KSČM

Víkendové zamyšlení

"Spacákový převrat"

Tento víkend si připomínáme 15. výročí tzv. spacákového převratu v České televizi. S příchodem nových pořádků po roce 1989 se tehdejší státní televize velice rychle změnila z media komunistického na antikomunistické. Pravdoláskaři zde ihned provedli razantní čistky pod heslem "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Zpěváci, kteří nechtěli zpívat nové budovatelské kapitalistické písně byli vyhozeni. Část chóru však velmi rychle vycítila novou příležitost a obratně převlékla kabát. Přestože se pravdoláskaři po listopadu hlásili k socialismu, plné zaměstnanosti a k demokracii, velmi vehementně poté podporovali kapitalismus, nezaměstnanost a potírání jiných než proamerických názorů. Místo pravdy a lásky se tak jejich hlavním mottem stala paradoxně lež a nenávist. Do státní televize se proto po celá devadesátá léta minulého století infiltrovávali lidé spjatí s pravicí, zejména s ODS. Tehdejší tvrdě kapitalistická ODS již pravdoláskaře nepotřebovala, ba co víc, už jí překáželi. Sice pod taktovkou velvyslanectví USA v Praze, ale ovládala i ČT. A tu pravdoláskařům došlo, že u je nikdo nepotřebuje a že ztratili vliv na dění v ČR. Proto společně s některými redaktory zpravodajství vyvolali vzpouru v ČT pod heslem "za nestrannost vysílaných pořadů" a "Česká televize - věc veřejná". V zimě 2000-2001 se tak k některým divákům dostalo oficiální zpravodajství a k jiným zase to vzbouřenecké. Vzbouřenci nakonec dosáhli s podporou obou komor parlamentu svého. Zpěváky z ODS vystřídali jiní zpěváci, někteří tak jak tomu bývá opět převlékli kabát aby mohli zpívat dál. Hesla o nestrannosti vysílaných pořadů byla rychle zapomenuta. Česká televize - věc veřejná již není věcí veřejnou, neboť patří redaktorům a veřejnost jim do toho nemá co mluvit i když ji platí ze svých koncesí. Něco však zůstalo stejné: zpívá se dál pod taktovkou velvyslanectví USA v Praze, antikomunismus dál "jede" a pravdoláskaře už zase nikdo nepotřebuje.      

Krásný předvánoční "zpravodajsky vyvážený" a hlavně ničím nerušený víkend Vám všem přeje Josef Bohatec

Zajímavý pohled

Česká expediční armáda je prý schopna na ochranu státní hranice vyslat až 2.500 vojáků. Kolik vojáků je to na 1 km hranice? 

Český myslivecký svaz disponuje se 60.000 členy. Každý má střelnou zbraň, slušně střílí a na rozdíl od mnoha vojáků v lese nezabloudí. Zbývá tedy odpověď na jednu jedinou otázku. Kolik daňového poplatníka stojí jeden „voják“ a kolik jeden myslivec? PS:  A to velká část myslivců je schopna nasadit i psy. Domobrana by také byla levnější a efektivnější.

Jak to bylo s odsunem? Díl třetí - závěrečný

Poválečný vývoj, aneb jak je to s nároky

V závěrečném díle našeho seriálu si zkusíme přiblížit, jak je to vlastně s oněmi nároky sudetských Němců, kteří se domnívají, že Češi, Slováci a Poláci si z neinformovanosti nechají cokoliv snadněji namluvit a půjdou tak v podstatě proti svým zájmům. O to se po roce 1989 mimo jiných pokoušeli a pokoušejí i Václav Havel, Petr Nečas a Karel Schwarzenberg.

Podle Protokolu Postupimské konference nemohou Německo, ani jeho občané vznášet žádné hmotné ani finanční nároky z nuceného vysídlení, protože je Německo dosud vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. května 1952, doplněnou a později ratifikovanou v Paříží 23. října 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arising out of the Warand Occupation, signed at Bonn on 26. May 1952, as amended by Schedule IV to the Protoco, on the Termination of the Occupation Régime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954 -332UNTS 219.

Podle kapitoly 6, čl. 3 této smlouvy Německo nemůže již nikdy uplatnit námitky proti spojeneckým státům a jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace, nebo jako přímý následek jimi vyvolané války.

Dle kapitoly 8, čl. 1 téže smlouvy němečtí příslušníci nemohou už nikdy uplatňovat žádné hmotné ani finanční nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky nemohou být už nikdy projednávány ani německými soudy.

