KSČM SvitavyAktuality

Aktuality

Burza škol má ve Svitavách tradici

Burza škol má ve Svitavách tradici

(19.10.2018) autor: Lidmila Kružíková

Každoročně se ve Fabrice v polovině října koná Burza škol, aby si žákyně a žáci, vycházející ze základních škol, mohli vybrat, co budou dělat dál, a nejinak tomu bylo letos.

 

Šla jsem se také podívat a nestačila jsem se divit. Napočítala jsem na 80 prezentací a zdaleka to nebyly všechny. Byly tam stření školy a učiliště nejen z Pardubického kraje, ale i z těch sousedních, mohli jsme si vybrat z množství kvalitních propagačních materiálů, provázeli nás studenti vyšších ročníků,ale také učitelé, a bylo na nich vidět, že se rádi pochlubí tím, co jejich škola umí.

 

Dopoledne si burzu prohlíželi osmáci a deváťáci, odpoledne, kdy už bylo volněji, přišli ještě jednou s rodiči. Nabídka je opravdu široká a když jsem viděla to množství přítomných, říkala jsem si, že bychom neměli mít problémy s naplněností tříd na učilištích a středních školách, ale jak to zatím vypadá, opak je pravdou.

 

Doufám, že se situace bude postupně zlepšovat a burzy škol pomohou k tomu, aby si naše ratolesti mohly vybrat to, co je bude bavit.

 

Dvě sociální zařízení v Bystrém – to byl cíl poslaneckého dne Květy Matušovské 16.října

Dvě sociální zařízení v Bystrém – to byl cíl poslaneckého dne Květy Matušovské 16.října

(19.10.2018) autor: Lidmila Kružíková

Nejprve navštívila Domov na zámku, kde besedovala s ředitelem Ivo Musilem a jeho zástupkyní, paní Machatovou. Zajímala se o provoz zařízení, zaujala ji skutečnost, že domov má samostatné a  chráněné bydlení nejen v Bystrém, ale také v Poličce. Klienti, kteří jsou schopni, pracují, snaží se být alespoň částečně soběstační. Využívají řadu aktivit,mají sociálně terapeutické služby. Poslankyně se zajímala i o finanční otázky, ptala se na pobytové a terénní služby. S uznáním se vyjádřila k velmi působivému a uklidňujícímu prostředí, prohlédla si rovněž výrobky uživatelů.

 

Její další návštěva patřila Domovu pro seniory Pod Kašpárkem. Zde ji nejdříve zaujala krásná výstavka prací obyvatel, od paní ředitelky I.Peškové se dověděla, že penzion získal darem krásného psa, kterého si mohla prohlédnout, a ten bude pomáhat při terapii.

 

I zde se snaží všichni pracovníci o to, aby obyvatelé měli co nejširší zájmové vyžití, velkému zájmu se těší např. předčítání, vystoupení žáků ZUŠ, MŠ  i základní školy, pečou, mají keramickou dílnu, těší se na vánoční trh. Všude vládl úzkostlivý pořádek, personál byl usměvavý, ochotný, na všech bylo vidět, že to pro ně není práce, ale poslání.Připravují  rovněž Benefiční koncert, na který K.Matušovskou pozvali.

 

Sociální služby jsou nejen velice důležité, ale především velice potřebné a poslanci za KSČM se snaží prosazovat takové zákony, které mají pomáhat těm našim spoluobčanům, kteří tuto pomoc potřebují. Proto navštěvují tato zařízení a informují se o tom, co je zapotřebí změnit.

 

Stalo se před 80 lety

Stalo se před 80 lety "Mobilizace armády ČSR září 1938"

