věcí veřejných (aktuálně Pardubického kraje) je krátkozraké a také jedním z důvodů, který udržuje současnou politickou reprezentaci u moci.

Nedávná předvolební debata s lídry kandidátek pro volby do Pardubického kraje na ČT24 napověděla mnohé o hlavních tématech krajských voleb. Napříč politickým spektrem došlo ke shodě na zdárném a rychlém dokončení dálnice D35, což je pochopitelně důležité i pro naše město. Bohužel, část dálnice s výjezdem na Litomyšl se ještě nezačala budovat a v nejbližší době se tak nestane. Je to smutné i proto, že kvalitní dopravní obslužnost je pro náš kraj zásadní, neboť pomáhá jeho rozvoji, podnikatelům, řeší dovoz pracovní síly apod. Jako perličku připomeňme, že již koncem 70. let město Litomyšl plánovalo odklonovou komunikaci. Předseda MěNV Stanislav Sagač tehdy v součinnosti se stranickými a státními orgány počítal s tím, že „po roce 1990 má být dobudována nová dálnice I/35 severně od města, která odvede těžký provoz úplně mimo hranice Litomyšle a přispěje tak podstatně i k ozdravění ovzduší…“. Stávající komunikace přetínající Litomyšl by pak sloužila pouze pro průjezd v rámci města. Toto je jen jeden z příkladů, kde se v současnosti projevuje diletantismus (chybí koncepce), ale často také lobbismus.

Naprosto asociálně pak působily názory některých pravicových kandidátů, kteří odmítali problém s chybějícími místy v domovech důchodců a upřednostňovali pouze zkvalitňování péče. Počet starobních důchodců přitom dramaticky narůstá. Také téma dostupného bydlení pro matky samoživitelky a další záležitosti z oblasti sociální péče nebyly z úst současného vedení kraje dostatečně argumentovány. Pokud by nešlo o tak vážnou věc, pobavila by odpověď hejtmana Martina Netolického, že proti neutěšené finanční situaci (zejména mladých a důchodců) bojuje „protidluhovou brožurou“.

Lidé postižení sociálními problémy pak často hledají odpovědi na své otázky u politiků, kteří jim tvrdí, že za jejich nouzi mohou jiní, zejména menšiny nebo imigranti. Komunistická strana otevřeně říká, že všechny tyto negativní vlivy jsou způsobeny kapitalistickým systémem. Změna nepřijde sama od sebe, podpořte nás v nadcházejících volbách.

                                                                              Za MěV KSČM Litomyšl Max Olšan a Bc. Jiří Jiruše

Odstartovaly okresní mítinky v Pardubickém kraji

a tím prvním bylo setkání kandidátů do Pardubického zastupitelstva s občany v Ústí nad Orlicí.

Příjemné sluneční počasí, většina kandidátů i kandidát na senátora, které přišel podpořit místopředseda ÚV KSČM Josef Skála, občerstvení, dobrá hudba, množství předvolebních materiálů, zkrátka pěkné odpoledne – tak můžeme hodnotit Ústí nad Orlicí.

Kandidáti se stručně představili, hovořili o své práci, protože někteří jsou stávajícími zastupiteli /jako např. H.Horská, D.Baťová, J.Fišer, P.Kubů, E.Kohoutová, V.Snopek, M.Žítek/, ti nově navrhovaní pak přicházeli se svými představami – práce s mladými, doprava, sociální služby, zdravotnictví. Znovu jsme se přesvědčili o tom, že máme mladé, šikovné a zapálené lidi, kteří s námi chtějí spolupracovat. Všichni přítomní ocenili i vystoupení kandidáta na senátora, Antonína Vyšohlída, který je dobře znám široké veřejnosti svým čestným, přímým jednáním a velkou obětavostí. Však to také ocenil místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. Zdůraznil význam krajských voleb a úlohu KSČM v současné době. Poděkoval všem kandidátům a vyzval k maximální účasti ve volbách, protože jenom tak může KSČM, velkým zastoupením, uskutečňovat svůj volební program, který je pro lidi práce.

Víkendové zamyšlení

Zapomenuté výročí

   Svět si připomenul patnácté výročí tragických událostí 11. září ve Spojených státech a na důsledky, které tento obtížně pochopitelný zločin vyvolal.   

   Zcela zapomenuto však zůstalo jiné výročí, tentokrát pro změnu spíše komické. Jen o rok dříve se v září sešlo v Praze více než 15 000 předních světových finančníků, bankéřů a ministrů financí. 

   Pod záštitou Světové banky a Mezinárodního měnového fondu nejvýznamnější světoví finančníci slavnostně vyhlašovali, jak rázně  zatočí s chudobou a bídou v rozvojových zemích.

   Kdo ví, proč se toto výročí dnes nepřipomíná. Možná proto, že o sedm let později způsobili stejní finanční experti rozsáhlou bankovní a hospodářskou krizi, ze které se ani za dalších sedm let některé země ještě zcela nevymanily.   

   Pokud přece jen došlo k určitému sblížení zemí bohatých a rozvojových, pak spíše proto, že v zemích takzvaně vyspělých se vcelku plynule zvyšuje podíl lidí, kteří žijí pod hranicí bídy. Můžeme se o tom přesvědčit ze zpráv pravidelně publikovaných Evropským  statistickým úřadem.

   V jiných oficiálních dokumentech se můžeme dočíst, že nejen v důsledku vojenských konfliktů, ale také nárůstu bídy v chudých zemích bude do Evropy směřovat stále více migrantů.

   Zajištění příprav a průběhu rokování bankéřů, kteří nic ze svých slibů nesplnili, stály obrovské peníze. Značné finanční prostředky si vyžádala policejní opatření, která měla za cíl zajistit bezpečnost finančníků v Paláci kultury obleženém rozlícenými demonstranty.  

Zadarmo nebyly ani „výchovné programy“, které především naši školou povinnou mládež instruovaly o tom, co si má myslet o lidumilných finančnících a jak se vyhnout nebezpečným demonstrantům.

   Škoda těch peněz. Mohli jsme je věnovat migrantům, kteří si nevšimli, jak účinně bojují bankéři proti světové bídě.