Podle článku 3, kapitoly 8, této smlouvy, Německo nebo jeho příslušníci, nemohou už nikdy uplatňovat žádné nároky vůči spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoliv jejich činů nebo opomenutím koncem války od 5. května 1945 až do nabytí ratifikační platnosti této smlouvy 5. května 1955.

Je tedy více než zřejmé, že veškerý majetek Německa a jednotlivých Němců v Československu přešel do vlastnictví československého státu a jeho občanů jako povinná splátka válečné reparace za všechny válečné škody způsobené zde Němci. Skutečné škody však vysoko přesahují hodnotu zabaveného německého majetku. Německo dodnes nezaplatilo Československu a jeho nástupnickým státům jakoukoliv náhradu jím způsobených válečných škod a je tedy dodnes obrovským dlužníkem ČR i SR a ne naopak.

Doslovem si dovolím požádat všechny čtenáře tohoto miniseriálu, aby se pokusili dostat tento třídílný seriál a zejména jeho závěrečný díl mezi co nejvíce lidí. Děkuji Vám za to, jménem svým i jménem všech obětí této dosud nejhrůznější války.

Jak to bylo s odsunem? Díl druhý

S koncem války

S blížícím se koncem války docházelo k různým dohodám spojenců, jak bude uspořádán nový poválečný svět pro život v míru. Jednou z myšlenek bylo také jak se vypořádat s občany německé a maďarské národnosti v Československu a Polsku, kteří se až na velmi malé výjimky podíleli na rozvratu států a až do konce války fanaticky podporovaly fašistický režim. První myšlenku na odsun těchto skupin obyvatelstva vznesl a na jednáních prosadil Neville Chamberlain za Anglii, nikoli jak je dnes uváděno Edward Beneš. Chamberlain tak navrhl stejné řešení tohoto etnického problému jednou pro vždy, který byl již předtím uplatněn mezi Řeckem a Tureckem. Britská vláda přesvědčila spojence USA a SSSR o výhodnosti tohoto řešení a výsledkem z tohoto jednání pak byl pro všechny závazný Protokol Postupimské konference z 2. srpna 1945. Nucený odsun byl proveden na jeho základě. I když byl Beneš podporovatelem této myšlenky, bez britské vlády by ji sám nemohl nikdy prosadit. Benešovy dekrety pak pouze implementovaly tento protokol do právního řádu ČSR.

Československo nemohlo tyto skupiny osob jen tak vyhostit, neboť je museli přijmout tehdejší spojenci, kteří okupačně vládli v Německu a Rakousku. Přesto v květnových dnech v některých místech proběhl i tzv. divoký odsun, jako přímý důsledek útrap páchaných za války Němci na československém obyvatelstvu. Řízený odsun připravila Mezispojenecká komise v Německu a Němci byli postupně odsunuti do jednotlivých okupačních zón podle přesného a závazného plánu, převážně během roku 1946.

Odsun se konal pod přímým dohledem Mezispojenecké komise a Československu se dostalo veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení.

Tehdejší Československo odsun nikdy nenavrhlo ani jej nezpůsobilo, nemá proto za něj ani žádnou právní a hmotnou odpovědnost. Jakékoliv nároky by tedy měli Němci a Maďaři uplatňovat u tehdejších vítězných mocností - USA, Rusku a Anglie. Některé vládní kruhy v Německu a sudetské organizace však vznášejí své požadavky přímo na ČR. Proč tak činí pouze různými prohlášeními a nikoli úřední a právní cestou si povíme v třetím závěrečném díle našeho seriálu.  

Pokračování ve čtvrtek 31. prosince 2015        

Jak to bylo s odsunem? Díl první

Semeno nenávisti a kořeny zla

Pomineme-li dlouhé historické období národnostního útlaku slovanského obyvatelstva v českých zemích v období pobělohorském, musíme se nutně pozastavit v revolučním roce 1848, kdy se po uvolnění poměrů v Rakouskouherské monarchii začíná posilovat národnostní cítění českého živlu. Již tehdy se mnozí Němci cítili být ohroženi českým živlem ve své nadvládě a zájmech. Tento proces vrcholil po rozpadu monarchie, vznikem samostatné Československé republiky. Nic na tom již nemohly změnit ani snahy posledního císaře Karla Habsburského o federalizaci mocnářství.  V tomto období bylo zaseto semeno nenávisti Němců a Maďarů vůči Čechům a Slovákům. Snahy o odtržení území s převahou německého a maďarského obyvatelstva od nového státního útvaru musely být vojensky potlačeny. Němci a Maďaři, kteří po staletí byli vládci nad ostatními, se nyní cítili občany druhého řádu - nevyrovnali se se ztrátou nadvlády nad ostatními národy.