(24.9.2018) autor: Josef Bohatec

Zejména v květnu 1938, krátce po připojení Rakouska k Německé říši, se již naplno rozeběhly bojovné šarvátky v pohraničí, často hraničící s terorem a s mrtvými. Proto, i díky hrozící německé útočné operaci Fall Grun, byla vyhlášena vládou ČSR 20. května 1938 částečná mobilizace, která tehdejší situaci do 13. června částečně zklidnila. Po tomto datu došlo k rozpuštění mobilizovaných záloh, ale zároveň opět výrazně narostla aktivita Němců v pohraničí, za přímé účasti Německé říše se sem pašovaly zbraně, protistátní tiskoviny a byly prováděny útoky na české obyvatelstvo, úřady, finanční a četnické stanice v pohraničí. Ani mezinárodní komise, vyslaná do ČSR 3. srpna 1938, aby nalezla diplomatické řešení tzv. sudetoněmeckého problému, nebyla úspěšná. V důsledku neustále se stupňujícího napětí byla 23.9.1938 ve 22:20 hodin vládou ČSR vyhlášena všeobecná mobilizace. Mobilizováno bylo 18 ročníků, tedy cca 1,250.000 mužů. Do 24 hodin od vyhlášení bylo na místech určení cca 3/4 z mobilizovaných. Mimo ostatních zbraní měli k dispozici 350 tanků, 950 letadel a 5000 děl. Byli rozděleni do 4 armád a část z nich umístěna do objektů pohraničních opevnění. Většina branců německé národnosti však před mobilizací prchla do Německa či do lesů a mobilizaci se vyhýbala. Vojáci i národ byli odhodláni bránit svou republiku. Odhodlání vystřídalo zklamání 29.9.1938 podpisem Mnichovské dohody. Po jejím přijetí vládou ČSR 30.9.2018, začalo stahování jednotek z pohraničí na nové demarkační pozice, obsazování úřadů, vyhánění a teror páchaný Němci na Češích. Jako poslední pohraničí opouštěli čeští železničáři posledním vlakem. Ale o tom až za pár dní, až budu připomínat události Mnichova a záboru pohraničí v okrese Svitavy.

80 let od Mnichovské zrady – další diktát nedopustíme

(20.9.2018)

 

Před 80 lety z 29. na 30. září 1938 byla podepsána pro Československou republiku a její občany potupná Mnichovská dohoda. Naše státnost byla rozbita za ponižujících podmínek nacistického Německa za souhlasu našich dřívějších spojenců. A. Hitler, E. Daladier, B. Mussolini, N. Chamberlain ji podepsali, aniž k tomu přizvali zástupce  Československa a formou hrubého ultimáta ji předložili československé vládě, která ji byla nucena projednat. Ministr zahraničí ČSR K. Krofta vyslancům Francie, Velké Británie a Itálie sdělil stanovisko ČSR, že jménem prezidenta a své vlády prohlašuje, že se podrobujeme rozhodnutí, k němuž došlo v Mnichově bez nás a proti nám.

 

Francie a Velká Británie chladnokrevně zradily Československou republiku, prý proto, aby zachránily mír v Evropě. Jejich postoj k událostem celého roku 1938 byl plný falešných slibů a hrubého nátlaku. Vědomě orientovaly fašistické Německo na Východ. Přehlížely nabídku Sovětského svazu.  Zradu ČSR připravovala tajná diplomacie uvedených mocností s Hitlerem. Cíleně rozbíjela spolu s pátou kolonou henleinovců náš stát zevnitř. Toto „vnější řízení“ bylo neoddělitelnou součástí teroristické a psychologické války fašistického Německa proti ČSR.

 

Mnichov znamenal odtržení českého pohraničí a následnou šestiletou okupaci Československé republiky, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů a rozpoutání dosud největšího a nejkrvavějšího vojenského konfliktu v lidských dějinách.

 

Bezprostředně před 30. zářím, po projevu A. Hitlera v Mnichově, se Freikorps pokusil ovládnout pohraničí naší země. Ihned po přijetí Mnichovské dohody dostalo vyhánění Čechů a Židů z pohraničí další dramatický rozměr. K nim se v útěku přidali i němečtí antifašisté, kteří se obávali represí. Po 1. říjnu 1938 se české obyvatelstvo ocitlo v pozici národnostní menšiny, která neměla naprosto žádná národní práva. Byly zrušeny všechny české politické strany a spolky, jejich majetek byl zabaven. Postižena byla i Komunistická strana Československa, která vystupovala na obranu naší země nejrozhodněji ze všech politických sil. Češi byli znevýhodňováni při získávání práce a po okupaci Čech a Moravy odcházeli do Protektorátu. Postupně byly hospodářským tlakem likvidovány drobné české podniky, docházelo ke konfiskaci českého zemědělského majetku. Do roku 1943 se ocitlo v německých rukou zhruba 75 tisíc hektarů půdy, kterou dříve vlastnili Češi. Kromě toho byli Češi omezováni v nakládání se svým majetkem, nesměli ho dále prodávat do českých rukou apod.

