KSČM

Učitelé a klasika

To jde dohromady, a tak si kantoři ze Svitavska udělali 20.března příjemné odpoledne, připomněli si Den učitelů a narození J.A.Komenského, zavzpomínali na dítka, která učili,  srovnávali s těmi dnešními, ale hlavně se dobře bavili.

Tentokrát se nechali obsloužit odborníky, příjemný personál v restauraci Astra ve Svitavách jim udělal, co jim na očích viděl, spokojenost na obou stranách.

Nechyběly ani drobné dárky, které si mezi sebou přítomní vyměnili, a opět s velkým úspěchem vystoupili členové Lidového divadla se svými úryvky z Našich furiantů. Zpívalo se, fotografovalo, zkrátka bylo to velice krásné.

Učitelé, ale hlavně učitelky Svitavska dostali takový malý symbolický dárek za to, co dělají pro ty naše ratolesti. A věřte, není to vůbec jednoduchá práce.

Kam se řítíme ?

Otázka je na místě, když každodenně sledujeme demonstrace, manifestace, novodobé hony na čarodějnice. Jak jinak mohu nazvat organizované demonstrace ještě nezletilých studentů středních škol, kteří vyšli 15.března do ulic, aby demonstrovali, ale za co ? Znalosti nemají, jsou živeni tím, co jim vtlouká do hlavy „veřejnoprávní televize“, která by měla být  nestranická a informovat objektivně, ale to bychom chtěli asi hodně. Stejně se chovají ostatní sdělovací prostředky, výjimkou jsou pouze Haló noviny, ale to je málo.

Nesmíme zapomínat ani na kulturní frontu, ta se také vyznamenává, v roce 1989 to byla Marta Kubišová se svou Modlitbou pro Martu, pak následovali další, kteří až do roku 1989 žili „ v nesvobodě“, zajímavé je, že hráli, točili filmy, účinkovali v televizi, ale „museli“, jak se vyjadřovali, mnozí vraceli ocenění, která obdrželi, po „ sametové revoluci“ se přizpůsobili a pokračovali vesele dál, jako třeba Rudolf Hrušínský. Jeho otec se musí v hrobě obracet.

Vážím si těch, kteří v době 2.světové války nebo těsně před ní varovali před nebezpečím a položili své životy, Karel Čapek nebo Vladislav Vančura, dnešní naši rádoby umělci umělci jim nesahají ani po kotníky.

A nenávistná kampaň proti Miloši Zemanovi, to už je vrchol. Kdybychom žili ve středověku, nedivila bych se, ale máme 21.století, které se pyšní demokracií, svobodou, ale pro koho ? Na tuto otázku si musí odpovědět každý sám.

KSČM v mediích!

KSČM v mediích!

KSČM v mediích!

Pirát Bartoš mluví o hrdosti národa...

SOF k Mezinárodnímu dni žen, 8. března 2018

SOF od založení 3. října 1945 vždy stála a stojí na straně žen a dělnic celého světa. Velká odborářská rodina SOF od samého počátku své cesty, plné bojů a obětí, má ve svých zásadách poj za rovnost mužů a žen jako nedílnou součást boje proti imperialismu a kapitalismu.  

Takto a při příležitosti Mezinárodního dne žen, 161 let po povstání žen 8. března v New Yorku, SOF uctívá toto velmi symbolické datum na památku všech apikálních žen, které bojovaly za svět společenské i pohlavní rovnosti, bez vykořisťování, imperialistických válek a chudoby. Letos SOF vzdává čest všem bojujícím ženám ve všech koutech světa svoláním Celosvětového sjezdu pracujících žen v Panamě 8., 9. a 10. března. Tento sjezd dokazuje, že požadavky, jež byly vepsány do prvních transparentů a cest SOF za rovnoprávnost žen, stejné platy za stejnou práci, za mateřskou dovolenou, za uznání ženské osobnosti, jsou nezbytné i v dnešní době.  

SOF a její sdružené odborové svazy byly zároveň prvními, kdo jmenoval ženské kádry do důležitých pozic v životě a činnosti odborů s významnou, nikoli dekorativní úlohou. SOF byla první, kdo vyzval ženy a muže ke společným třídně orientovaným bojům proti kapitalistickému vykořisťování a agresivitě monopolů a kartelů.

Jsme hrdí na své dějiny a udržujeme tento odkaz. Heslo Celosvětového sjezdu pracujících žen je jasné: „Bojujeme za rovná práva v práci, ve společnosti i v životě“, zvlášť v době, kdy kapitalistické síly napadají ženská práva a snaží se z pracujících žen udělat moderní otroky 21. století. Právě proto SOF zdůrazňuje, že jediným způsobem, jak z toho ven, jsou společné boje za novou společnost, za osvobození žen z kapitalistického otroctví!