Přibližně po roce 1920 se národnostní situace začíná pozvolna klidnit, jednotlivé národnostní skupiny spolu žijí, spolupracují a uzavírají se smíšená manželství. Přesto se ještě v roce 1928 v některých místech objevují veřejné projevy nesouhlasu se vznikem a územní strukturou ČSR. Nástupem světové hospodářské krize, dále pak nástupem Hitlera k moci v Německu započalo klíčit ono tehdy vseté semeno nenávisti i v ČSR. Této skutečnosti nepřidal ani fakt, že prvorepublikové exekutiva nepřipouštěla, až na výjimky, do státních služeb občany jiných národností. Systematickou propagandou ze strany Německa pak po roce 1935 byly kořeny zla již pevně uchyceny v našich zejména pohraničních oblastech. Nastalé provokace, násilné akce a požadavky Německa pak vyústily v Mnichovskou dohodu 30. září 1938. Likvidace samostatného státu pak byla zpečetěna osamostatněním Slovenska a obsazením zbytkové ČSR 15. března 1939.

Slovanský živel byl opět uvržen do poroby a z Němců a Maďarů se opět stali nadvládci. Naštěstí ona tisíciletá říše se svým zločinným řádem trvala na našem území jen do května 1945.

Pokračování ve čtvrtek 24. prosince 2015        

Jak to bylo s odsunem?

Vzhledem ke skutečnosti, že se v poslední době opět množí požadavky na zrušení tzv. Benešových dekretů, týkajících se odsunu občanů německé a maďarské národnosti z území Československa po 2. světové válce, a to nejen ze strany sudetských Němců, ale i Maďarů, přinášíme Vám od čtvrtka nový třídílný seriál, který má veřejnosti připomenout, jak k událostem té doby došlo. Dnešní media toto historické období popisují zcela zkresleně a účelně.

Jednotlivé díly seriálu "Jak to bylo s odsunem?" můžete číst na našich stránkách vždy ve čtvrtek, počínaje 17. prosincem 2015.

Zemřel generál Končický, válečný hrdina z bojů na Dukle a o Ostravu

Ve věku 90 let zemřel generál Mikuláš Končický, hrdina bojů na Dukle a Ostravské operace. Potvrdil to v neděli večer na Facebooku ministr obrany Martin Stropnický.

Mikuláš Končický se narodil 1. 1. 1925 v ruské Volyni. V roce 1944 narukoval v SSSR do československé armády, záhy se stal velitelem tanku. Byl posledním žijícím českým tankistou, který Ostravu osvobozoval.

Vánoce, Vánoce přicházejí …

a s nimi různá setkání, besídky, atd. Nejinak tomu bylo minulý týden ve Svitavách. Předvánoční posezení, s bohatým občerstvením – naše ženy jsou vyhlášené kuchařky, a tak si každý mohl vybrat, na co měl chuť – chlebíčky,, rolády, buchtičky, zákusky různých tvarů a  chutí, rozdávaly se i malé dárky, a u toho je vždycky legrace, zpívalo se za doprovodu harmoniky a nejen vánoční koledy.

Kulturní program už tradičně patří „zdravému jádru Lidového divadla.“ To si vždy připraví něco, co poškádlí naše bránice a letos to bylo stejné.

Jednotlivé scénky z Jirotkova Saturnina za hudebního doprovodu ředitele ZUŠ přinesly dobrou náladu a úsměv do tváří. Vždyť kdo by neznal moudrého Saturnina nebo praštěnou a příslovími hýřící tetu Kateřinu…

Byl to příjemný podvečer, taková zkouška na Ježíška a teď už jen poslední dodělávky a Vánoce mohou přijít doopravdy.

Víkendové zamyšlení

"Aby hrom do Sněžky",

tak tohle velmi populární úsloví, které je hojně používáno mnou a mým synem při různých příležitostech, zejména pokud se nám něco nedaří, či nelíbí, má zejména tento pátek, tedy 11. prosince, své veliké opodstatnění. Tento den je v kalendáři zaznamenán jako Mezinárodní den hor. A Sněžka jednou z těchto hor bezesporu je.

Právě v tento den si vždy vzpomenu na jistý anglický komediální film s názvem "Angličan, který vystoupil na kopec, ale sestoupil z hory". Příběh se odehrává v tamní vesnici, kdy sem přichází královský geodet, který má za úkol změřit a zakreslit do map hory v království. Problém však pro místní nastal, když se dozvěděli, že jejich "hora" nesplňuje výškový limit o několik málo metrů a jejich vesnice by tak zůstala zapomenuta. Proto bylo třeba královského geodeta patřičně "unavit a pozdržet", aby místní měli čas po nocích navršit na kopec další zeminu. A kopec se stal pro celý svět horou.