 

Nemůže být proto zapomenuto skutečné vyhnání desetitisíců českých občanů a jejich zoufalého útěku z celého obsazovaného pohraničí uskutečněného na základě mnichovského diktátu. Doba fašistické okupace se stala zkušebním kamenem morálních vlastností společnosti. Žel, někteří polistopadoví představitelé České republiky však zaprodávají české národní zájmy. Díky jejich vládnutí na našem území volně působí Kancelář sudetoněmeckého Landsmanšaftu a různé neonacistické organizace, propůjčují se k tomu některé neziskové organizace. Nadbíhání a podpora revanšistickým cílům a aktivitám sudetoněmeckého Landsmanšaftu, které se jim zevnitř našich vlád dostávalo, křísí a podněcují jejich troufalost v jejich neustálé snaze o anulování Postupimských dohod, zvláště za zrušení denacifikačních dekretů prezidenta Beneše.

 

Dnes opět čelíme selhání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. V posledních desetiletích proběhlo brutální zničení řady států, došlo k řadě krutých válek. Řinčí se zbraněmi na Ukrajině, v Sýrii, Gaze, Iráku, hrozí se Severní Koreji, Íránu, zavádějí a prohlubují se sankce proti Rusku, které obkličují a izolují. A opět je to v zájmu nejreakčnějšího světového kapitálu, zejména pak ambicí Spojených států amerických. V kontextu mezinárodního vývoje posledních let je nutné říci, že celosvětový mír, jako základní předpoklad existence a budoucnosti nejen našeho státu a českého národa, ale i celého lidstva, je opět ve vážném ohrožení.

 

Pro KSČM v současnosti není většího úkolu, než aktivně vystupovat proti přípravám nové války, bojovat za zachování světového míru, spojit k tomu všechny síly a zabránit opakování válečných hrůz, bojovat proti soudobým projevům fašismu a autoritářství. Stejně aktuální je boj za pravdivý a nezkreslující výklad našich národních dějin a nenechat se zastrašit nebo umlčet při jejich obhajobě. Tragédie Československa v důsledku německého diktátu z Mnichova 1938 vždy varovala a stále varuje.

 

 

ÚV KSČM

 

Byli jsme s Vámi

Byli jsme s Vámi

(18.9.2018) autor: Lidmila Kružíková

Velké Opatovice – město s 3 700 obyvateli v půvabné krajině Malé Hané se 15.září oblékly do slavnostního. Připomněli si tam 100 let české státnosti, vzdali hold padlým v 1.světové válce a zároveň oslavili 710 let od první prokazatelné písemné zmínky o Velkých Opatovicích.

 

Akce se zúčastnila poslankyně Parlamentu Květa Matušovská, která ve svém vystoupení nejen hovořila o událostech před 100 lety, ale především poděkovala představitelům města za to, že na své padlé nezapomínají. Při dojemném aktu byly předány Pamětní listy zástupcům rodin, jejichž předkové padli v období let 1914 – 1918, a bylo jich sto.

 

K Památníku obětem byly položeny květiny, nechyběla ani kytice od K.Matušovské.

 

Součástí oslav bylo také slavnostní zasazení dvou lip – lípy Svobody a lípy Republiky. Působivý právě zde byl zpěv československé hymny, kterou nastudovali žáci zdejší ZUŠ.

 

Přítomní, a bylo jich opravdu hodně, se v průběhu dne mohli seznámit s hasičskou technikou, viděli i úryvky bojových operací v průběhu 1.světové války. Velmi vítaným zpestřením byla i c.k.dechová hudba v dobových krojích, která hrála opravdu staré skladby.

 

Květa Matušovská potom v závěrečné besedě s představiteli města, starostkou Kateřinou Kerbrichovou/Město lidem/ a místostarostou Jaroslavem Bártou/KSČM/, ocenila přípravu a průběh akce, ze které by si mohla vzít příklad i mnohem větší města.