I dnes, v podmínkách palčivé kapitalistické krize, vyzýváme všechny pracující ženy, aby vstoupily do řad SOF, postavily se kapitalistickému barbarství na straně třídně orientovaného odborového hnutí. Navíc potvrzujeme solidaritu s každou ženou, perzekuovanou za radikální činnost. Bojujeme za svobodu palestinské dívky Ahed Tamimi, za naše kolebině, trpící proti-odborářskou teroristickou činností fašistických seskupení v Kolumbii, za vesnické dělnice v Indii, za každou bojovnici, která má odvahu zvednout se a bojovat proti imperialismu v každém koutě světa.  

Tímto vyzýváme všechny národní svazy a příznivce SOF, aby uctili toto konkrétní datum, a vzdáváme čest všem pracujícím ženám, které setrvávají v boji za svůj život a současná práva.

Ať žije Mezinárodní den žen!

Evropská unie „je těhotná“ barbarstvím

Barbarská protidělnická tvář Evropské unie, jejích zákonů a nařízení se projevila opět, tentokrát v nejnovějším rozhodnutí Evropského soudního dvora, jež legalizuje veškerá propouštění, dokonce i těhotných žen.

Evropský soudní dvůr v jednom ze svých posledních rozhodnutí, týkajících se propuštění těhotné zaměstnankyně španělské firmy Bankia v roce 2013 v rámci masových propouštění, rozhodl, že její propuštění je v souladu se zákonem navzdory jejímu těhotenství. Rozhodnutí bylo přijato s odůvodněním, že propuštění těhotné dělnice je přípustné, protože důvodem k němu není její současný stav těhotenství. Evropský soudní dvůr takto otevírá cestu k většímu propouštění, růstu nezaměstnanosti a utrpení mladých a těhotných žen, přesně podle požadavků velkých zaměstnavatelů v posledních letech.

Pro zaměstnavatele ochrana mateřství znamená náklady, což je důvodem, proč EU i vlády jejích členských států předkládají systematická opatření k rušení i těch posledních zbývajících prostředků na ochranu pracujících.

Dosud, dokonce i s typickými zákony a nařízeními k ochraně mateřství, využívají zaměstnavatelé protidělnický rámec, zavedený všemi vládami a rozšiřovaný těmi současnými, k přeměně pracovišť na ghetta. Tato mladá pracující žena, a všeobecně nová dělnická generace, čelí zastrašování ze strany zaměstnavatelů, strachu z nezaměstnanosti a „pružných“ pracovních vztahů, což vyvolává noční můry.

Vládní deklarace, deklarace ostatních buržoazních stran, spolu s těmi odborovými svazy, které jsou pod kontrolou zaměstnavatelů, v tom, co nazývají Evropským právním řádem, dokazují, že nejsou ničím jiným než „jámou lvovou“, kde mají být obyčejní pracující obětováni v zájmu zisku podnikatelů.

Ochrana mladých matek, práv pracujících, získaných v zápasech dělnického hnutí, nám nebyla dána rozhodnutím soudu, vlády či EU, a nikdo z nich nám ji nepředá.

Práva pracujících, ochrana těhotných žen a mladých matek, to je pro odboráře zásadní věc, kterou si musíme vynutit kolektivními smlouvami.

Vyzýváme všechny odborové svazy a sdružení, aby odsoudily tento nový opovrženíhodný vývoj, aby se chopily se iniciativy k informování všech mladých pracujících a spolu s nimi požadovaly ochranu těhotných žen a mladých matek.

Žádné propouštění těhotných pracujících žen, pod jakoukoli záminkou!

Moravští Chorvati, jak to bylo doopravdy?

Televizní stanice ČT 2, uvede dnes, tedy 5.3.2018 v hlavním vysílacím čase pořad „Moravští Chorvati“. Po shlédnutí upoutávek na tento pořad, které jsou opět poplatné dnešní antikomunistické době, musím veřejnosti připomenout fakta tohoto historického úseku, aby si je mohla večer porovnat s informacemi pořadu ČT 2.