Takže přátelé, "aby hrom do Sněžky" Vám všem přeje

                                                                                       "horský vůdce Bohatec" 

Vývoj malého a středního podnikání (MSP) a jeho podpora v ČR v roce 2014 se střednědobým výhledem – stanovisko ke zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu ČR

Pro hodnocení vývoje použiji ve většině ukazatelů srovnávací základnu stavu z roku 2013, při prognózách pak časosběrné hodnoty z let 1990 až 2013.

Do skupiny MSP patří fyzické a právnické osoby, s počtem zaměstnanců 0 – 249, vykonávající ekonomickou činnost. K 31. 12. 2014 vykonávalo ekonomickou činnost v kategorii MSP 1 124 380 fyzických a právnických osob (FO a PO). Mezi lety 2013 a 2014 došlo k poklesu počtu subjektů v kategorii MSP o 314 jednotek. Zpráva nehovoří o počtu přesunů ekonomických subjektů v rámci kategorie MSP z FO na PO a naopak. Dle informací z mnou oslovené agentury CED, došlo k dalšímu poklesu ekonomických jednotek FO v kategorii OSVČ hlavní, tento sestupný trend je dlouhodobý a započal rozdělením ČSFR, tedy rokem 1993. Pozvolný byl přibližně do roku 2004, tedy do vstupu ČR do EU, v následujících letech byl tento pokles znatelnější. S příchodem finanční krize v roce 2009 došlo ke krátkodobému nárůstu počtu OSVČ hlavní. Důvodem byly úspory mzdových nákladů, povinných odvodů z mezd a obcházení pracovněprávních předpisů vynucovaným přechodem FO ze zaměstnaneckých pracovních poměrů na OSVČ hlavní, aniž by se změnila podstata a styl jejich pracovní činnosti. Tento nárůst kulminoval v roce 2013. K poslednímu dni roku 2014 bylo z celkového počtu 877.519 FO v kategorii OSVČ 60,2% v kategorii OSVČ hlavní a 39,8% v kategorii OSVČ vedlejší. Dochází tak k neustálému poklesu počtu FO ve skupině OSVČ hlavní, kdy tyto FO vstupují do zaměstnaneckých pracovních poměrů. Důvodem je neúnosnost finanční situace těchto samostatných ekonomických subjektů a jejich finančním zabezpečením z klasických pracovních poměrů. I přes podporu MSP klesají této skupině ekonomické výkony, klesá přidaná hodnota. MSP vykazuje malý růst mezd (1,8%), malý růst investic (1,08%), klesá i podíl na zahraničním obchodu. Velmi špatně jsou na tom zejména obory obchodu, služeb, doprava a stavebnictví.

V následujícím střednědobém období 2016 až 2021 pak dojde i přes pokračující podporu MSP k dalšímu poklesu počtu ekonomických subjektů zejména v kategorii OSVČ hlavní. Důvodem budou jak procesy v rámci konkurenčního kapitalistického ekonomického prostředí, tak i zásahy státní moci. Pokles počtu subjektů MSP, zejména OSVČ jednoznačně způsobí přijetí tzv. EET, který přinese značnou administrativní a finanční zátěž zejména pro OSVČ, vykonávající svoji ekonomickou činnost v malém rozsahu. Tento pokles může střednědobě v této kategorii MSP dosáhnout až 20%. V tomto časovém horizontu tak díky tomu dojde k dalšímu výraznému poklesu úrovně občanské vybavenosti na venkově. Dnes jsme svědky tohoto poklesu zejména v oboru lékárenství, kdy v sídelních celcích nad 10 tis. obyvatel panuje výrazný převis nabídky lékárenských služeb, zatím co v sídelních celcích pod 10 tis. obyvatel je tomu naopak a ve většině obcí do 2 tis. obyvatel tyto služby absentují zcela. Ve střednědobém období, při realizaci výše popsaných zásahů postihne obyvatele menších sídelních celků stejný osud i v dalších oborech, zejména maloobchod, hostinská činnost a služby typu holičství, kadeřnictví, drobné opravárenské práce. Z dlouhodobého pohledu v řádu desetiletí, pak v těchto sídelních celcích, dojde s ohledem k demografickému vývoji k dosažení kolizní situace v dostupnosti občanské vybavenosti zajišťované MSP.