 

A z Velkých Opatovic odjela poslankyně Matušovská do nedalekého Jevíčka, kde místní hasiči pořádali už 5.ročník vaření kotlíkového guláše, samozřejmě se spoustou atrakcí pro děti, a s hodnocením doma upečených bábovek. Těch bylo celkem 37 a vybrat tu nejlepší byl nadlidský výkon. Škoda, že K.Matušovská hodnotících kamínků neměla 37, těžko se rozhodovala, která je nejlepší.

 

Mohli jsme se zde setkat i se Šmoulí rodinkou, která rozdávala úsměvy na všechny strany a přispěla ke zdárnému odpoledni.

 

Stanovisko KSČM k migraci

(5.9.2018) autor: KSČM

Řešení migrační otázky je stále otevřeným tématem po návštěvě premiéra v Itálii a na Maltě. Nejde jen o kombinaci finanční podpory státům jako je Itálie, zemím severní Afriky a také těm africkým státům, odkud migranti přicházejí, jak tvrdí Andrej Babiš, ale o řešení příčin celé migrační krize. Není smyslem poskytovat těmto zemím finanční prostředky, jak říká vláda, ale je nezbytné poskytovat cílenou investiční pomoc na rozvojové projekty.

To KSČM tvrdí již od roku 2015. Dnes nejde jen o odmítnutí pokračování nesmyslného systému kvót, který je neefektivní a rozděluje Evropu. Na řešení migrační krize musí spolupracovat všechny členské státy Evropské unie. Především se však Francie, Německo a Itálie musí oprostit od svého neokoloniálního pohledu na svět a hesla „rozděl a panuj“. Odmítáme vnucování takové politiky a účast na ní. Cesta k řešení migrační krize je zastavení neustálého rozdmýchávání válečných konfliktů, obchod s lidmi, potírání nelegální migrace a převaděčství.

Od Vlády ČR požadujeme na evropské úrovni prosazovat účinný systém zamezení zneužití azylového procesu k nelegální migraci. Státy musí mít možnost ukončit pobyt, odebrat vízum a vyhostit rizikové migranty a všechny ty, kteří vědomě porušují naše zákony a nehodlají žít v souladu s nimi. Azylová a migrační politika má pomáhat lidem v nouzi, nesmí ale vést ke zhoršení bezpečnostní a sociální situace v zemích příjemců. Výkonný výbor ÚV KSČM

K vyhnání českých občanů Henleinovci

(5.9.2018) autor: KSČM

V nadcházejícím měsíci si budeme připomínat 80. výročí zrady, rozbití Československé republiky a Mnichovský diktát.

Dny, které ji předcházely, byly neméně dramatické a osudové. Zdaleka ne všichni si přáli rozbití Československé republiky. V době, kdy lord Runciman jednal s Konradem Henleinem, se v obci Holany u České Lípy dne 28. srpna 1938 sešlo několik desítek tisíc Čechů a Němců, aby vyjádřili své odhodlání postavit se třeba i se zbraní v ruce proti Hitlerovi.

„Masovou účastí potvrdí český a německý národ svou touhu po bratrském soužití obou národností a pevnou vůli obhájit demokracii, svobodu všech národů, právě tak jako republiky,“ stálo na pozvánce. Komunistický senátor Bohumír Šmeral zde zdůraznil, že otázka národnostní úzce souvisí s otázkou sociální.

Toto odhodlání odpůrců německého nacismu bránit Československou republiku míjelo zájmy velmocí. Již v noci z 28. na 29. srpna 1938 byl zhanoben základní kámen budoucí dětské ozdravovny a došlo k útokům a vyhánění českého obyvatelstva henleinovskými ordnery. Následoval pokus o puč po Hitlerově projevu 13. září téhož roku. Ani tato skutečnost nepřivedla západní mocnosti - Anglii s Francií ke změně postoje vůči Československé republice.