Svůj výklad umístím do hraničního cípu s Rakouskem na jižní Moravě v okolí řeky Jevišovky. V několika tehdy zpustlých vsích se začali usazovat v letech 1530 až 1531 příchozí Charváti. Z těchto obcí si vyberu obec Jevišovku (Frollersdorf, 1949 Charvátská, do roku 1950 Frélichova), ze které mám dostupná písemná i očitá svědectví. Vznikla na počátku 13. století, za česko – uherských válek na konci 15. století ves zpustla.  Vznik ČSR v roce 1918 tito Chorvaté nevnímali s nadšením. Dle zápisu ve školní kronice, došlo v roce 1920 k tahanicím ohledně vyučovacího jazyka, které skončily až v Parlamentu ČSR ohledně sporu o českou školu. Chorvaté požadovali ponechání pouze školy s německým vyučovacím jazykem. Čeští učitelé se dostávali do ostrých konfliktů s tamními Němci a Chorvaty, kteří stáli na straně Němců. V roce 1930 bylo v obci 213 Němců, 108 Čechů a 918 Chorvatů. 8. října 1938 byla připojena k Říši německé a obsazena Němci. Ve 2. Světové válce sloužili tito Chorvaté v německé armádě, o jejich chování zejména v roce 1945 vypovídá farní kronika vedlejší obce Drnholec. V Jevišovce je očitě doložen pouze jeden případ, kdy se občan chorvatské národnosti vyhýbal nástupu do německé armády. Občan Slunský se schovával cca 3 měsíce v sudu, než se mu podařilo prchnout do Jugoslávie, kde pak bojoval v Titově armádě. V obci ho hledali všichni včetně starosty a faráře, aby jej vydali Němcům. Pro spolupráci s Němci byli proto po válce vystěhováni z obce do přibližně 200 sídelních jednotek, zejména na severní Moravě, kdy jim byly přiděleny výměnou usedlosti zkonfiskované tamním Němcům. Obec Jevišovka byla pak dosídlena převážně reemigranty z Jugoslávie a Bulharska. Od roku 1990 se každou druhou sobotu v září při příležitosti konání tradičních hodů v obci scházejí původní obyvatelé. Při prvním setkání se jich místní obyvatelé báli, protože částí původního chorvatského obyvatelstva jim bylo vyhrožováno vyhnáním a odebráním majetku. Další část si přijela v klidu zavzpomínat a prohlédnout si obec. V tomto období jim byly vydány náhradní pozemkové parcely v oblasti z majetku státu.

Tolik faktické historicky doložitelné informace pro porovnání s pořadem ČT 2.

A už zase v pilné práci

Poslankyně Květa Matušovská se ve svém poslaneckém týdnu věnovala sociálním otázkám. Navštívila Dětské centrum ve Svitavách, kde se seznámila s provozem,ale hlavně ji zajímaly rodinné buňky, které ve městě fungují a jsou na vysoké úrovni. Děti zde mají opravdu krásné prostředí a hodné tety, které nahrazují rodiče.

Najdou zde zázemí i matky s dětmi, které se dostaly do svízelné situace a nemají kam jít. Učí se hospodařit a dostávají všechny druhy služeb.

Paní ředitelka si však stěžovala, a zcela právem, na velkou byrokracii, která tuto záslužnou práci brzdí. Rovněž nesouhlasí s tím, aby dětská centra řídilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, protože zde je třeba odborně a zdravotně vyškolený personál, což musí zabezpečovat Ministerstvo zdravotnictví.

K.Matušovská se jela také podívat do azylového domu „Most naděje“ v Koclířově, který poskytuje pobytovou sociální službu partnerským nebo manželským párům a osamělým rodičům s nezletilými dětmi po dobu zpravidla 1 roku. Bytové jednotky jsou účelně a moderně zařízené, u domu je funkční dětské hřiště, v obci je základní škola 1. – 5. Ročník i škola mateřská.

Vedoucí domova hovořila o potravinové pomoci, kterou mají k dispozici, kritizovala skutečnost,že do dneška není zákon o sociálním bydlení, který by byl nutný právě pro nízkopříjmové rodiny. Také není spokojena s tím že existují různé dotace a projekty, ty se však nezabývají volnočasovými aktivitami dětí právě v takových zařízeních, jako jsou azylové domy. K.Matušovské sdělila, že má obavy z roku 2020, protože tehdy končí výpůjčka obecního úřadu pro budovu a už nyní se musí řešit situace na další období.

Poslankyně Matušovská zavítala také na úřady práce, a to v Ústí nad Orlicí a Svitavách, které mají značnou část agendy, týkající se právě sociálních služeb. I zde se setkala s kritikou na zbytečné papírování, měla by se změnit legislativa, hovořilo se o střídání pěstounské péče, což pro děti není vůbec vhodné, diskutovalo se o příspěvku na bydlení, ale i náplni úřadů práce.

Stát by měl vytvořit takový mechanismus, aby všichni, kteří jsou zdraví a mohou pracovat, pracovali.

K.Matušovská která je v tomto období členkou sociálního výboru, slíbila, že všechny náměty projedná a bude usilovat o nápravu. A jak je u ní dobrým zvykem, Dětskému centru ve Svitavách i Azylovému domu v Koclířově věnovala finanční příspěvek.