Porušování základních lidských práv, útoky na suverénní stát, otevřená podpora německého nacismu a italského fašismu, byla tolerována tehdejšími spojenci naší země. Vyjadřujeme vážnou obavu z toho, že i dnes se opakuje obdobný přístup v politice těchto zemí. Zřetelně to lze vidět v jejich přístupu k Ukrajině a Ruské federaci. Odmítáme neustálé stupňování protiruské hysterie a zavírání očí před projevy dnešního fašismu. Víme, kdo a pod jakou ochranou a se zavřenýma očima, vyháněl české občany z jejich vlastních domovů. Fašismus, politika vyjádřená slovy rozděl a panuj, jsou vážnou hrozbou dneška. Proto Komunistická strana Čech a Moravy odmítá revizi odsunu sudetských Němců, požadavky Sudetoněmeckého Landsmanšaftu a výroky Angely Merkelové na adresu České republiky.

Výkonný výbor ÚV KSČM

Vrazi (jen trochu skrytí)

(20.8.2018) autor: Vladimír Sedláček

Naše polistopadová politická reprezentace (tedy abych byl přesný, její většina; komunistů s jejich nekompromisním protiválečným postojem a několika dalších jedinců, kteří si i v dnešní sobecké agresivní době zachovali aspoň špetku soudnosti, se tohle netýká, naopak před nimi smekám, že se nenechali strhnout euforií proamerických doktrín) se dopustila vraždy. Nebo přinejmenším dopustila, aby k ní došlo. Za což by měli být obžalováni a souzeni dle zákona, a stejně tak potrestáni. Exemplárně. Než dojde k dalším.

 

     Proč tato tvrdá slova? V Afghánistánu zahynul český voják. Oni to byli, a nikdo jiný, kdo jej tam poslal. Z tepla svých domovů a kanceláří, bez skrupulí, bez uzardění, jedním škrtem pera poslali na smrt syna české mámy, která je s největší pravděpodobností zvolila do čela země (pokud ne, hluboce se jí omlouvám!). Poslali jej do ohně jen proto, aby se zalíbili svým americkým chlebodárcům a odvděčili se jim za to, že k nám rozšířili demokracii. A zároveň podpořili to, čemu vládnoucí kruhy USA říkají dosáhnout stability. Známý intelektuál Noam Chomsky, na základě posledních zpráv o íránské hrozbě, předložených Kongresu USA, vyjádřil tento druh uvažování velice jasně. Írán je významná hrozba, protože se snaží rozšiřovat svůj vliv do sousedních zemí. Říká se tomu destabilizace. Snahou rozšířit svůj vliv vynášejí do sousedních zemí destabilizaci a to je pro USA problém, protože USA se snaží dosáhnout stability. Když USA přepadnou jinou zemi, je to vyvolání stability - v literatuře o mezinárodních vztazích terminus technicus, jenž znamená poslušnost vůči rozkazům USA. Takže když napadneme Irák a Afghánistán, vytvoří to stabilitu. Když se Íránci snaží rozšiřovat svůj vliv, alespoň do sousedních zemí, je to destabilizace. Tohle je zamontované do vědecké i jiné doktríny. Dá se dokonce říci bez posměchu, jako to učinil liberální komentátor a bývalý šéfredaktor časopisu Foreign Affairs James Chase, že USA musely destabilizovat Chile prezidenta Allendeho, aby dosáhly stability, totiž podřízení se rozkazům USA.  

 

Dnes tito lidé stojí na letišti v Ruzyni nad rakví a pronášejí květnaté řeči o jeho hrdinství. Pitomost, jen naletěl na sliby snadného výdělku v cizím žoldu za americké zájmy. Netoužil být hrdinou, natož položit život za imperialistické sny o ovládnutí světa. Jak dlouho budete tento stav snášet vy, kterých se to přímo týká, mámy, manželky, družky, vy všichni, v jejichž středu někdo naletěl a většina z vás více či méně tiše souhlasila? Námitky neberu, to byste tuhle partu nevolili! Teď vy všichni, kdo jste dočetli až sem, PROSÍM, než zareagujete, bez ohledu na to jak, zadržte dech a pomalu napočítejte do deseti. A potom si zkuste odpovědět, komu prospělo, že zahynul kluk, kluk jako vy, který si kdysi s lidmi jako vy hrál, chodil s vámi do školy, miloval děvčata, která se líbila i vám, chodil třeba do stejné hospody nebo i jinam jako vy, smál se s vámi a hádal se s vámi, ale nikdo z vás si nepřál, aby šel zabíjet nebo aby někdo zabil jeho.     

 

Vražda je vždy vražda. Tahle je konec konců velmi dobře prokazatelná. A osobně soudím, že nestačí se dojímat nad plačícími příbuznými, co myslíte…?

 

Ministryně obchodu se postaví za pult?

(20.8.2018) autor: Vladimír Sedláček

Nová vláda se začíná odhalovat. Kdo čekal, že se snad bude jako celek chovat lidštěji než ty předešlé, měl by se alespoň zkusit zamyslet. I ty podmínky a zákony, které vypadají na první pohled přátelštěji a lidštěji než to, do čeho nás tlačili její pravicoví předchůdci, nejsou ničím víc než pouhým jemnějším stylem kapitalismu, vedeným jediným cílem - ziskem. Jak jinak si vysvětlit návrh ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové na zrušení zákazu prodeje o svátcích? Jak může chtít paní ministryně po Ústavním soudu něco tak nelidského, jako nahnat mámy od rodin, které tvoří drtivou většinu personálu supermarketů, zpět do práce v době, kdy jsou jejich děti doma a mámu nejvíc potřebují? Nebo si někdo myslí, že se sama postaví za pult nebo za pokladnu, aby všem dokázala, že když její rodina (má dvě dospělé děti) nepotřebuje ji, obejdou se ostatní rodiny bez žen a matek také? Mimochodem, co takhle předložit Ústavnímu soudu návrh na zavření všech provozů, které nejsou bezpodmínečně nutné, o všech svátcích a nedělích? Nebo je snad ono pověstné Topolánkovo „právo si nakoupit, kdy chci“ právem ústavním nebo dokonce základním lidským?  

 

Ocenění Podnikatelka roku 2016 v kategorii velké firmy a Manažerka roku 2016 nejsou ničím jiným než ukázkou toho, že je prvotřídní kapitalistka. Její certifikát z britské univerzity to ostatně dokazuje. Sterilní prostředí britských gentlemanů ji dobře odizolovalo od britské ulice, když si nedokázala všimnout, že ani britští konzervativci nejsou tak bezohlední. Ostatně kdyby s tímto návrhem vystoupila na půdě Spojeného království, tamní odbory by okamžitě vyvolaly demonstraci. Co udělají naše, především OSČMS a ČMKOS? Doufám a zatím věřím, že to nenechají bez odezvy.        

 

Obchod se strachem

Obchod se strachem

(18.7.2018) autor: Josef Bohatec

Tak nám proběhl summit NATO a s ním i obvyklé demonstrace. Předchozí požadavek na výši výdajů jednotlivých členských států na zbrojení, tedy plánovaný stav 2% HDP, který není většina zemí schopná ani ze dvou třetin naplnit, vzal ústy Donalda Trumpa za své a pomalu se odebírá do propadliště dějin. Dvě procenta HDP jsou mu už málo, chce procenta rovnou čtyři. Připadá mi to jako v jisté české filmové pohádce: 
" No to je moribundus! A čím se to léčí? Hlavně penězma. A kolik? Řekněme dvě zlatky. A není to moc? Tak tři. To by šlo."
Mimo procentní zvýšení financí na zbrojení, bylo také ústy starého muže(Trumpa) řečeno, že je třeba nakupovat vojenský materiál zejména od výrobců z USA.
Promítnuto do prostředí ČR co je u nás vlastně ještě naše? Cizozemci vlastní většinu hlavního průmyslu, obchodní řetězce, logistická a distribuční centra, derou se na železnici a mnohde skupují pozemky a nemovitosti. Více než 300 miliard korun ročně odchází z ČR do zahraničí. A i z těchto peněz by se dala a mohla platit ochrana před strachem z okolního světa. Mě opravdu neohrožuje Putin, Rusko a Čína. Mám strach z důsledků neustále propojované a posilované globální kapitalizace světa. To je mor, který může lidstvo zahubit. I bývalý prezident USA Barack Obama u příležitosti 100. výročí narození bojovníka za lidská práva Nelsona Mandely vyjádřil znepokojení nad návratem k nebezpečnějšímu a brutálnějšímu způsobu globálního byznysu. Jak řekl:"Politika strachu, nesnášenlivosti a omezování je na vzestupu, a to tempem, které bylo jen před několika lety nepředstavitelné ...".

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena